Abstrakt

Problém jsoucnosti předmětů matematiky u myslitelů Akademie rozebírá Aristotelés v Metafyzice XIII, 2. V Metafyzice XIII, 3 poté navazuje náznakem vlastní koncepce jsoucnosti předmětů matematiky. Nástrojem kritiky je termín oddělování, s jehož pomocí se má ukázat, že předměty matematiky (bod, čára, plocha...) se nemohou generovat od jednoduššího ke složitějšímu, nemohou být samostatně a dříve než smyslům přístupné podstaty. Aristotelovo vlastní vysvětlení naopak říká, že předměty matematiky jsou prostě a v řeči. Cílem výkladu je vysvětlit obě zmíněné koncepce jsoucnosti, které je poté možné porovnat s řešením „páté aporie" v Metafyzice XI, 3, kde jsou opět zmíněny platónské matematické předměty v kontrastu ke zkoumání předmětu Aristotelovy „první filosofie" jsoucna jako jsoucna.