- 2021 (27)
- Červenec (3)
- Červen (2)
- Květen (2)
- Duben (5)
- Březen (4)
- Únor (8)
- Leden (3)
- 2020 (66)
- Prosinec (4)
- Listopad (3)
- Říjen (4)
- Září (5)
- Srpen (6)
- Červenec (3)
- Červen (7)
- Květen (8)
- SCI-PO 2020 | Veřejná politika v oblasti VaVaI
- Vzdělávání na dálku pohledem rodičů
- Změny chování české populace v době covid-19
- Startupy v době pandemie covid-19
- Ekonomické dopady a možnosti obcí
- Sociálně-ekonomické nerovnosti ve vzdělávání
- Jak probudit ekonomiku
- Reakce na výroky prof. Prymuly pro EchoPrime
- Duben (7)
- Makroekonomická politika v časech koronavirové epidemie
- Serologické testy na protilátky covid-19
- Nástroj ke studiu dopadů uvažovaných vládních opatření
- Využití technologie Bluetooth pro trasování šíření covid-19
- Kurzarbeit: zahraniční zkušenost s dotováním
- Dodržování zákazů v době koronaviru
- Sběr osobních údajů pro chytré trasování COVID-19
- Březen (16)
- Studie: Jak komunikovat vládní krizová opatření?
- Jak komunikovat s veřejností?
- Lidé si myjí ruce příliš rychle a nedokonale
- Přehled zahraničních testovacích praxí
- Ochota lidí kvůli Covid-19 zůstat doma a nosit roušky
- Studie: Přístup domácností k nákaze a vládním opatřením
- Studie: Lekce behaviorální ekonomie v prevenci
- Testy, testy, testy!
- Studie: Testování na Covid-19
- COVID-19 z pohledu práva
- Insolvence v časech koronaviru
- Pomoc státu firmám na udržení zaměstnanosti
- Po lékařích budou potřeba ekonomové
- Ekonomický šok, jaký svět neviděl
- Případ Covid 19
- Zpravodaj IDEA 1 | 2020
- Únor (2)
- Leden (1)
- 2019 (29)
- Prosinec (4)
- Listopad (3)
- Říjen (1)
- Září (4)
- Srpen (3)
- Červenec (1)
- Červen (3)
- Květen (3)
- Duben (3)
- Březen (3)
- Leden (1)
- 2018 (27)
- Prosinec (3)
- Listopad (3)
- Říjen (4)
- Září (2)
- Srpen (2)
- Červenec (2)
- Červen (1)
- Květen (1)
- Duben (2)
- Březen (2)
- Únor (2)
- Leden (3)
- 2017 (1)
- Prosinec (1)
- 2021 (1)
- 2020 (32)
- Prosinec (1)
- Říjen (2)
- Září (1)
- Srpen (2)
- Červenec (2)
- Červen (4)
- Květen (3)
- Duben (6)
- Makroekonomická politika v časech koronavirové epidemie
- Serologické testy na protilátky covid-19: K čemu nám mohou být dobré
- Využití technologie Bluetooth pro trasování šíření covid-19
- Kurzarbeit: zahraniční zkušenost s dotováním zkrácené pracovní doby
- Dodržování zákazů v době koronaviru: vymáhání musí být cílené efektivně
- Sběr osobních údajů pro chytré trasování COVID-19: Jak lidi motivovat a neodradit
- Březen (11)
- Jak komunikovat vládní krizová opatření? Často je opakovat
- Jak komunikovat s veřejností? Poznatky behaviorální ekonomie v boji proti COVID-19
- Iniciativa Model antiCOVID-19 pro ČR
- Přehled zahraničních testovacích praxí: ekonomicko-statistická perspektiva
- Přístup domácností k nákaze a vládním opatřením: Aktuálně z terénu
- Lekce behaviorální ekonomie v prevenci: jak také bojovat s covid-19
- Testování na covid-19: pozor na více škod než užitku
- Insolvence v časech koronaviru: návrh dočasných změn insolvenčního zákona
- Pomoc státu firmám na udržení zaměstnanosti: rychlá, jednoduchá, ekonomicky smysluplná
- Ekonomický šok, jaký svět neviděl: ekonomiku musíme rychle zmrazit a pak ji znovu probudit
- Ekonomie společenského odstupu pro každého: případ Covid 19
Aktuálně
Bilance české ekonomiky od roku 1989
// ARTICLE CREATION AND/OR MODIFICATION DATES // note the special format due to date() not functioning with other languages ?>17. 11. 2019 Jak jsme si vedli v ekonomice za posledních 30 let?
I přes problémy, kterými je zatíženo srovnávání historických a současných statistik, je snadné ve statistických ročenkách najít řadu čísel, která vypadají úžasně a které by bylo možné s trochou patriotismu prezentovat jako velké úspěchy české ekonomiky: obrat zahraničního obchodu byl v roce 2018 téměř dvacetkrát vyšší než v roce 1989, celkový HDP v korunách se v letech 1990–2018 zvýšil nominálně o téměř 690 % či reálně o téměř 75 %, HDP v běžných USD se zvýšil na osminásobek.
