V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
INGEBORG FIALOVÁ-FÜRST
Kniha, pěkná na první i druhý pohled — velmi vydařená graficky i knihařsky a zajímavá a podnětná obsahem —, je sborníkem ze stejnojmenné konference z roku 2018. Do titulu staví otázku — a hned v prvních řádcích úvodu varuje, že se čtenář ale „definitivní odpovědi nedočká“ (s. 7). Jednotlivé příspěvky/ kapitoly můžeme ale přesto členit do dvou skupin podle toho, jak vážně jejich autoři tuto otázku, toto „zadání“ brali, na příspěvky typu A, které se poctivě snaží na konkrétní otázku konkrétně odpovědět, a příspěvky typu B, které mohly být součástí i zcela jiných sborníků se zcela jiným zadáním a jen bodově se v závěru či v úvodu deklarativně upamatovávají na původní úkol. (Přesto netvrdím, že se i v těchto kapitolách nenajdou podnětné náměty k přemýšlení.)
PAVEL JANOUŠEK
Literární vědu a myšlení o literatuře, stejně jako každou jinou lidskou činnost, neutvářejí jen lidé, kteří jsou „hodně vidět a slyšet“ (ať již v dobrém, nebo ve zlém, jako trvale svítící stálice, nebo jen na čas zářící meteory), ale také víceméně nenápadní „dělníci a dělnice oboru“. Tedy badatelé a badatelky, kteří a které svůj obor formují každodenní prací na konkrétních, zdánlivě řemeslných, úkolech. Například na knižních edicích či lexikografických heslech.
ŠÁRKA GRAUOVÁ
Za Marií Rút Křížkovou (15. června 1936 Miličín — 4. prosince 2020 Čerčany)
V Marii Rút Křížkové odešla nejen literární historička a editorka, díky jejímuž vytrvalému úsilí dnes máme k dispozici mimo jiné kompletní soubor díla Jiřího Ortena, nýbrž také žena, pro niž literatura byla víc než profese. Literaturu chápala jako existenciální setkání se zřídlem pravdy a krásy, literatura byla východiskem všeho, co dělala, počínaje rozmanitými podobami práce se slovem a konče rozmanitými způsoby společenského angažmá, jež ji přivedlo například k roli mluvčí Charty 77 či k členství v Etické komisi ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Není proto divu, že sám její život by vydal na román.
Číst dál: „Číst znovu a znovu a z té nejprůzračnější hloubky odpovídat svým životem“
ROBERT KOLÁR
V sobotu 13. února 2021 zemřel Ladislav Nebeský. Matematik, lingvista (docent FF UK) a básník. Nebeský se experimentální poezii věnoval v šedesátých letech (je zastoupen v antologii Vrh kostek, která mohla vyjít až roku 1993), s velkou vervou se k ní vracel od devadesátých let, a to nejen jako tvůrce (od roku 2006 do roku 2012 vydal v nakladatelství dybbuk pět sbírek, všechny jsou na stránkách nakladatelství veřejně přístupné online), ale i jako teoretik (v České literatuře na konci tisíciletí otiskl čtyři texty vztahující se k [vlastní] experimentální poezii).
ANDREA TROVESI
Ve středu 4. listopadu 2020 nás navždy opustila prof. PhDr. Jitka Křesálková.
Narodila se v Praze, kde zažila protektorát a totální nasazení během německé okupace. Teprve po válce se mohla přihlásit na univerzitu. Po studiích na Filozofické fakultě UK (doktorát ze slovanské filologie) pracovala nejdřív v redakci nakladatelství Práce a pak byla redaktorkou ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později přejmenovaném na Odeon). Při této činnosti se seznámila s několika významnými spisovateli, např. Milanem Kunderou, Václavem Havlem, Bohumilem Hrabalem, Jaroslavem Seifertem, Josefem Škvoreckým a Pavlem Tigridem. V roce 1966 vyhrála státní soutěž a získala místo lektorky českého jazyka na Státní univerzitě v Miláně. V roce 1971 začala přednášet Úvod do slovanské filologie a Český jazyk a literaturu na Univerzitě v Bergamu a tyto předměty vyučovala až do roku 1997, kdy odešla do zaslouženého důchodu.