English
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
KANDIDÁTKA NA PŘEDSEDKYNI Akademie věd České republiky
prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.
Narozena v roce 1955 v Praze. Vystudovala biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vědeckou hodnost CSc. získala v oboru biologie (fyziologie rostlin) v Ústavu experimentální botaniky ČSAV. Od roku 1983 pracuje jako vědecká pracovnice v Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB AV ČR). V letech 2001–2012 působila v rámci vedlejšího pracovního poměru na Přírodovědecké fakultě UK. Na základě předcházející dlouhodobé spolupráce je od roku 2012 zaměstnána na částečný pracovní úvazek také v Biologickém centru AV ČR (BC AV ČR).
Na UK se v roce 2004 habilitovala v oboru Anatomie a fyziologie rostlin a v roce 2013 byla na návrh UK jmenována profesorkou anatomie a fyziologie rostlin. Od roku 2004 vede v ÚEB AV ČR Laboratoř hormonálních regulací u rostlin. V letech 2003–2007 působila jako zástupkyně ředitelky a v letech 2007–2012 zastávala funkci ředitelky tohoto ústavu. V roce 2012 byla členkou Rady instituce BC AV ČR. Od roku 2013 je členkou Akademické rady AV ČR, v níž je mj. pověřena agendou hodnocení vědecké a odborné činnosti pracovišť AV ČR. Eva Zažímalová se zabývá výzkumem fytohormonu auxinu – jeho metabolismem a molekulárními mechanismy jeho působení a transportu v rostlinných buňkách. Byla a je řešitelkou mnoha projektů tuzemských i zahraničních a podstatnou měrou se podílela na organizaci mezinárodních vědeckých sympozií. Je autorkou nebo spoluautorkou více než 50 původních vědeckých prací publikovaných převážně v renomovaných mezinárodních odborných časopisech včetně Science, Nature, Cell, PNAS apod., editorkou monografií i autorkou kapitol v odborných monografiích. Její práce byly citovány podle Web of Science (bez autocitací) více než 2900krát, h-index 24.
Je členkou oborových rad doktorských studijních programů na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Je též členkou Vědecké rady Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci. Je členkou, respektive místopředsedkyní panelu 501 Grantové agentury České republiky. Opakovaně působí jako členka panelu Life Sciences pro FP7 – Marie Curie Fellowships a Horizont 2020 – Marie Skłodowska-Curie Individual Fellowships a jako členka panelu LS3 v Evropské výzkumné radě – ERC (Starting Grants). V letech 2011–2012 působila jako členka Koordinační rady expertů pro národní priority výzkumu České republiky (Priority 2030), ustavené Radou pro výzkum, vývoj a inovace, a v roce 2015 byla vicepremiérem pro vědu jmenována členkou Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ
Úvod
Po dobu svého působení v ÚEB AV ČR a později také v BC AV ČR jsem poznala Akademii věd z pozice vědecké pracovnice, vedoucí vědeckého týmu a poté i jako ředitelka ÚEB AV ČR. Získala jsem tak zkušenost s odbornou činností a řízením pracoviště Akademie věd. Mé současné působení v Akademické radě AV ČR mi umožnilo získat zkušenost s vedením Akademie. V rámci svých agend jsem odpovědná mj. i za hodnocení výzkumné a odborné činnosti pracovišť Akademie věd a seznámila jsem se tak detailně jak s činností jednotlivých pracovišť Akademie, tak i s organizační prací Kanceláře AV ČR. Díky spolupráci s kolegy z vysokých škol v České republice i s kolegy ze zahraničí jsem měla možnost poznat také management domácích a zahraničních univerzit i neuniverzitních vědeckých institucí. Domnívám se, že s ohledem na svoji dosavadní profesní kariéru, včetně výše zmíněných zkušeností s řídicí prací, mám předpoklady pro to, abych se ucházela o tak významnou a odpovědnou pozici, jako je funkce předsedkyně Akademie věd České republiky. Pokud budu zvolena, ráda bych v této funkci zúročila jak své dosavadní zkušenosti, tak i své schopnosti.
