Je to kolektivní úspěch, říká skromně oceněná Lenka Kubíčková

V soutěži Lenka Kubíčková prezentovala základní výzkum s aplikačním přesahem do medicíny v oblasti kontrastních látek pro zobrazování magnetickou rezonancí, jehož podstatná část probíhala v Oddělení magnetik a supravodičů na FZU. Soustředila se na jaderné metody výzkumu pevných látek – Mössbauerovu spektroskopii a neutronovou difrakci – a analýzu efektivity kontrastních látek pomocí jaderné magnetické rezonance.

Získala jste za svoji disertaci první místo letošní ceny Henriho Becquerela. Čím je vaše práce, podle vás, výjimečná?

V mém případě komisi mohla oslovit interdisciplinarita – náš výzkum se pohybuje na pomezí fyziky pevných látek, anorganické chemie, biologie i biomedicíny. Atraktivní mohlo být také potenciální využití našich výsledků v medicíně a to, že prezentované výsledky byly podpořené dvanácti články v impaktovaných časopisech. I když je získání ceny pro mě obrovskou ctí, v našem oboru se na dosažených výsledcích vždy podílí širší kolektiv, což jsem zdůrazňovala i v průběhu soutěže. Svým kolegům jsem vděčná za jejich pomoc a rozhodně bych si nechtěla přivlastňovat jejich zásluhy.

Proč jste se rozhodla věnovat vlastnostem magnetických nanočástic?

Od malička jsem se zajímala o biologii, účastnila jsem se i biologické olympiády a na Matematicko-fyzikální fakultu UK jsem nastupovala s představou, že se budu věnovat biofyzice. Záhy jsem se však dostala do laboratoře Mössbauerovy spektroskopie. Tato metoda získává informace o látkách na základě přechodů mezi energetickými hladinami atomových jader, což mě – upřímně řečeno – doteď nepřestává fascinovat.

Magnetické nanočástice byly v portfoliu problémů, které se v laboratoři řešily, jejich výzkum probíhal ve spolupráci s FZU a Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM). Líbilo se mi, že toto téma nabízelo kromě základního fyzikálního výzkumu i napojení na biologii a medicínu. Nakonec jsem místo biofyziky pokračovala v oboru fyziky kondenzovaných systémů a zaměřila se hlouběji na charakterizaci a fyzikální vlastnosti nanočástic, včetně magnetického chování.

Musela jste při práci překonávat překážky, nebo šlo vše hladce?

Měla jsem obrovské štěstí jak na svého školitele na Matematicko-fyzikální fakultě docenta Jaroslava Kohouta, tak také na svého konzultanta a vedoucího skupiny, jíž jsem v rámci Oddělení magnetik a supravodičů součástí, doktora Ondřeje Kamana. Po celou dobu doktorských studií jsem měla jejich plnou podporu a důvěru, čehož si velmi vážím, a chtěla bych jim i touto formou moc poděkovat. Ráda bych poděkovala také ostatním kolegům i vedoucímu Oddělení magnetik a supravodičů doktoru Jiřímu Hejtmánkovi. I díky nim jsem na žádné zásadní překážky při práci nenarazila.

Možná bych však využila této příležitosti a zmínila jeden nepříjemný fenomén, se kterým jsme se opakovaně setkali během recenzního řízení našich publikací. Někteří z recenzentů poskytují neodborné, avšak velice kritické recenze, v rámci kterých usilovně vyžadují citace mnoha vlastních prací zcela irelevantních pro téma recenzovaného článku. Soudě podle množství citací těchto vyžadovaných prací a exponenciálního růstu h-indexu dotyčných autorů, jim to prochází. Prosím, nepodporujme takové neetické praktiky tím, že se jim podřídíme.

Magnetické nanočástice se využívají v oblasti kontrastních látek pro zobrazování magnetickou rezonancí. Dovedla byste odhadnout budoucí vývoj a možná vylepšení užití pro MRI?

