Článek
Evropské srovnání ukázalo, že čeští žáci byli dosud ve srovnání se zbytkem Evropy doma nejdéle. Česká vláda za rok koronavirové krize nenašla recept, jak se plošnému zákazu prezenční výuky vyhnout. Uzavření škol je sice jedním z nejefektivnějších epidemických opatření, ale také absolutně nejdražším. Přitom však přesně nevíme, jak moc tento krok epidemické situaci pomáhá.
Lze to ukázat na posledním uzavření škol. I zbývající děti, které ještě chodily do školy – žáci speciálních škol, děti z mateřinek a prvňáci a druháci - vláda poslala od 1. března domů. A podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky to okamžitě pomohlo. Demonstroval to minulý týden na jednání poslaneckého školského výboru jeho šéf Ladislav Dušek.
„Po 1. 3. přišel zlom pozitivních diagnóz u těchto velmi malých dětí, které se dostávají zpátky zase poměrně hluboko pod ty děti starší,“ vysvětloval poslancům Dušek.
Šéf statistiků už ale nevysvětlil druhou stranu tohoto faktu – tedy jak je možné, že nově potvrzené případy koronaviru začaly u malých dětí klesat okamžitě od 1. března. Průměrný záchyt nákazy covidu-19 se u dětí ve věku od 3 do 5 let snížil mezi týdny průměrně o 13 procent a u starších od 6 do 10 let o 10,6 procenta.
Přitom na odběry se posílají všichni podle metodiky Ministerstva zdravotnictví nejdříve 5 dní po kontaktu s nakaženým. Logicky tak měl v prvním týdnu úplného školního lockdownu počet nově diagnostikovaných víceméně kopírovat vývoj u starších dětí, které do školy nechodily už od začátku roku. To se ale nestalo.
„Z toho, co nám servíruje ÚZIS, žádný silný závěr dělat nemůžeme. Jiná data přitom nemáme,“ říká k tomu ekonom z think thanku IDEA Daniel Münich, který se věnuje dopadům pandemie na české školství.
Jasné vysvětlení tedy nemáme. Jedno se ale nabízí. Část rodičů, kteří kvůli dětem stejně zůstali doma, už s nimi na testy prostě nešla. Tedy za nižším počtem nových případů u dětí může být jen nižší počet provedených testů.
„Kdyby ÚZIS dal k dispozici data o počtu provedených testů podle věkových skupin, tak by to bylo možné ověřit,“ dodává Münich.
Ani výzkumníkům, kterým poskytuje ÚZIS širší kvantum dat než veřejnosti, totiž nenabízí čísla o počtu provedených testů podle stejných věkových kategorií jako v případě nově diagnostikovaných případů. Testování dětí zkrátka spadne do všeobjímající kategorie 0 až 19 let.
Klesá nákaza u prezenčních i distančních
Na tuto nezodpovězenou otázku ale navazuje hned druhá, ke které se pojí další čísla prezentovaná šéfem ÚZIS poslancům z řad školského výboru.
V únoru totiž nárůst nových případů kopíroval podobnou linku u všech dětských kategorií, ať už do školy chodily, nebo ne. U dětí mezi 11 a 14 lety na domácí výuce narostl na konci února mezi týdny počet nových případů dokonce o 28,5 procenta, zatímco u žáků (6-10 let) částečně docházejících do škol „jen“ o 18,3 procenta a v případě předškolních dětí (3-5 let) o 22,9 procenta.
Linky se rozdělí právě až po 1. březnu, nicméně kopírují stejný klesající trend. Je tak otázkou, jaký čistý efekt má samotné uzavření škol a jak velká část je důsledkem ostatních opatření a doprovodného chování populace.
Mimochodem vyjma říjnového maxima bylo nejvíce nakažených učitelů hlášeno první týden po vánočních svátcích. Tedy nikoliv v přímé návaznosti na otevřené školy, ale spíše v souvislosti s návštěvami a oslavami s blízkými. Letošního stropu 2596 nakažených pedagogů za týden bylo navíc dosaženo ještě v době, kdy Česko nebojovalo s agresivnější tzv. britskou mutací koronaviru.
Více home officu = více školy
Epidemiologické modely jsou velmi komplexní a nelze samozřejmě na základě několika čísel hledat přímou spojitost. Na druhou stranu funguje naprosto jednoduché pravidlo, kvůli kterému se všechna opatření vlastně zavádí – čím méně kontaktů lidé mají, tím hůře se epidemie šíří.
Vláda tak vlastně uzavřením škol kompenzuje část problému, který řešit nedokáže, a to přimět občany, aby pracovali z domova, pokud je to možné. Uzavření škol k tomu velkou část rodičů donutí. Někteří zvolí ošetřovné, ostatní home office. Výsledek je ale stejný. Nebudou v práci, a omezí tak své kontakty.
„Uzavření škol má obrovské množství negativ – dopady na samotné vzdělávání, na zvyšování nerovností nebo duševní zdraví rodičů a dětí. Z epidemiologického pohledu je ale velmi efektivní, protože se redukuje počet lidí, kteří chodí do práce, a zároveň se snižují i kontakty dětí,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research. Ta v dlouhodobé studii sleduje změny chování a postojů české společnosti od loňského března.
Zatímco loni na jaře pracovalo podle průzkumu PAQ Research z domova 23 procent lidí a 21 procent nepracovalo kvůli nemocenské, ošetřovnému nebo dovolené, po uzavření škol na podzim bylo na home officu jen 16 procent lidí a nepracovalo 14 procent respondentů. V posledním únorovému týdnu to bylo 14 a 12 procent lidí.
„Stejného nebo i většího vlivu jako je počet lidí na ošetřovném, by se dalo dosáhnout maximalizací home officu,“ upozorňuje Prokop opakovaně.
Kdyby se tak vládě podařilo motivovat firmy a zaměstnance, aby pracovali z domova třeba ve stejné míře jako loni na jaře, mohlo by to pomoci do takové míry, že by se školy zavírat nemusely, nebo naopak mohly dříve otevřít.
„Nabízeli jsme vládě právní stanoviska, podle kterých by bylo možné části lidem home office nařídit, i když by to bylo náročné. S tím by ale měly být spojené motivace, tedy odpuštění alespoň části odvodů nebo kompenzace formou paušálu. Vláda to ale nereflektovala,“ dodává Prokop, který je mimo jiné členem Národní ekonomické rady vlády.
Na stole přitom na konci února bylo i uzavírání průmyslu. Podle vyjádření premiéra Andreje Babiše (ANO) z některých jednání je to ale právě průmysl, který živí školy. Takto jednosměrně ale ta rovnice nestojí. Školství je veřejnou investicí, ze které průmysl dlouhodobě těží. Téměř rok trvající uzávěra škol ale bude velmi pravděpodobně znamenat, že v horizontu dekády utrpí celá česká ekonomika více než kterákoliv jiná v Evropě. Na našem kontinentu je totiž jen jediný stát, kde všichni žáci a studenti chodili tak krátce do školy jako u nás – Slovensko.