Předkládám tedy toto programové prohlášení, v němž jsem se soustředila na oblasti, které pro další činnost Akademie věd České republiky a své případné působení ve funkci její předsedkyně pokládám za zásadní. Jejich výčet ovšem není zdaleka vyčerpávající. Pokud bych měla prioritní témata definovat klíčovými slovy, zněla by následovně: Podpora špičkového výzkumu; Společenství pracovišť AV ČR a jeho potenciál; Efektivní využívání vložených zdrojů; Prezentace a viditelnost Akademie směrem k veřejnosti i politické reprezentaci; Interní způsoby komunikace a spolupráce; Motivace budoucí generace pro práci ve vědě; Kultivace veřejného prostoru.
V uplynulých letech – vzhledem k souběhu neúspěšné Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice z roku 2008 a ekonomické krize – prošla Akademie věd složitým obdobím. Situaci se Akademii věd pod vedením prof. Jiřího Drahoše poda-řilo úspěšně zvládnout a Akademie a její pracoviště nadále představují veřejností i politickou reprezentací respektovanou součást „společného prostoru“ vědy a výzkumu v České republice.
Překonat nepříznivou situaci bylo možné zejména proto, že Akademie věd v posledních desetiletích vždy byla institucí vědecky produktivní a progresivní, a přitom tradiční, postavenou na demokratických základech. Jsem přesvědčena, že i přes dosažené výsledky a současný stav je nezbytné, aby instituce typu Akademie věd i nadále rychle a pružně reagovala na aktuální i očekávané změny ve vývoji vědy, poznání i společnosti. Musíme přitom usilovat nejen o produkci vynikajících výsledků, ale i o co nejširší základnu týmů schopných provádět špičkový výzkum na mezinárodní úrovni.
Hlavní pozornost je proto třeba věnovat následujícím oblastem:
• Vysoké úrovni vědy a výzkumu na pracovištích Akademie věd.
• Efektivnímu využívání potenciálu společenství pracovišť Akademie věd.
• Systematické prezentaci Akademie věd a výsledků vědy a výzkumu na národní a mezinárodní scéně.
• Postavení Akademie věd ve společnosti a její roli při kultivování veřejného prostoru.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vysoká úroveň vědy a výzkumu na pracovištích AV ČR
Akademie věd je neuniverzitní vědeckou institucí respektovanou jak v České republice, tak i v zahraničí. Jejím hlavním posláním je špičkový výzkum a rozvoj vědy a poznání prostřednictvím jejích pracovišť. Zásadními faktory pro zajištění špičkové kvality a efektivity výzkumu jsou vysoce kvalifikovaní lidé, odpovídající finanční zajištění a adekvátní legislativní prostředí, a to vše za stabilních a předvídatelných podmínek.
Akademie věd je současně organizační složkou státu s vlastní kapitolou ve státním rozpočtu České republiky (dále rozpočtová kapitola). Tuto formu ukotvení a financování AV ČR považuji za zásadní – umožňuje totiž přímé řízení a financování pracovišť s ohledem na jejich výkon a podle aktuálních potřeb rozvoje jednotlivých vědních oborů. Toto postavení Akademie věd budu hájit při utváření vědní politiky, na jejímž formování se musí AV ČR účinně podílet. To se týká mj. i přípravy nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací (včetně případného ustavení tzv. Ministerstva pro výzkum a vývoj), jehož věcný záměr byl schválen vládou v srpnu letošního roku, nebo vypracování nového racionálního způsobu hodnocení vědeckých institucí s pozitivní formativní funkcí. V této věci je nezbytná úzká a aktivní spolupráce zejména s vysokými školami, státní a veřejnou správou a dalšími partnery v oblasti vědy a výzkumu, a to s vědomím, že při formování nové legislativy je třeba mít na zřeteli riziko omezování akademických svobod.
