V úterý 29. prosince zemřel po delší nemoci náš spolužák, kamarád a spolupracovník Václav Vrba. Jeho životní pouť se s našimi na mnoha místech a po dlouhá léta protínala jak v pracovním, tak osobním životě a je pro nás těžké smířit se s myšlenkou, že tomu tak již dále nebude.
Seznámili jsme se v roce 1968 v Břehové ulici ve třetím ročníku specializace jaderná fyzika na MFF UK, kam Václav přešel z FTJF, dnes FJFI, ČVUT a my z MFF UK. Po promoci jsme v krátkém rozestupu nastoupili jako aspiranti do Fyzikálního ústavu tehdejší Československé akademie věd. Dva z nás do skupiny zkoumající srážky antiprotonů s protony v bublinkové komoře Ludmila v Serpuchově u Moskvy, kde byl v první polovině 70. let na krátkou dobu nejvýkonnější urychlovač na světě.
Experiment probíhal zhruba od poloviny 70. do poloviny 80. let minulého století v kolaboraci laboratoří z Alma-Aty, SÚJV Dubna, Moskvy, Helsinek, Košic a Prahy. Skupinu ve Fyzikálním ústavu vedl loni zemřelý Vláďa Šimák, který byl naším učitelem a vzorem svou láskou k fyzice. Značná část dnešní starší generace českých fyziků elementárních částí začínala v tomto experimentu, v němž Praha hrála velmi důstojnou roli.
Václav se v té době soustředil na zpracování experimentálních dat a jejich analýzu, což v praxi znamenalo především programovat. Ještě máme v živé paměti, jak jsme společně nosili krabice s děrnými štítky na z dnešního hlediska monstrum, tehdy špičkový mainframe IBM 370 v UTIA naproti, kde jsme trávili společně dlouhé noci přímo na sále. V roce 1975 odjel Václav pracovat na tomto experimentu do SÚJV Dubna.
Po obhajobě disertační práce v SÚJV se Václav zapojil do tamější skupiny, v níž pracovali mj. i Jan Řídký a Miloš Lokajíček a také Rupert Leitner z MFF. Skupina připravovala detektor pro experiment DELPHI na urychlovači LEP, který se budoval v CERN a v němž se zkoumaly srážky protiběžných svazků elektronů a pozitronů.
Po listopadu 1989 se velmi rychle ve Fyzikálním ústavu a na MFF UK vytvořily dvě úzce spolupracující skupiny, které se do experimentu DEPLHI zapojily již přímo z Prahy. Václav s Janem Řídkým a dalšími spolupracovníky z Fyzikálního ústavu do experimentu významně přispěli vývojem speciálních detekčních trubek pro hadronový kalorimetr. Postupně se Václav stále více orientoval na vývoj detektorů. To mu zůstalo do konce života a v této oblasti se prosadil v celosvětovém měřítku.
DELPHI byl obrovský experiment, na němž pracovalo okolo 300 spoluautorů a řada dalšího technického personálu. Běžel od počátku 90. let do konce tisíciletí a data se zpracovávala ještě řadu dalších let. Vyučila se na něm celá generace mladých fyziků a Václav na něm dozrál.
Vrchol jeho vědecké kariéry přišel s experimentem ATLAS na urychlovači LHC, jenž je umístěn ve stejném tunelu o obvodu 27 kilometrů, jako byl DELPHI, a kde se zkoumají srážky dvou protiběžných svazků protonů. Tento experiment je ještě o řád větší, než byl DELHI a prosadit se v tvrdé mezinárodní konkurenci nebylo snadné. Václav byl jeden hlavních iniciátorů zapojení fyziků našeho ústavu do tohoto experimentu a podařilo se mu nalézt důležitou oblast, ve které do tohoto experimentu významně přispěl. Tou byl a je vývoj, testování a konstrukce pixelových dráhových detektorů, které představují srdce každého současného detektoru srážek elementárních částic. Václav pro tento experiment vybudoval ve Fyzikálním ústavu moderně vybavenou laboratoř polovodičových detektorů a pro práci v ní získal řadu talentovaných studentů MFF UK i ČVUT. Před deseti lety získal možnost vybudovat další laboratoř na FJFI v Břehové ulici, kam posléze přenesl těžiště své činnosti.
Stal se z něj špičkový odborník na vývoj pixelových detektorů, a to nejen pro experiment ATLAS. Detektory, které ve své laboratoři se svými studenty a spolupracovníky vyvinul, našly uplatnění i jinde, například v experimentu PHENIX na urychlovači RHIC v Brookhavenské národní laboratoři v USA, kde se zkoumají srážky protiběžných svazků těžkých jader, například olova, a mohli bychom jmenovat i další projekty. Jeho skupina vyvinula i speciální pixelové detektory pro zobrazovací metody v lékařství a tyto detektory mají stále širší oblast použití. Mezi Václavovými studenty je řada nadaných detektorářů, a tak o budoucnost této oblasti, kterou Václav u nás založil, nemusíme mít obavu.
Václav nežil ovšem jen fyzikou a detektory, ale byl to aktivní sportovec. Během pobytu v SÚJV běhal dokonce i maratony, rád jezdil na kole a miloval Českou Kanadu, kam pravidelně jezdil se svou ženou Helenou a kde se proslavil jako náruživý a výkonný sběrač borůvek. Na týdny strávené společně v krásné přírodě České Kanady budeme stále vzpomínat.
Jiří Chýla
Petr Reimer
Petr Závada