Když r. 1881 zoolog přírodovědného muzea v Petrohradu I. S. Poljakov uveřejnil popis nového druhu koně a na počest známého ruského generálmajora, geografa a přírodovědce ho nazval Equus przewalskii – kůň Převalského, vzbudilo to velkou senzaci. Nikdo tehdy ještě netušil, jak dramatický osud nově objevený druh čeká. Kůň Převalského se v průběhu 20. stol. dvakrát ocitl v kritické situaci. Nejprve málem zanikla jeho populace v zajetí a na konci 60. let zmizeli divocí koně definitivně z přírody. Jedině díky úsilí několika generací zoologů a chovatelů se podařilo koně Převalského nejen zachránit, ale také vrátit do jeho někdejší domoviny – Mongolska a severní Číny. Dlouhé roky se vedly diskuze o tom, jak se budou koně Převalského ze zoologických zahrad aklimatizovat v diametrálně odlišných životních podmínkách svého přírodního prostředí. Největší obavy se týkaly přítomnosti vlků, uvažovalo se o klimatických vlivech, zejména dlouhých a tuhých zimách, dostupnosti potravy a vody i konkurenci početných stád domácích zvířat. Po více než dvou desetiletích lze posoudit, jak se lišily tehdejší představy od skutečnosti. Dnes už můžeme říci, že známe prakticky všechny klíčové faktory ovlivňující biologii a populační dynamiku reintrodukovaných populací koně Převalského. Podstatné je, že ani po více než 12 generacích života ve zcela specifických podmínkách lidské péče neztratili koně většinu fyziologických adaptací a přirozených instinktů potřebných k přežití ve volné přírodě. Jejich organismus se dokázal vypořádat s mimořádnými výkyvy teplot v průběhu roku, nedostatkem vody, jsou schopni si vyhrabat trávu zpod sněhové pokrývky.
Twenty years ago, Przewalski’s horse (last spotted in the wild in 1969) returned to Mongolia and China. In the mid-1980’s, number of horses in zoological gardens reached 500 and ideas of their reintroduction started to take shape. After a failure of the first plan, private foundations took up the initiative, helped to build acclimatization stations and arranged the air transport. Not only the acclimatization but also a behavioural adaptation of the horses proved to be crucial. Despite the definite success, the wild populations remain small, they are exposed to winters with extreme amounts of snow, and will face a risk of inbreeding in the future.