Počínaje rokem 2010 se výrazně snížily prostředky v rozpočtové kapitole Akademie, což postupně vedlo k vnitřnímu zadlužení pracovišť. Projevuje se to například dosud nedostatečnou obnovou přístrojového vybavení, nižší kompetitivností ve výběru lidských zdrojů z důvodu relativně nízkých mezd, problémy při udržení mladé vědecké generace na pracovištích apod. Současná ekonomická situace České republiky přitom již umožňuje vytvářet finanční podmínky pro stabilní a předvídatelný vývoj. K dosažení takového stavu je ovšem nezbytné zvýšit institucionální podporu a tím snížit podíl účelového financování. Účelové financování se bohužel stalo pro pracoviště Akademie věd životní nutností. Podíl institucionální podpory na celkových finančních prostředcích pracovišť AV ČR stále klesá. V roce 2007 činil podíl zdrojů Akademie věd z vlastní rozpočtové kapitoly na celkových prostředcích získaných ze státního rozpočtu 80 % a v roce 2015 poklesl na pouhých 41 %. Podle závěrů mezinárodního auditu (Závěrečná zpráva Mezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v ČR) a ze srovnání se zahraniční praxí by přitom měly institucionální prostředky tvořit minimálně 50 % a optimálně až 70 % zdrojů pro financování výzkumu. Jinak se výzkumné instituce potýkají s narůstajícími problémy a riziky, jako například s nadřazováním ekonomických priorit nad prioritami vědeckými, omezením možností strategické orientace instituce i jednotlivých výzkumných směrů, fragmentací výzkumu, nárůstem mimovědeckých činností a administrativy, nestabilitou výzkumných týmů, odchodem významných vědeckých kapacit a dalšími. Tuto kritickou situaci je nezbytné neustále připomínat a objasňovat ji politické reprezentaci s cílem zajistit kontinuální růst rozpočtové kapitoly AV ČR. Za základní argumenty považuji následující fakta:
• Nutnost kompenzace výše zmíněného vnitřního zadlužení pracovišť AV ČR.
• Zvýšení efektivity výzkumné činnosti a stabilita výzkumných institucí, což přímo souvisí s výší podílu institucionálních prostředků (tj. potřebujeme méně „honu za granty“, abychom získali více času na vlastní výzkumnou práci).
• Špičková kvalita vědeckých výsledků dosahovaných na pracovištích AV ČR, které jsou často „výkladní skříní“ výzkumu v České republice, což prokázalo i nedávné hodnocení výzkumné a odborné činnosti týmů a pracovišť AV ČR. Hodnocení ale také ukázalo, že mezi výsledky vědeckých týmů v Akademii existují zřetelné rozdíly a že při vhodné struktuře financování lze potenciál řady týmů využít mnohem lépe.
• Nutná udržitelnost spektra vědních oborů a infrastruktur, které garantují pracoviště AV ČR a které by jinak zanikly nebo by byly provozovány za nesrovnatelně horších podmínek a tomu odpovídající nedostatečné úrovni.
• Potřeba zajištění produkce vědeckých výsledků a udržitelného provozu nových center, vybudovaných s podporou prostředků z tzv. strukturálních fondů EU (například BIOCEV, ELI-Beamlines, ALISI, CzechGlobe atd.) a financování tzv. velkých výzkumných infrastruktur. Jde o to, aby tato centra a tyto infrastruktury přinášely kvalitní vědecké výsledky, abychom byli schopni zajistit jejich udržitelný provoz, a to tak, aby současně nedošlo k omezení financování stávajících kvalitních pracovišť Akademie
Akademie věd zaznamenala v posledních deseti letech velmi podstatné změny, a to i legislativní. Především jde o zákon o veřejných výzkumných institucích (v. v. i.) a z něj vyplývající jak zásadní změny v postavení a způsobu řízení institucí z hlediska organizačně-správního a personálního, tak i podstatné změny ve vztahu zřizovatel (AV ČR jako organizační složka státu) a veřejná výzkumná instituce (pracoviště AV ČR s vlastní právní subjektivitou). Navíc na první polovinu roku 2017 připadne konec funkčního období takřka tří čtvrtin ředitelů pracovišť a většiny členů rad institucí i dozorčích rad. Za této situace je úkolem vedení Akademie intenzivněji spolupracovat se svými pracovišti způsobem, aby období nutných změn bylo překlenuto a aby byla zachována potřebná institucionální stabilita (včetně poskytování podpory informačního, organizačního i legislativního rázu). Cílem je ovšem nejen udržet institucionální kontinuitu, ale také otevřít pracoviště nastupující generaci vědeckého managementu.
