Previous Next
Varování před ztracením se v překladu (a bibliografii) ANNA GNOT V loňském roce vydala Moravská zemská knihovna publikaci Česká literatura v polských překladech (1989–2020) /...
Čteme očima, ale i rukama JIŘÍ TRÁVNÍČEK Jak se čtenářsky chováme v prostředí digitálním, o tom už víme poměrně dost (viz Naomi S. Baronová, Pablo...
Nová syntéza středověké knižní kultury JAN MALURA V posledních letech můžeme pozorovat nebývalou aktivitu na poli české knihovědy, přesněji řečeno výzkumu starší...

V Edici E je nyní dostupný Slovník českých spisovatelů (1964), první z velkých slovníků, které vznikly v Ústavu pro českou literaturu. Dílo, jehož hlavními redaktory byli Rudolf Havel a Jiří Opelík, bylo jedním z dokladů proměny politických poměrů, k níž došlo v první polovině 60. let.

Tehdejší cenzura (Hlavní správa tiskového dohledu) sice nařídila upravit texty některých hesel (v případě Jana Zahradníčka, Josefa Knapa, Václava Renče, Josefa Palivce, Františka Křeliny a několika dalších tvůrců nesměly být uvedeny údaje o jejich věznění a zákazech publikační činnosti, respektive o působení v dělnických profesích), nicméně samo zařazení těchto jmen do knihy vydané v nákladu 27 000 výtisků představovalo výrazný posun. Po konzultacích s ideologickým oddělením ÚV KSČ padlo dokonce rozhodnutí publikovat i hesla o některých emigrantech (Ivan Blatný, Jan Čep, Egon Hostovský, Zdeněk Němeček, Pavel Fraenkl či Jiří Voskovec).

Odkaz na Edici E zde.