Srpnové sociologické komentáře

Sociolog Jiří Šafr z oddělení Sociální stratifikace vystoupil v debatě Českého rozhlasu Plus na téma dovolených a cestování. Záznam je k dispozici na webu iRozhlas.cz. „Na základě výzkumu, který jsme dělali již na počátku pandemické situace, na konci dubna 2020, se domníváme, že změny v trávení volného času nejsou tak voluntární, jak to na první pohled vypadá. Pokud jsou lidé zvyklí něco dělat a jsou k tomu dlouhodobě socializováni, mají k tomu určité prostředky, zvyklosti, kulturní zdroje, materiální zdroje, potom je sice možné je na nějakou dobu ‚zavřít doma‘ během lockdownu, ty vzorce jednání se ale takolik nezmění. Nepředpokládal bych, že dojde k větším změnám v případě trávení dovolené,“  popisuje situaci Šafr. Podle něj možná dojde v průběhu času k rozrůznění trávení volného času, resp. dovolené, a to také s ohledem na finanční situaci jednotlivců. „Trávení dovolené je jistě statusová záležitost, ale myslím si, že jde o natolik masovou záležitost, že v určitých kruzích jsou buď některé způsoby trávení volného času přirozené, nebo nikoho neohromí. Takže pokud někdo chce jaksi působit, zvyšovat svoji společenskou prestiž, tak mu k tomu určitě nebude stačit pouze to, jakým způsobem tráví jednou za rok dovolenou. Bude muset vynaložit ještě spoustu dalšího úsilí a prostředků k tomu, aby realizoval i jiné aktivity,“ vysvětluje Šafr.

Sociální antropoložka Marie Heřmanová se věnovala trendům na sociálních sítích, resp. případem Norska, kde vzniká zákon, který by inluencerům nařídil přiznat, když na svých výtvorech použijí grafické filtry a další úpravy. Citují ji ve článku na serveru iDnes.cz (placený přístup): „Norská legislativa mi přijde zajímavá v tom smyslu, že se snaží určit nějakou hranici, kdy použití filtru nebo retuše vlastně znamená už nějaké klamání – klamání zákazníka v případě influencerů, kteří se svým obsahem na sítích živí,“ uvádí Heřmanová. A co situace u nás? „Česko obecně málo reguluje obsah na sociálních sítích a co se týče influencer marketingu, ten není nijak zásadně legislativně ošetřený – dobrou praxi a standardy toho, co je považováno za profesionální a etické, tady většinou nastavují agentury, které s influencery pracují a domlouvají jim spolupráce,“ vysvětluje a dodává: „Měli bychom si prostě připustit, že žijeme ve světě, kde se čím dál tím více věcí odehrává online a právě na sociálních sítích, takže by bylo dobré začít vést seriózní diskuzi o tom, jak to zařídit, abychom se v jejich prostředí mohli cítit všichni bezpečně.“

Tuzemskými médii prolétla před několika dny také zpráva o projektu zaměřeném na fenomén kutilství, vedeném sociálním geografem a antropologem Petrem Gibasem. Článek Češi jak národ kutilů? Na strategii „vyrob si sám“ vsadili i během pandemie shrnuje snažení výzkumného týmu, odkazuje na probíhající tematickou výstavu a přináší Gibasův komentář. O projektu se ale zmiňuje také Česká televize, která ve svém ranním vysílání přináší rozhovor s další členkou týmu Blankou Nyklovou. „To, co kutilství definuje, je svépomocná manuální tvorba, drobné opravy, schopnost něco si vyrobit, použít materiály, věci a schopnosti, které máte v ten okamžik, kdy máte tuto potřebu, k dispozici. Primání motivací zároveň není zisk, ačkoliv se to k němu může posunout,“ vysvětluje Nyklová.
Petr Gibas také v nedávné době poskytl komentář pro Rádio Applaus, zabývajícího se tématem sledování čapího soukromí – umisťováním webkamer do hnízd čápů ornitology a následném sledováním videopřenosů. „Toto slow TV a koukání se na čapí hnízda jsou takové pomalé příběhy, které si pomalu odežíváme a vyprávíme. Tím, že dění dáváme do těchto příběhů, tak se nám často stává, že se skutečnost a naše představy o tom, jak má příběh plynout, nepříliš potkávají,“ podotýká v reportáži Gibas a uvádí příklad, při kterém se provozovatel jedné webkamery rozhodl přenos vypnout poté, co samice jedno mládě vystrnadila z hnízda (viz např. zde).