Vysoce kvalifikovaní a pozitivně motivovaní vědečtí a odborní pracovníci jsou základem každé kvalitní výzkumné instituce. Získání a udržení mladé vědecké generace, posílení střední generace a zachování zkušených kmenových pracovníků by měly být jedním z hlavních směrů mého působení ve funkci předsedkyně Akademie věd ve vztahu k pracovištím. Stejně tak nezbytná je spolupráce s orgány pracovišť na vytváření adekvátního a současně stimulujícího pracovního prostředí. Pro vědecký výkon týmů i jednotlivých pracovníků a pro členy orgánů pracovišť Akademie věd je důležitá mimo jiné i motivace. Primární motivací výzkumných pracovníků je zvídavost a touha po poznání. Nicméně významnou pobídku v Akademii představují mj. různé programy podporující vědeckou excelenci, například Praemium Academiae, Prémie Otto Wichterleho, PPLZ – Mzdová podpora postdoktorandů, MSM – podpora mezinárodní spolupráce začínajících pracovníků. Považuji za nezbytné zejména Praemium Academiae, ale i další motivační programy rozvíjet a finančně posilovat.
Pro oblast vědy a výzkumu v České republice je nezbytná vysoká úspěšnost v získávání prestižních, především zahraničních grantů (např. grantů Evropské výzkumné rady – ERC). Zde je důležité zřízení kompetentního a efektivního projektového centra v Kanceláři AV ČR (případně ve spolupráci se Střediskem společných činností AV ČR – SSČ AV ČR a s Technologickým centrem AV ČR), podporujícího žadatele a přípravu žádostí o tyto granty. Podle možností rozpočtové kapitoly AV ČR chci navrhovat financování kvalitních projektů, například těch, které z finančních důvodů nemohly být ze strany ERC a dalších mezinárodních institucí podpořeny, a to na základě výběru provedeného orgány Akademie věd. Zvláštní pozornost, a to i organizační, zasluhuje v rámci Kanceláře AV ČR také agenda a management projektů podporovaných tzv. strukturálními fondy EU.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Efektivní využívání potenciálu společenství pracovišť AV ČR
Zákon o veřejných výzkumných institucích vedl k posílení postavení ústavů Akademie, avšak zároveň i k určité institucionální izolovanosti. V řadě případů tím došlo k dílčímu omezení vědeckého, odborného i společenského potenciálu, kterým taková soustava pracovišť disponuje. Vedení Akademie věd tedy musí iniciovat nezbytné kroky vedoucí ke zvýšení informovanosti mezi jednotlivými pracovišti a týmy a k vyšší míře identifikace pracovišť s Akademií věd ČR jako s celkem. Budu prosazovat také posílení odborné, organizační a administrativní podpory ze strany Kanceláře AV ČR a SSČ AV ČR i Knihovny AV ČR jako infrastrukturních organizací. Myslím tím nejen vzájemné předávání informací, ale také formování vnitřní identity Akademie věd ČR založené na vzájemně výhodné součinnosti centra a pracovišť. Je tedy třeba výrazně posílit kontakty vedení Akademie s řediteli i vedoucími vědeckých týmů přímo na jejich pracovištích, a to formou pravidelných, formálních i neformálních setkání, seminářů apod., a aktivně vyhledávat možné synergie vzájemným předáváním informací.
Vhodnou a úspěšnou formu komunikace, a to i směrem k prostředí mimo Akademii věd, představuje platforma Strategie AV21 předložená Akademickému sněmu předsedou AV ČR prof. Jiřím Drahošem a schválená v roce 2014. Tato platforma se stala nástrojem spolupráce mezi vědními obory, vědeckými týmy, jednotlivými pracovišti a výzkumnými institucemi a považuji za důležité do ní v dalším období zapojit větší měrou kolegy z vysokých škol, resortních výzkumných organizací i komerční subjekty. Strategie AV21 byla velmi příznivě přijata odbornou i politickou veřejností a jsem přesvědčená, že je potřeba ji i nadále organizačně a finančně podporovat.