Výzkum v oblasti kontrastních látek se stále více přesouvá spíše do oboru organické chemie, biochemie a fyziologie. Palčivým problémem, který se při použití nanočástic v MRI dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit, je aktivní a selektivní cílení jakýchkoli míst v organismu, která nás zajímají. Kontrastní látky na bázi nanočástic oxidů železa schválené pro použití v klinické praxi totiž cílily na buňky mononukleárního fagocytárního systému, např. v játrech nebo mízních uzlinách, které mají vyhledávání a likvidaci obdobných cizorodých tělísek v těle přímo v popisu práce.

Moderním trendem a tím i směrem, kterým se budoucnost kontrastních látek bude pravděpodobně ubírat, je magnetickým nanočásticím vedle kontrastního efektu v MRI dodat další funkci. Může jít o různá „vylepšení“, která umožní nanočástice využít nejen v MRI a případně v zobrazování pomocí magnetických nanočástic (MPI), ale zároveň také v jiných zobrazovacích metodách, např. výpočetní tomografii (CT) nebo fotoakustice. Do obalu nanočástic také může být zapouzdřeno léčivo, které bude uvolněno v místě potřeby. Spojení diagnostiky, v tomto případě v podobě kontrastu v MRI, s terapeutickým účinkem dalo vzniknout novému oboru tzv. teranostiky. V literatuře již teď najdeme mnoho různých fantastických konceptů, ale jejich případné protlačení do klinické praxe může být otázkou i několika desetiletí.

Jaký je pocit přebírat cenu z rukou nositele Nobelovy ceny? 

Samozřejmě jsem byla velmi nervózní, byla to pro mě velká čest. Na druhou stranu profesor Jean-Marie Lehn, který večerem provázel, působil velice skromně, přátelsky a během svého moderování trousil různé „vtípky“. Když pak mezi vědeckými cenami přišla řada na Becquerelovu cenu, cítila jsem při předávání úctu podobně, jako kdybych cenu přijímala z rukou jakéhokoli jiného zkušenějšího kolegy, kterého si vážím.  

S cenou je spojen měsíční pobyt ve francouzské laboratoři. Už jste si vybrala?

Měsíční pobyt ve francouzské laboratoři byl součástí výhry pro první dvě místa, nicméně finální pořadí laureátů jsme se dozvěděli až během ceremoniálu udílení vědeckých cen. Zatím tedy nejsem domluvená na stáži se žádnou konkrétní francouzskou skupinou, pravděpodobně oslovím některou ze skupin z Institut Laue-Langevin (ILL) nebo European Synchrotron Radiation Facility (ESRF) v Grenoblu. Obě instituce jsou vlajkovými loďmi evropského výzkumu (nejen) v oblasti pevných látek a spravují excelentní instrumentaci, která využívá neutronů nebo synchrotronového záření k získání hlubšího vhledu do studovaných látek nedosažitelného v běžných laboratorních podmínkách. Baví mě se učit nové věci a na stáž se už velmi těším.

Do budoucna byste se chtěla více věnovat magnetismu v pevných látkách, a tak bych se ráda zeptala na vaše další profesní plány.

Chtěla bych strávit rok dva v Německu na postdoktorandské stáži, ideálně od příštího roku. Nicméně ráda bych se pak vrátila zpět do České republiky, nejlépe do Fyzikálního ústavu, a pokračovala zde ve vědecké práci.

 

Francouzské velvyslanectví v České republice každoročně vyhlašuje v sedmi oblastech soutěž o kvalitní vědeckou práci vytvořenou vysokoškolskými studenty v rámci doktorského studia. První tři ocenění v každé kategorii obdrží finanční odměnu a první dva výherci získají navíc od velvyslanectví stipendium na měsíční stáž ve francouzské laboratoři podle vlastního výběru. Cenu v oblasti jaderného výzkumu – Cenu Becquerel uděluje společně s Velvyslanectvím Francie v České republice také společnost Électricité de France.