Studie
Martin Hrdina: Konstituce literárněvědného pojmu romantismus (s. 319-345)Autor studie zamýšlené jako příspěvek k poznání dějin vědeckého oboru literární historie sleduje užívání pojmu romantismus v kriticko-historickém diskurzu konstituující se literárněvědné germanistiky a bohemistiky s cílem stanovit příčiny rozpornosti pojmu. Autor ve shodě s Ladislavem Hejdánkem chápe pojem jako průsečík soudů a na základě analýzy germanistických modelů romantismu (Heine, Hettner, Bratranek, Haym, Scherer) jej vysvětluje jako průsečík soudů-příměrů romantismu k subjektivismu, historismu, katolicismu, idealismu, aristokratismu a patriotismu (nacionalismu). Dále sleduje uplatnění nasouzeného pojmu v kriticko-historickém myšlení o novodobém českém romantismu, počínaje modely Sabinovým a Krásnohorské, přes srovnávací pohledy (Czajewski, Murko) až po reprezentativní syntézy historie české literatury 1. poloviny 19. století. Jako problematický se zejména v pracích českých pozitivistů ukazuje původ pojmu v kritické praxi, zcela zřejmý například v pejorativních pojmech typu rytířská, klášterní či vlašská romantika, jejichž funkcí bylo v souladu s chápáním českého romantsimu jako eklekticismu vysvětlit určitou část české literární historie (populární literaturu) z podnětů vzešlých mimo národní kulturu. V případě pozitivistických modelů českého romantismu lze dokonce hovořit o interferencích významů slova a pojmu, projevujících se negativně také při interpretacích kanonických textů. Rozpornost a významovou nejednotnost pojmu romantismus, jehož užívání se i v současné bohemistice jeví jako nezbytné, lze již v syntézách českých pozitivistů vysvětlit jako důsledek různého směřování jednotlivých soudů o romantismu, založených nadto na neliterárních faktech.
Daniel Soukup: Šimon Abeles: Zrození barokní legendy (s. 346-371)
Rozhledy
Robert Ibrahim: Český alexandrin jako náhrada řeckého a latinského hexametru a pentametru (s. 372-386)
Studie se zabývá českými překlady řeckého a latinského hexametru a pentametru, v nichž byl jako překladový verš použit český alexandrín, tj. šestistopý jamb s cézurou uprostřed. Autor metodologicky navazuje na studii Miroslava Červenky Český alexandrín, jejíž výsledky užívá pro srovnání. Rozbor materiálu (J. Jungmann, I. Bureš, J. Nováková, J. Žáček, M. Machovec) ukazuje, jak se rytmus verše proměňuje v závislosti na době a/nebo autorovi, a připomíná možnosti, jak toho využít v překladatelské praxi. Největší pozornost byla věnována Julii Novákové a jejímu překladu Músáiova epyllia Héró a Leandros: ve shodě s vlastním záměrem se překladatelce podařilo vystižením hlavních rysů Máchova alexandrínu vyvolat konotace máchovské a zcela potlačit konotace na francouzskou kulturu či českou dekadenci, které český alexandrín doprovázejí téměř automaticky.
Peter Mráz: Príležitostná poézia Bohuslava Tablica (s. 387-398)
Autor představuje slovenského obrozenského básníka a překladatele Bohuslava Tablica (1769 – 1832) v česko-slovenských literárnych souvislostech, poukazuje na jeho publikování v Puchmajerových al-manaších a v Jungmannově Slovesnosti. Upozorňuje, že z rámca Tablicovy tvorby zůstává dodnes čtenářsky opomíjená básníkova pžíležitostná poezie. Jednotlivé typologické skupiny Tablicovy príležitostné poezie od-vozuje z motivace jej vzniku, identifikuje básnikovy epicédia, svatebná, jubilejní a propemptické básně, básně oslavující nástup do úřadu, básně napsané k události významné pro národ, církev či školství. Studie představuje Tablice jako básnika, jehož příležitostná poezie se vyrovnává s relikty baroka, s lascívnosťou rokoka, podnety osvícenského klasicismu.