Pro efektivitu vědecké práce a také pro racionální vedení Akademie věd je nezbytné omezovat stále narůstající administrativní zátěž, doléhající na pracoviště i na vědecké týmy. Mým cílem je tedy lépe a účinněji využívat potenciálu Kanceláře AV ČR, a omezit zejména administrativní úkony na úrovni pracovišť. Jde o to lépe pracovat s informacemi, které byly orgány pracovišť do Kanceláře AV ČR již předány, a v rozumné míře využívat moderních elektronických a informačních nástrojů. Obdobně je třeba přistupovat k racionálnímu využívání infrastrukturních pracovišť Akademie věd, a to jak SSČ AV ČR, tak i Knihovny AV ČR a je nutné lépe koordinovat komunikaci jednotlivých organizačních jednotek Kanceláře AV ČR a divizí SSČ AV ČR s cílem dosažení skutečně efektivní spolupráce, využívající možných synergií a omezující redundanci činností. Cílem je tedy poskytovat vědeckým pracovištím Akademie kvalitnější servis a podporu.
Efektivní využití celkového potenciálu Akademie věd není možné bez vyvážené spolupráce s partnery v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, působícími mimo AV ČR. Přirozeným partnerem Akademie věd a jejích pracovišť jsou nepochybně vysoké školy. Spolupráce mezi Akademií věd a vysokými školami vede k lepšímu využití vědeckého potenciálu, ale i ke zdravé konkurenci obou typů institucí a je zpravidla velmi úspěšná (osvědčenými nástroji jsou například společná pracoviště, rozšíření akreditací bakalářských, magisterských a především doktorských studijních programů na pracoviště Akademie, pedagogické aktivity pracovníků Akademie věd na vysokých školách apod.). Tuto spolupráci je třeba nadále rozvíjet, a to jak na bázi rovnocennosti obou partnerů, tak v oboustranně výhodné podobě vzájemné podpory.
V rámci spolupráce s vysokými školami představují významnou agendu doktorské studijní programy. Nedávno přijatá novela vysokoškolského zákona zavedla tzv. „institucionální akreditaci“, s níž zatím pracoviště Akademie věd, ale ani vysoké školy nemají praktické zkušenosti. Je však velmi pravděpodobné, že tato nová forma akreditace bude vyžadovat uzavření dohod mezi jednotlivými vysokými školami, respektive fakultami, a jednotlivými ústavy Akademie věd o podmínkách účasti na studijních programech, včetně jejich finančního zajištění. Řada pracovišť Akademie věd se na výchově doktorandů dlouhodobě a výrazně podílí, a proto bude nezbytné, aby vedení Akademie jednání o těchto dohodách zaštítilo a s vysokými školami sjednalo například rámcovou formu takových dohod.
Současně chci zdůraznit, že vysoké školy jsou nejdůležitějším partnerem Akademie také při aktivním spoluutváření vědní politiky v České republice. Toto partnerství je třeba dále rozvíjet, mj. také v úzké spolupráci mezi vedením AV ČR, Českou konferencí rektorů a Radou vysokých škol. Dalším významným partnerem Akademie věd a jejích pracovišť jsou resortní veřejné výzkumné instituce a komerční sféra. I zde platí, že úspěšná spolupráce vede k efektivnějšímu využití potenciálu zúčastněných institucí. Také tento typ kooperace je třeba podporovat (například na základě platformy Strategie AV21) – ovšem rovněž na bázi rovnocennosti zúčastněných partnerů a jejich vzájemně výhodné spolupráce. V tomto případě je nutnou podmínkou nastavení transparentních pravidel ochrany a využívání duševního vlastnictví. Základem je zde legislativní prostředí reagující pružně na vývoj ve vědě a technologiích, a to za situace, kdy výše investic do vědy a výzkumu ze strany komerčních subjektů je ve srovnání se zahraničím relativně nízká. Vedení AV ČR se tedy musí – nejlépe ve spolupráci s komerční sférou a s vysokými školami – na vytváření takového prostředí aktivně podílet.