Skeptik by mohl namítnout, že pro každé z podobných čísel můžeme kvůli množství dostupných indikátorů a změnám statistických metodik snadno najít hned několik variant, o jejichž vyšší či nižší vypovídací schopnosti je možné dlouze diskutovat. Něco ale víme s jistotou: bez ohledu na použitý indikátor máme zcela jistě výrazně vyšší průměrnou životní úroveň, česká ekonomika ustála velmi výrazné strukturální změny, nečelí a dokonce ani v průběhu finanční krize nečelila problémům s finanční stabilitou a nabízí podstatně sofistikovanější produkty a služby než v roce 1989. Sami často nedoceňujeme sociální a ekonomický význam dlouhodobě jedné z nejnižších měr nezaměstnanosti v celé Evropě. Sociální a ekonomické nerovnosti české společnosti se samozřejmě zvýšily, ale i když vezmeme v potaz nedokonalé pokrytí statistikami, patříme k zemím s nejmenšími rozdíly ve vyspělém světě.
Zároveň nelze nevidět, že většina bývalých socialistických zemí by si v podobném jednoduchém srovnání také nevedla špatně. A ani další země dnešní EU nepřešlapovaly na místě. Srovnání dosažených výsledků s dalšími zeměmi pak prvoplánové úspěchy Česka staví do mnohem prozaičtějšího kontextu. Česko ještě v rámci společného Československa startovalo v roce 1989 z přední pozice mezi ostatními dědici socialismu. Česko z nich totiž bylo nejvyspělejší ekonomikou a s velmi lehkým břemenem dluhu. Tuto přední pozici sice držíme i nadále, ale řada někdejších opozdilců dohání EU rychleji. Například Polsko i Slovensko si v tomto ohledu vedou lépe než my. Český průměrný růst v posledních třiceti letech byl také negativně ovlivněn dvěma recesemi (1997–1998 a 2012–2013), které si Česká republika zřejmě přivodila v porovnání se sousedy jaksi „navíc“.
Některé reformy u nás zůstaly nedotažené (penzijní reforma) či se ne zcela povedly. Šlo například o pozdní vytvoření nedostatečného a málo funkčního právního rámce. Podepsalo se to na efektivitě a férovosti privatizace, včetně souvisejících ztrát v bankovním sektoru, které jsme jako daňoví poplatníci museli pokrýt. Dodnes české podnikatelské prostředí tíží nepřehledný právní systém, stále bující byrokracie a neutuchající opravy zákonů. Česko si také sociálně, ale i ekonomicky uškodilo systémem, ve kterém možná až desetina dospělé populace čelí exekucím, které se navíc týkají i dluhů z dětství a zahrnují často velmi vysoké náklady exekučního řízení. A je pravděpodobné, že ještě dlouho do budoucna bude Česko ekonomicky doplácet na neuskutečněné reformy a dlouhodobé šetření v oblasti školství, vědy a výzkumu. To vše přispělo k tomu, že české hrubé mzdy jsou i přes dosažený růst po třiceti letech ekonomické obnovy v průměru stále jen
na 30–50 % Německa a Rakouska.
Graf 1: Průměrná roční tempa růstu HDP na obyvatele (USD 2011)
Data: Maddison Project (2018 a WDI.
Graf 2: Hrubý národní produkt (v USD v paritě kupní síly) zemí
v poměru k Německu
Zdroj dat: WDI
Z celkového pohledu lze za výrazný úspěch české ekonomiky pokládat to, že se bez výrazné ekonomické a sociální destabilizace dokázala vypořádat s obrovskými šoky, jakými byla ztráta „měkkých“ východních trhů a rozdělení federace.
Především se ale podařilo zhruba udržet základní směřování transformace, tj. orientaci na přechod k tržní ekonomice a demokracii. V ekonomické rovině jsme se dokázali vyhnout odklonu ke „státnímu kapitalismu“, ke kterému zkolabovaly např. ruské reformy, v politicko-ekonomické úrovni pak i tendencím k přechodu k „neliberální demokracii“, které se bohužel nevyhnuly i některým jinak úspěšným středoevropským ekonomikám.
Graf 3: EIU Index demokracie, 2018
Zdroj: Economist (2019).
Zajímavé porovnání v tomto ohledu poskytuje např. Index demokracie EIU sestavovaný každoročně týdeníkem Economist na základě 160 indikátorů. I přes zhoršování v minulých letech a přes propad z nejvyšší kategorie „plná demokracie“ do skupiny „narušená demokracie“ (došlo k němu v roce 2013) se ČR v tomto žebříčku spolu s Estonskem udržuje na špici mezi ostatními zeměmi střední a východní Evropy.
Celkově si tak Česko i přes řadu výhrad k dílčím hospodářským politikám nevedlo a nevede špatně. Dobře dnes obstojí i v mezinárodních srovnáních, například v tradičních žebříčcích konkurenceschopnosti. Vítězí ostatně i reálně, při „hlasování nohama“, což demonstruje dlouhodobý příliv zahraničních investic, tak cizinců i ze sousedních zemí. V Česku jich nyní dlouhodobě pobývá zhruba 16x více než v roce 1989. Naopak motivace českých občanů z ČR odcházet se zdá být nižší, než je tomu v jiných východo- a středoevropských zemích.
Graf 4: Střední stav obyvatelstva
Zdroj: ČSÚ
Graf 5: Státní dluh
Zdroj: ČSÚ
Graf 6: Emise základních znečišťujících látek do ovzduší (1991–2017)
Zdroj dat: ČSÚ
Zdroje dat:
ČSÚ – použity jsou čísla z publikace “Česká republika od roku 1989 v číslech”
WDI – database World Bank World Development Indicators
Celou studii ve formátu PDF si můžete stáhnout ZDE.