Publikace by měla v první řadě sloužit jako pomůcka k přípravě na ústní část nové maturitní zkoušky z češtiny. Ambicí je navázat na známé, ale dnes již obtížně dostupné publikace Rozumět literatuře 1 (M. Zeman a kol.) nebo Slovník básnických knih (M. Červenka, V. Macura, J. Med a Z. Pešat). Interpretace textů se od nich však ve dvou podstatných věcech liší: za prvé se kromě textů literárních zabývá poprvé také texty neliterárními, za druhé výklad je vždy založen na rozboru úryvků nebo kratších textů, jejichž otištění předchází vlastnímu rozboru a interpretaci. Cílem interpretace uměleckého textu nebylo poskytnout „definitivní a správné“ řešení, které by se student měl ke zkoušce naučit, ale spíše ukázat, jak je text „udělán“ a jak může být čten. Při rozboru neuměleckých textů byl důraz kladen na rozbor stylistický, v některých případech také na jejich srovnání s textem uměleckým. Umělecké texty byly vybrány s ohledem ke katalogu požadavků pro maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury, neumělecké texty byly vybrány tak, aby vhodně reprezentovaly základní funkční styly.