Současná věda a výzkum se realizují v globálním rámci. Nezbytnou podmínkou špičkového výzkumu a jeho vysoké efektivity je široká a intenzivní mezinárodní spolupráce. Její těžiště spočívá v aktivitě vědeckých týmů a jednotlivých pracovišť Akademie. Vedení Akademie věd nabízí pracovištím řadu programů mezinárodní spolupráce. Budu se ovšem zasazovat, aby byly podporovány vědecky efektivní programy, a nikoli tzv. „vědecká turistika“. Významnou oblastí mezinárodní spolupráce je získávání zahraničních vědců pro pracoviště Akademie a podpora návratu výzkumných pracovníků ze zahraničních stáží. V Akademii věd pro takovou podporu již určité nástroje existují (například Fellowship Jana Evangelisty Purkyně), ale jsem přesvědčená, že tyto nástroje musí být soustavně finančně posilovány.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Systematická prezentace Akademie věd ČR a výsledků vědy a výzkumu na národní a mezinárodní scéně
Existence vysokých škol je pro většinu občanů samozřejmá; to bohužel neplatí pro vědecké instituce neuniverzitního typu v České republice a situace je zčásti podobná i ve většině vyspělých zemí, snad s výjimkou Německa. Navzdory tomu patří takové instituce často k vědeckým špičkám a totéž lze říci i o postavení Akademie věd v České republice. Smysl její existence a existence jejích pracovišť jako institucí neuniverzitního typu je nezbytné veřejnosti stále vysvětlovat a jejich výsledky srozumitelně předkládat. Zjednodušeně lze říci, že pokud veřejnost chápe užitečnost takové instituce a její přínos hospodářství a kultuře, je nakloněna zajištění vhodných podmínek pro její činnost. Je třeba zdůraznit, že Akademie věd je z převážné části financována z veřejných národních zdrojů – informovat veřejnost o dosažených výsledcích je tedy její přirozenou povinností. To jí ostatně ukládá i zákon v souvislosti s pravidelným hodnocením vědeckých a dalších odborných aktivit. Z těchto důvodů je naprosto nezbytné prezentaci činnosti AV ČR a jejích pracovišť věnovat patřičnou pozornost.
Akademie věd v posledních letech přijala v oblasti své prezentace řadu opatření, která získala u veřejnosti pozitivní ohlas. Způsob informování o výsledcích vědy a výzkumu, včetně výsledků vlastních, však často trpí určitou živelností a nedostatečnou koordinací, a to v situaci, kdy prezentace výsledků odborné činnosti klade vysoké nároky, časové i jiné, na samotné vědecké pracovníky. Jsem přesvědčena, že tuto situaci je třeba urychleně změnit. Zde se nabízejí mnohá opatření, například:
• Vytvoření systému a nastavení procesů pro soustavnou prezentaci kvalitních výsledků – jejich aktivní vyhledávání tzv. „shora“, profesionální a koordinovaný způsob jejich prezentace (tiskové zprávy, pravidelné brífinky pro novináře, odpovídající webové stránky – organizované na úrovni Kanceláře AV ČR), podpora a školení pro příslušné pracovníky PR a popularizátory na jednotlivých ústavech apod.
• Koordinace spolupráce a nastavení způsobu komunikace „tiskových mluvčích“ Akademie věd a pracovišť, systematické nastavení podpory, aby se práce pracovišť a Kanceláře AV ČR nepřekrývala, ale vzájemně na sebe navazovala a doplňovala se. Cílem je, aby vědečtí pracovníci s prezentací svých výsledků „ztráceli“ co nejméně času a Akademie věd vystupovala navenek jako jednotná instituce.
• Systematická prezentace uznávaných vědeckých osobností a výsledků jejich práce, jakož i vědecky významných a společensky závažných projektů, a to vůči politické reprezentaci i veřejnosti (viz například cyklus slavnostních přednášek AV ČR na Žofíně).
• Trvalá podpora – i finanční – popularizačních aktivit s využitím jak úspěšných, již zavedených nástrojů (Dny otevřených dveří, Týden vědy a techniky, Veletrh vědy, oficiální periodika AV ČR), tak i posílením důrazu na komunikační možnosti sociálních sítí.
Významným nástrojem prezentace výsledků AV ČR a jejích pracovišť vůči odborné veřejnosti, politické reprezentaci a komerčnímu sektoru se stala výše zmíněná platforma Strategie AV21. Tuto velmi úspěšnou formu prezentace Akademie věd a její činnosti, včetně rozšiřování spektra programů Strategie, bych ráda nadále podporovala a dále rozvíjela.
