Autor v několika kapitolách podává hutné charakteristiky marxistického uvažování o literatuře, jež bylo ovlivněno zahraničními vzory i domácími myšlenkovými tradicemi. Všímá si klíčových vztahů, které prostor literárněvědného marxismu vymezují — poměru literatury ke skutečnosti, společnosti i k dějinám.

Pozornost je věnována jak celkovému vývoji českého marxistického uvažování o literatuře a jeho širším filozoficko-estetickým kontextům, tak individuálním koncepcím Bedřicha Václavka, Karla Teiga, Zdeňka Nejedlého, Jana Mukařovského, Vladimíra Dostála a dalších.