Lesní půdy jsou charakteristické specifickou strukturou danou tím, že se na jejich povrchu hromadí rostlinný opad, který se postupně přeměňuje na humózní materiál. Pro lesní půdy je také typický vysoký obsah biomasy mikroorganismů, a to zejména hub, které ve svrchních vrstvách půdy převažují nad bakteriemi. Zatímco saprotrofní stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) jsou obvykle schopné rozkládat všechny biopolymery v opadu – celulózu, hemicelulózy a lignin, ektomykorhizní bazidiomycety získávají uhlíkaté látky od svých stromových hostitelů, s jejichž kořeny žijí v symbioze. Většina vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) využívá výlučně jednoduché organické látky. V listnatých lesích s převládajícím dubem letním (Quercus petraea) s hloubkou půdy ubývá vřeckovýtrusných hub a zvyšuje se počet ektomykorhizních druhů. V jehličnatých lesích převládají saprotrofní druhy hub v povrchových vrstvách půdy, zatímco mykorhizní houby žijí převážně v hlubších půdních horizontech.

Forest soils are characterized by their specific structure which is the result of the accumulation of plant remains on their surface, which has been gradually transformed into humus. Another typical feature of forest soils is the high content of microorganism biomass, especially of fungi, which prevail over bacteria in the upper layers. While saprophyte Basidiomycota can decompose all bio-polymers in the litter, such as celulose, hemi-celulose and lignin, ecto-mycorrhizal Basidiomycota obtain carbon substances from their host organisms, with which they live in symbiosis. The majority of Ascomycota use exclusively simple organic substances. In broadleaf forests where Quercus petrea is a dominant tree, the content of Ascomycota decreases, whereas the number of ecto-mycorrhizal species increases with soil depth. In conifer forests saprophyte fungi species prevail in upper soil layers, while mycorrhizal fungi live mainly in lower soil layers.