Fárová: „U žen chápeme učení jako poslání, zatímco mužům se snažíme školství přizpůsobit“

V České republice je feminizace školství velmi typická. Obory, ve kterých je příliš mnoho žen, společnost často vnímá negativně. „Z učitelek se stane taková nerozlišená masa a my nevidíme jejich individuální kvality. Nediskutujeme o jejich přáních, potřebách, kariérním rozvoji nebo seberealizaci. Nemluví se o tom, jestli je ta práce baví, jestli se nenudí – tyhle otázky si ve spojitosti s učitelkami neklademe. Tím však podprahově, nebo alespoň ne úplně napřímo, devalvujeme jejich práci,“ vysvětluje Fárová. Ve školství potřebujeme více mužů, podle socioložky je však důležité se zamyslet, proč je tam naše společnost chce. „Z výzkumu, který jsem na školách prováděla v rámci své disertační práce, vyplývá, že máme zakořeněnou představu o mužích – velmi maskulinních, rozhodných, o těch vůdcích, kteří přijdou a najednou změní to zdánlivě rigidní feminizované školství. Máme očekávání, která se v realitě nemohou naplnit, protože muži jsou různí a ženy jsou různé,“ líčí Fárová. „Myslet si, že nás spasí jakási mužská esence, je velmi krátkozraké,“ dodává.

S genderovými stereotypy na školách dlouhodobě pracuje Ministerstvo školství, například pomocí Vládní strategie pro rovnost žen a mužů. Otázkou je, v jaké míře se tato opatření a postupy dají uvést do praxe. „Ministerstvo vydává vlastní strategické dokumenty, podporuje i různé semináře, problémem však je, že některá opatření je těžké prosadit do praxe, protože stále velká část politické reprezentace vnímá genderová témata jako nedůležitá, podřadná a v některých případech i škodlivá,“ popisuje socioložka. „Nakonec tedy pořád nejvíc záleží na jednotlivých učitelkách a učitelích, vše je na dobrovolné bázi. Když to někdo ve výuce prosazovat chce, má možnosti. Ale pořád to není pevnou součástí kurikula na vysokých školách a cestu k většinové učitelské populaci si tenhle přístup stále nenachází,“ objasňuje.