Lišejníky se vyznačují produkcí velkého množství sekundárních metabolitů, z nichž většina je specifická pouze pro tyto organismy. Lichenologové běžně využívají tyto metabolity v odlišování jednotlivých druhů či rodů. Z tohoto důvodu pracují s celou řadou metod detekce lišejníkových látek. K nejvýznamnějším patří stélkové reakce, chromatografie a mikrokrystalizační testy.
Lichens are characterized by the production of a large amount of secondary metabolites. Most of them are specific to these organisms. Lichenologists commonly use the metabolites to distinguish between phenotypically similar taxa. To achieve this aim, they use a plethora of detection methods, including spot reactions, chromatography, and microcrystalization tests.
-
Nápadně červenou barvu plodnic některých dutohlávek (Cladonia) způsobuje kyselina rodokladonová. Asi nejběžnějším červenoplodým druhem je dutohlávka vyzáblá (C. macilenta). Foto J. Malíček
-
Žlutozelenou barvu provazovek (Usnea) způsobuje přítomnost kyseliny usnové. U této látky bylo zjištěno její protirakovinné působení (např. Bačkorová a kol. 2011 a 2012). Foto J. Malíček
-
Některé lišejníky můžeme poznat dokonce podle chuti. Díky přítomnosti kyseliny pikrolichenové mají sorály (místa, kde vznikají vegetativní rozmnožovací částice zvané sorédie) děratky hořké (Pertusaria amara) palčivě hořkou chuť. Foto J. P. Halda
-
Ke zjištění přítomnosti kyseliny fumarprotocetrarové se využívá parafenylendiamin. V případě kladné reakce se vzorek zbarvuje oranžově, až červeně jako u zde použité misničky korové (Lecanora pulicaris). Foto J. Malíček
-
Kyselina norstiktová vytváří v hydroxidu draselném nezaměnitelné červené krystalky o délce ca 5–10 µm. Společně s atranorinem se využívá jako standard v tenkovrstevné chromatografii (TLC). Foto J. Malíček
-
Krystaly kyseliny vulpinové vzniklé při mikrokrystalizačních testech. Tato látka způsobuje výrazně žluté zabarvení některých lišejníků a je jedovatá. Foto W. Obermayer
-
Ve stélce větvičníku žlutého (Letharia vulpina) se kyselina vulpinová vyskytuje ve velkém množství. Proto se tento lišejník dříve používal k trávení vlků. Roste hojněji např. v Alpách, v České republice byl před časem nalezen na Šumavě (viz Živa 2000, 6: 249–250). Foto F. Bouda
-
Řez plodnicí houboplodky krvavějící (Mycoblastus sanguinarius). Pro horní část výtrusorodé vrstvy (epihymenium) je charakteristický tmavě zelený pigment (Cinereorufa-green), ve spodní části plodnice (hypotecium) se koncentruje rodokladonová kyselina. Tuto látku nalezneme i ve stélce, proto jsou narušená místa stélky sytě červená. Foto J. Malíček
-
Většina cyanolišejníků (jako fotobionta obsahují sinici) netvoří žádné sekundární metabolity. Na obrázku typický zástupce této skupiny huspeník tuhý (Collema tenax). Foto F. Bouda
-
Vysokohorský lišejník šídlovec kůstkovitý (Thamnolia vermicularis) se ve střední Evropě vyskytuje ve dvou chemotypech. Jeden obsahuje kyseliny baeomycesovou a squamatovou (vlevo) a svítí pod UV lampou bělavě, zatímco druhý chemotyp s kyselinou thamnolovou (vpravo) na UV záření nereaguje. Někdy bývají oba chemotypy považovány za samostatné druhy. Foto J. Malíček