Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

Publikováno 05. 05. 2021

Vedoucí oddělení nanotoxikologie a molekulární epidemiologie RNDr. Pavel Rössner, Ph.D. je spoluautorem článku Biomarkers of nucleic acid oxidation – A summary state-of-the-art, publikovaného v prestižním časopise Redox Biology (IF 9,986).

Biomarkery oxidačního poškození nukleových kyselin – shrnutí současného stavu poznání

Mnoho onemocnění je spojeno s procesem zvaným oxidační poškození, které může ovlivnit DNA a ostatní makromolekuly v lidském těle. Oxidační poškození je vyvoláno reaktivními formami kyslíku, které působí na DNA a modifikují ji tvorbou oxidovaných nukleotidů, jako např. 8-oxo-7,8-dihydro-2′-deoxyguanosin (8-oxodG). Oxidované sloučeniny mění funkci DNA a mohou způsobit vznik mutací, které pak vedou ke karcinogenezi. Kromě DNA je studováno i poškození RNA a zásobáren  (2′ -deoxy-) ribonukleotidů v buňce. S ohledem na potenciální negativní zdravotní dopady oxidovaných molekul je nutné mít k dispozici spolehlivé metody, které umožňují jejich kvantifikaci.

Chromatografická metoda, LCMS/MS, je schopna tyto molekuly měřit, je však potřeba značné množství cílové tkáně, proto se tento přístup nehodí pro humánní biomonitorovací studie. Další metodou je tzv. kometový test, který vyžaduje jen malé množství krve a je tedy možné ho považovat za minimálně invazivní metodu pro stanovení oxidačního stresu in vivo. Nejoptimálnější matrici pro neinvazivní analýzu parametrů oxidačního poškození však představuje moč. Optimální metodou pro hodnocení oxidačního poškození v moči je LCMS/MS, a i když metoda ELISA byla zdokolena, stále je vhodná jen pro analýzu 8-oxodG. V poslední době se začínají prosazovat přístupy tzv. aduktomiky, které nám umožní lépe pochopit mechanistickou úlohu oxidačního poškození nukleových kyselin při různých onemocněních.

Odkaz na článek