Podzim - rychle se krátící dny a stále delší noci. Možná někomu chybí letní teplo, ale z hlediska pozorování hvězdné oblohy zase nemusíme na tmu už dlouho čekat. A počasí je navíc stále mírné a bez extrémních mínusových teplot. A co nás na podzim na obloze čeká?

Astronomický podzim začal 22. září ve 21:21 středoevropského letního času (SELČ). V tu chvíli Slunce prošlo nad zemským rovníkem a na den a noc nám připadlo zhruba stejně času, proto tomuto okamžiku říkáme podzimní rovnodennost. Dny se budou dále zkracovat až do zimního slunovratu, který letos nastane 21. prosince. Ostatně, dny se zkracují už celé léto, od letního slunovratu 21. června se do začátku podzimu den zkrátil o 4 hodiny.

Na podzim z oblohy ustupuje Mléčná dráha, kterou jsme mohli v tmavých místech pozorovat vysoko nad hlavou. Mléčná dráha je spirální rameno naší galaxie. Nyní se díváme více mimo tu naší galaxii (někdy pojmenovávanou jako Galaxie, někdy jako Mléčná dráha) a dalekohledům se tak otevírá pohled na svět vzdálených galaxií. 

Co nás ovšem na současné obloze upoutá, jsou tři jasné "hvězdy". Jako hvězdy vypadají, ale hvězdy to nejsou - jsou to planety. Po západu Slunce nad západním obzorem svítí jasná Venuše v roli Večernice. A na druhé straně oblohy je to téměř tak jasný Jupiter a o něco slabší Saturn - dvě největší planety Sluneční soustavy. Planety svítí opravdu hodně a je snadné je nejen spatřit, ale také identifikovat, protože jsou na obloze velmi nápadné. Dalekohled k tomu nepotřebujeme, i když pokud na ty "body" nějaký namíříme, uvidíme jejich planetární kotoučky a některé útvary na nich.

Pozorování oblohy si užijeme i bez dalekohledu. Nápadným podzimním souhvězdím je Pegas se svým "pegasovým čtvercem", ze kterého vychází souhvězdí Andromedy. A právě v něm najdeme nejvzdálenější objekt pozorovatelný očima. Galaxie v Andromedě je spirální galaxie vzdálená přibližně 2,5 milionu světelných let od Země. Je známá i pod katalogovým označením Messier 31 (M31) a NGC 224, ve starší astronomické literatuře má často označení Velká mlhovina v Andromedě. Galaxie v Andromedě je nejbližší spirální galaxie od naší Mléčné dráhy, ale není nejbližší galaxií. Blíže jsou obě Magellanova mračna na jižní polokouli. Galaxie M31 v Andromedě je ale i pro laiky velmi známým objektem ve vesmíru. Je totiž nejvzdálenějším objektem pozorovatelným očima. Když se zadíváme pod tmavou oblohou s malým světelným znečištěním do souhvězdí Andromedy, uvidíme tam malý mlhavý obláček. Při pohledu v dalekohledu se do zorného pole stěží vejde, vlastně nikdy galaxii M31 nevidíme celou, protože její úhlový rozměr na naší obloze je téměř šest měsíčních kotoučů. Vidíme tak většinou jenom její centrální oblast. Velikost se ale bude stále zvětšovat, jak se bude galaxie v Andromedě a naše Galaxie přibližovat. To se děje každou sekundu zhruba o 100 km. Za pár miliard let se tedy obloha nad námi výrazně změní. 

Na podzimní oblohu patří i prosincové Geminidy. Tento každoroční meteorický roj je známý nejvyšším počtem meteorů za hodinu, ale lidé samozřejmě mnohem více znají srpnové Perseidy, kdy je teplo a dá se ležet pod širákem a pozorovat "padající hvězdy", správně meteory. Ale když bude jasno, stojí zato se pořádně obléct a 14. prosince brzy ráno se na maximum Geminid podívat. U většiny meteorických rojů je zdrojem prachových zrnek kometa. V případě Geminid je mateřským tělesem asteroid (3200) Phaeton, jenž byl objeven v roce 1983.

A kde se na oblohu dívat? Pokud nechcete vidět jenom Měsíc, planety a nejjasnější hvězdy, musíte si najít místo pod tmavou oblohou. Čím dál od měst a čím výš v horách jsme, tím lépe. Nejtmavšími místy u nás jsou Národní park Šumava, Novohradské hory a pak tři oblasti tmavé oblohy - Jizerská (česko - polská), Beskydská (česko - slovenská) a Manětínská oblast tmavé oblohy mezi Plzní a Karlovými Vary.