České ženy: vzdělání, partnerství a rodina

Prudký pokles sňatečnosti a plodnosti a nárůst počtu nesezdaných soužití v České republice po roce 1989 vyvolal rozsáhlý zájem mezi sociology a demografy. To, že součástí společenské transformace bude i změna rodinného chování, bylo možné očekávat a již začátkem 90. let někteří demografové upozorňovali na skutečnost, že zhroucení komunistického režimu bude provázet i proměna sňatkového a reprodukčního chování [např. Vereš 1991, Rychtaříková 1991]. V roce 1995 Fialová, Horská a Kučera na základě mezinárodní komparace a prvních trendů viditelných v českém populačním vývoji vyslovili několik prognóz týkajících se budoucího demografického vývoje. Autoři předpokládali, že si model tradiční rodiny zakotvené na manželství sice udrží v české společnosti dominantní postavení, sňatky se však posunou do vyššího věku, životní dráhy lidí budou mnohem rozmanitější a část obyvatel se rozhodne pro alternativní životní styl, například život bez sňatku, bez partnera nebo pro plánovanou bezdětnost. Zdůrazňovali přitom, že společnost se bude rozrůzňovat nejen v důsledku rozdílné ekonomické situace různých sociálních skupin, ale že lze v určitých sociálních skupinách očekávat i nové hodnotové orientace, které nejsou plně slučitelné s rodinným životem.