Lopaty bagrů místo jemné práce archeologických štětců – osud, který v poslední době potkal nejednu archeologickou lokalitu. Naposledy neznámý pachatel přebagroval pravěké sídliště v pražských Ďáblicích. Na začátku března zase dostal pokutu stavebník z Měnína na Brněnsku. Za likvidaci sídliště z doby římské mu krajský úřad udělil sankci 15 tisíc korun. Vyšší pokutu prý úředníci dát nemohli, stavebník se totiž dopustil jen administrativní chyby.
Oba téměř totožné případy ukazují na díru v zákoně o památkové péči. Movité nálezy jsou většinou majetkem kraje. Zákon ale říká, že až od chvíle, kdy jsou vyzvednuty ze země. Čí jsou předtím, zákon neřeší. A kde není žalobce, není ani soudce. „Současná právní úprava má v tomto směru zásadní mezeru. Pokud dojde k řádnému ohlášení stavby Archeologickému ústavu a následně není umožněno provedení průzkumu, na tuto situaci zákon sankcí nepamatuje,“ potvrdil ředitel Památkové inspekce ministerstva kultury Martin Zídek.
Události v regionech (Brno)
§ 23a
(1) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce podle odstavce 2.
(2) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky.
Zdroj: Zákon o státní památkové péči
Nejde ale o jedinou slabinu současné legislativy. Jak ukázal právě případ z Měnína, pokud někdo zničí neprobádané naleziště, neví si úředníci rady s vyčíslením škody. Nemohou totiž viníka trestat za hypotetické nálezy, které nikdo neviděl, a těm přiřazovat hodnotu. Pokud obsah naleziště „prostě zmizí“, nemá úřad jak určit způsobenou škodu a kraj ji tak nemůže po viníkovi vymáhat. Archeologické nálezy mají navíc svoji cenu především v souvislostech, v jakých byly objeveny. Většina jejich hodnoty tak při neodborném zásahu nenávratně zmizí.
Úřady proto často nemohou viníka potrestat přímo za bagrování v nalezišti, ale třeba jen za to, že špatně nebo vůbec nahlásil stavbu Archeologickému ústavu. V případě Měnína dostal stavebník pokutu při samé spodní hranici. „Za formální chybu uložil Krajský úřad Jihomoravského kraje pokutu ve výši 15 tisíc korun,“ potvrdila mluvčí úřadu Denisa Kapitančiková.
Zákon se má změnit… ale za jak dlouho?
Ministerstvo kultury o dírách v památkovém zákoně ví a připravuje jeho kompletní změnu. V platnost by mohl podle ministerstva vstoupit k 1. lednu 2018, tj. za tři roky. Archeologové se bojí, že během té doby nenávratně ztratí ještě celou řadu nálezů. „Jde o možný precedens, který nevylučuje, že v budoucnu budou postupovat někteří další stavebníci tímto způsobem,“ bojí se vědecký tajemník Archeologického ústavu Akademie věd Jiří Doležel.
Kde se historie nenávratně ztratila?
Ďáblice
Před několika dny přebagroval neznámý pachatel archeologické naleziště v pražských Ďáblicích, na němž byly objeveny fragmenty pravěkého osídlení. Na pozemku chce soukromý investor vybudovat obytnou zónu, jakoukoli vinu na zničení naleziště ale odmítá.
Měnín
U Měnína na Brněnsku začala loni stavební firma upravovat parcelu pro stavbu haly. Stavbaři vše nahlásili archeologům, kteří začali na místě provádět záchranný průzkum. Během něj se ukázalo, že místo má bohatou historii, archeologové totiž objevili pozůstatky mimořádně rozsáhlého pravěkého sídliště z doby římské a halštatské. Než ale stačili lokalitu pečlivě prozkoumat, stavbaři místo vybagrovali. Firma dostala pokutu 15 tisíc korun.
Podolí
V roce 2010 zničila stavba rodinného domu v Podolí u Brna velmi vzácné, až 35 tisíc let staré paleolitické naleziště. Archeologové tehdy stavebníka několikrát žádali, aby jim umožnil provést na staveništi výzkum. Ten jim to ale nedovolil a krajský úřad, který žádali o pomoc, mu to nedokázal včas nařídit.
Případů typu Měnín navíc podle archeologů přibývá. „Většinou ta poškození nebývají záměrná. Ale i úmyslných zničení se odehrálo v posledních letech hodně. Většinou jsou to 1–2 případy do roka. Některé případy byly velmi vážné, řada jich skončila trestním oznámením. Bohužel jenom v několika málo případech byl vynesen dokonce soudní rozsudek,“ popsal Jan Mařík, náměstek ředitele pro legislativu z Archeologického ústavu Akademie věd ČR Praha.
Některé stavbaře může právě to ponoukat k ničení historických lokalit. Pokud by se totiž záchranný průzkum protáhl, může si firma spočítat, že se jí víc vyplatí riskovat pokutu, která většinou bývá v řádech desítek až stovek tisíc korun, než nedodržet smluvní termíny stavby. „Rád bych upozornil, že uvažování tímto směrem je proti duchu zákona a je bohužel bolístkou výkonu soudní moci, že k této problematice přistupuje – dle mého osobního soudu – velmi laxně,“ uzavřel archeolog Ladislav Rytíř.