Sociolog Tomáš Hoření Samec byl hostem Událostí, komentářů ČT24, kde se v rozhovoru v části (Ne)dostupné bydlení věnoval vyhlídkám v oblasti bydlení nebo českému systému bydlení. Zmiňuje tu například skutečnost, že když se mluví o nových formách bydlení, často nám chybí dostatečný slovník. „Participativní bydlení, to, co by umožňovalo zapojení skupiny lidí, která se dá dobrovolně dohromady, a která dobrovolně sdílí náklady – každý si tedy nebere individální hypotéku, ale sdílí náklady na pořízení pozemku a výstavbu –, to je něco, co v návrzích politických stran, v  jejich programu i ve slovníku obecně chybí. A chybí to i v nové koncepci bydlení, která má platnost do roku 2030. Tam se opět uvažuje v logice buď soukromého či kvazisoukromého, družstevního bydlení, nebo v logice nájemního bydlení a chybí tu nové formy, které umožňují, aby lidé zároveň bydleli a měli pocit jistoty, což se v současnosti děje výhradně ve vlastnickém bydlení, a zároveň to zamezuje spekulaci, tedy tomu, že by si někdo pořizoval bydlení jen čistě na investici, aby generoval zisk,“ vysvětluje Hoření Samec. Zmiňuje také, že ačkoliv jsou nejohroženějšími skupinami stále ti nejchudší či lidé pracující na prekérních pozicích, bydlení se v posledních letech stalo také problémem střední třídy.
Hoření Samec poskytl rovněž rozhovor Českému rozhlasu Plus do pořadu Interview Plus – výtažek z rozhovoru i celý rozhovor jsou dostupné online ve článku S hypotékou už rodina nepomůže, přemýšlejte o alternativách vlastnického bydlení, vyzývá sociolog.

Do pořadu Snídaně s Novou přijal pozvání sociolog Matouš Pilnáček z Centra pro výzkum veřejného mínění. Hovořil tu velmi přístupnou formou na téma předvolebních průzkumů: popsal například metodu sběru dat či podobu vzorku respondentů. „Jedna z důležitých informací, kterou je třeba brát v potaz, je datum výzkumu, vnímat odstup sběru dat od doby, kdy je průzkum interpretován. Je také užitečné se podívat na to, která agentura průzkum prováděla, zda agentura patří do sdružení agentur pro výzkum veřejného mínění, takzvaného SIMARu, což dodává průzkumu jistou důvěryhodnost. Je také vhodné se na výsledky průzkumu dívat s přivřenýma očima, jako byste si sundali brýle, protože tím, že se jedná jen o tisícovku respondentů, tak samozřejmě ta čísla nikdy nejsou přesná. Když je průzkum podrobnější, uvádějí se v něm intervaly spolehlivosti,“ popisuje Pilnáček některá úskalí předvolebních průzkumů. Více naleznete ve volně dostupném záznamu (čas 12:35).

Antropolog Petr Vašát se objevil v pořadu 360 stupňů televizního kanálu CNN Prima News, kde představil (čas 19:28) některé části svého výzkumu bezdomovectví, formulované v nedávno vydané knize Na jedné lodi. Globalizace a bezdomovectví v českém městě. Vašát tento jev považuje za integrální součást současných měst a ekonomiky a spojuje ho s globálními ekonomickými a politickými událostmi posledního půlstoletí – v tuzemském kontextu zejména v souvislosti s takzvanou ekonomikou levných montoven. Pokud jde o řešení bezdomovectví, Vašát nevěří, že by existoval jeden recept, jak dostat osoby bez domova z ulice; receptů je více, mají být zaměřené více individuálně. „Zákon o sociálním bydlení a různé programy housing first by měly být základ, ke kterému bychom se měli orientovat, zároveň bychom ale neměli mít přehnaná očekávání, že to bude platit na všechny lidi bez domova. Měli bychom podporovat i terénní služby a opět to vrátím k levným montovnám – měli bychom se podívat na prevenci, podívat se na to, jací lidé, odkud a proč propadávají a tam cílit další opatření, která nemusí být vyloženě sociálně-politického charakteru,“ podotýká například Vašát.