O (dějinách) umění s ředitelem ústavu Tomášem Winterem

Sérii představení jednotlivých oddělení Ústavu dějin umění AV ČR završujeme rozhovorem s ředitelem ústavu Tomášem Winterem. Otázky pro rozhovor připravily stážistky Otevřené vědy.

Co se Vám vybaví, když se řekne dějiny umění, jako první?

Obrovské množství výtvarných děl – nevyčerpatelná sbírka realizací, nápadů, konceptů, jejichž vnímání a chápání obohacuje lidskou existenci a dává jí jeden z podstatných rozměrů, totiž schopnost kritické orientace v současném světě.

Jaká byla Vaše cesta k zálibě umění?

Od určité doby mě výtvarná díla silně oslovovala, zprvu především čistě vizuálně, později i z hlediska jejich obsahu a výpovědi, kterou přinášejí.

Co Vás na této práci nejvíce naplňuje?

Možná je to nutnost neustálé kreativity, kterou práce historika umění vyžaduje. Každý úkol je pro mě novou výzvou, nepřistupuji k němu mechanicky a nesnažím se ho řešit opakováním již vyzkoušeného postupu. V tomto bodě se práce historika umění protíná s prací samotného tvůrce uměleckého díla, přestože cíle, prostředky a metody jsou odlišné.

Jaké časové období dějin umění Vám je nejbližší? Máte svoje oblíbené umělecké dílo?

Nejblíže mám stále k umění 20. století. Oblíbenými díly jsou ta, která nejsou na první pohled samozřejmá a jasná. Mám rád práce, které otevírají nová témata, vyžadují aktivní divácký přístup a zaujetí určitého stanoviska.

Sledujete současné umění?

Ano, i když nikterak systematicky a programově.

Co je to podle Vás kýč?

Michal David.

Co považujete za největší úspěch ve svém profesním životě?

Vždy jsem rád, když se podaří zrealizovat jakýkoli kvalitní projekt, ať již na něm pracuji sám, nebo na něm pracují kolegové. Největším úspěchem nicméně je asi to, že mně práce v oboru stále přináší radost, motivaci a nadšení.

Na jakém projektu nyní pracujete?

S kolegou z Náprstkova muzea v Praze připravuji velkou výstavu Emila Holuba, která by měla ukázat tohoto nejslavnějšího českého cestovatele kritickým pohledem a dotknout se přitom řady aktuálních otázek. V rámci výuky na Katedře dějin umění FF UP v Olomouci připravuji se studenty výstavu Fluxu ze sbírky Jiřího Valocha pro Moravskou galerii v Brně.

Jiří Valoch, Poetics Art, 1974

Jaký je Váš vysněný projekt, který byste chtěl do budoucna zrealizovat?

Nevím, zda vysněný, nicméně mám v hlavě delší dobu několik nápadů, na jejichž realizaci snad bude v budoucnu čas.

Jaký je největší úspěch ústavu? Na co jste ohledně ústavu nejvíce pyšný?

Jsem rád, že ústav je nadále stabilizovanou, mezinárodně dobře hodnocenou a respektovanou institucí s jedinečnými výsledky. Je to přirozeně zásluha všech pracovníků, kteří nyní v instituci jsou, a rovněž mých předchůdců ve funkci ředitele, a to zejména Luboše Konečného a Vojtěcha Lahody. Oba dávali ústavu jasnou profilaci a směr. Z velké míry se snažím na jejich práci navazovat a současně ústav posunovat dále, mj. z hlediska tematického zaměření výzkumu, dlouhodobých profilových mezioborových úkolů, spolupráce s vysokými školami, popularizace vědy atd. Těch bodů by bylo hodně. Zároveň jsem rád, že v instituci panuje přátelská atmosféra, protože to není zcela samozřejmá věc a je třeba na jejím udržování pracovat.

Vedle své odborné práce vyučujete také na Univerzitě Palackého v Olomouci. Baví Vás práce se studenty?

Ano, baví. Výuku obecně považuji za důležitou, a to nejen z hlediska zodpovědnosti za budoucnost jakéhokoli vědeckého oboru, ale i pro badatele samotné. Výuka je totiž jedinečnou zkušeností, vyžaduje specifické kompetence, které lze velmi dobře zhodnotit v profesním životě i mimo univerzitní půdu.

Proč studovat právě dějiny umění? Jaké je v současné době uplatnění studentů v oboru?

Při volbě jakéhokoli oboru by měl mít uchazeč o studium k předmětu intenzivní, vřelý citový vztah, tzn. má-li ho někdo k výtvarnému umění, pak je studium dějin umění správnou volbou. Mám pocit, že u některých studentů tento vztah neexistuje, nebo je přinejmenším chladný. Uplatnění v oboru závisí na kvalitě výkonů jednotlivých studentů a jejich schopnosti dostat se na určitou odbornou úroveň. Vzhledem k současnému počtu kateder, na nichž se dějiny umění vyučují, je samozřejmě uplatnění všech studentů velmi problematické. Prostředí je silně kompetitivní, nicméně kvalitní uchazeči uspějí!

Jaké mají studenti možnosti spolupráce s Ústavem dějin umění? Nabízíte stáže, spolupracujete se studenty doktorského studia?

Nabízíme stáže vysokoškolským studentům dějin umění, muzikologie a příbuzných oborů. Detaily jsou na webových stránkách ústavu. Současně spolupracujeme se středoškoláky na projektu Otevřená věda. V rámci doktorského studia dějin umění máme dva společně akreditované doktorské programy, a to s Ústavem pro dějiny umění FF UK v Praze a Katedrou dějin umění FF UP v Olomouci. V budoucnu bychom chtěli podobnou spolupráci rozšířit s dalšími univerzitami včetně zahraničních a oslovit i muzikology.

Kdybyste měl popsat svoji práci jen třemi slovy, jaká by to byla?

Radost, zodpovědnost, kreativita.

Foto: Vlado Bohdan