V této laboratoři se zabýváme tzv. retroviry (některé způsobují nádory nebo jiná závažná onemocnění, jako např. AIDS) a jejich vztahy s hostitelskými buňkami. Pracujeme převážně s modelovými viry, které napadají buňky ptáků, vyvolávají nádory nebo leukemie u kuřat, ale nepředstavují žádné riziko pro člověka. Pro tento typ virů máme vynikající zázemí v chovech experimentální drůbeže, které byly vyšlechtěny speciálně na citlivost k těmto laboratorním kmenům virů. V menší míře pracujeme s viry vyvolávajícími leukemie u myší a s virem HIV-1.

Zajímají nás bílkovinné molekuly na povrchu hostitelských buněk, které retroviry využívají pro vstup do buňky a jejichž přítomnost nebo nepřítomnost rozhoduje, zda je daná buňka vůči konkrétnímu typu viru citlivá nebo rezistentní. Protože upravené retroviry se používají také pro experimentální vnášení genů do buněk nebo celých organismů, snažíme se o zdokonalování těchto retrovirových „vektorů“ a zajištění jejich dlouhodobého fungování v takto geneticky upravených buňkách. Naše ptačí retroviry lze rovněž využít pro vytváření slepičích linií produkujících prakticky užitečné bílkoviny ve velkém množství ve vaječném bílku.

Snažíme se také objasnit mechanismy, pomocí kterých buňka reguluje přepis genetické informace po infekci retroviry. Např. virus HIV-1 setrvává dlouhodobě v latentním stavu a poznání mechanismů této latence je důležité pro prevenci a léčbu onemocnění AIDS.

Některé geny retrovirů byly v průběhu evoluce buňkou „ochočeny“ a využity pro specializované buněčné funkce. Zabýváme se dvěma původně retrovirovými geny, které napomáhají vývoji placenty u člověka a ostatních primátů. Ty ale musí být „vypnuty“ v ostatních tkáních, kde by jinak mohly způsobovat patologické změny.

V poslední době se zabýváme také latentními („spícími“) retroviry přítomnými ve všech prasečích buňkách, které by mohly být aktivovány a přeneseny na člověka při transplantaci prasečích orgánů.

Podrobnější informace jsou k dispozici v angličtině.