Postavení Akademie věd ČR ve společnosti a její role při kultivování veřejného prostoru
Akademie věd ČR je jednak organizační složkou státu a jednak společenstvím výzkumných pracovišť. Jako celek je významnou součástí „společného prostoru“ vědy a výzkumu v České republice. Výsledky vědecké a odborné činnosti pracovišť i činnost Akademie věd jako celku představují významný civilizační faktor pozitivně ovlivňující řadu veřejných politik a kvalitu života občanů České republiky. Přirozenou povinností renomovaných vědeckých pracovníků je vyjadřovat se aktivně k problémům současnosti. V těchto souvislostech se Akademie věd podílí také na formování národní identity a schopnosti státu vyrovnávat se s výzvami současného globalizovaného světa, a to mimo jiné i v rámci Memoranda o stálé spolupráci AV ČR a Senátu PČR a Memoranda o vzájemné podpoře a spolupráci mezi Poslaneckou sněmovnou PČR a AV ČR.
Tato role Akademie věd a jejích pracovišť směrem ke společnosti a občanům je nezastupitelná a je třeba ji trvale rozvíjet.
ZÁVĚR
Funkci předsedkyně Akademie věd ČR jsem připravena vykonávat podle svých nejlepších schopností, a to s rovným přístupem ke všem vědním oborům a oblastem věd v Akademii zastoupeným. Akademii věd mohu nabídnout své celoživotní zkušenosti s úspěšnou vědeckou prací a znalost managementu vědy na úrovni pracoviště i Akademické rady jakožto výkonného orgánu Akademie věd. Uvědomuji si, že vést Akademii věd znamená pracovat v týmu vysoce kvalifikovaných kolegů a kolegyň. Zde mohu nabídnout svoji schopnost v rámci takového týmu spolupracovat, vést jej a spojovat.
V Akademii věd jsem strávila mnoho hezkých let svého profesního života. Proto je pro mne inspirací myšlenka nositele Nobelovy ceny, lékaře a biochemika Thomase C. Südhofa, který na otázku týdeníku Die Zeit, „co by býval dělal jinak, kdyby…“, odpověděl následovně (volný překlad): „Rád bych býval věděl, že součástí života s vědou má být také snaha přispět ke konkrétním změnám v provozu vědy, a v tom jsem měl udělat více!“
Příprava jmenování předsedy/předsedkyně Akademie věd České republiky na funkční období 2017–2021
V souladu se Stanovami Akademie věd ČR a Jednacím a volebním řádem Akademického sněmu AV ČR navrhla shromáždění výzkumných pracovníků pracovišť AV ČR (celkem 40 pracovišť) ve stanoveném termínu do 14. října 2016 jediného kandidáta na funkci předsedy AV ČR pro funkční období 2017–2021. Na první funkční období kandiduje současná členka Akademické rady AV ČR prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc. V případě jmenování předsedkyní AV ČR se této funkce ujme na L. zasedání Akademického sněmu AV ČR a vykonávat ji bude po další čtyři roky do března 2021.
• Předseda Akademie věd ČR je čelným představitelem Akademie a správcem její rozpočtové kapitoly. Postavení předsedy, jeho pravomoci a úkoly blíže vymezují § 10 zákona č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky, v platném znění, a články 6–9 Stanov Akademie věd ČR schválených usnesením vlády ČR ze dne 24. května 2006 č. 614 a platných od 1. ledna 2007.
• Předsedu Akademie věd ČR jmenuje prezident České republiky z členů Akademického sněmu AV ČR na návrh tohoto Sněmu, který projednává a prezidentovi předkládá vláda České republiky.
• Kandidáta na funkci předsedy Akademie věd ČR zvolí volební, XLIX. zasedání Akademického sněmu, které se uskuteční 15. prosince 2016 v Praze.
• Návrh, schválený Sněmem, projedná vláda České republiky a předloží jej k rozhodnutí prezidentu České republiky. Pokud prezident návrh schválí, měl by se nově jmenovaný předseda ujmout funkce současně s novými členy Akademické rady a Vědecké rady AV ČR, kteří budou voleni na L. zasedání Akademického sněmu v březnu 2017.