Půdní vlhkost má velký vliv na biodiverzitu lesní vegetace a extrémní situace jako povodně nebo sucho mohou biodiverzitu významně měnit. K těmto přirozeným faktorům se přidává působení člověka, které v dlouhodobém měřítku vedlo k vysoušení krajiny. Lesní mokřady byly odvodňovány kvůli hospodářským výnosům a teprve v současné době se lesní mokřady postupně snažíme obnovovat.
Použitá a citovaná literatura:
Gálová A. (2013). Rekonstrukce historie vegetace mokřadů v Hodonínské Dúbravě s využitím analýzy makrozbytků. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno.
Gálová A., Hájková P. (2014). Utricularia vulgaris v Hodonínské Dúbravě. Zprávy České botanické společnosti, Praha, 49: 261 -271.
Jamrichová E., Szabó P., Hédl R., Kuneš P., Bobek P., Pelánková B. (2013). Continuity and change in the vegetation of a Central European oakwood. The Holocene 23: 46–56.
Hruška J., Cienciala E. (2003). Long-term acidification and nutrient degradation of forest soils-limiting factors of forestry today. Ministerstvo životního prostředí, Praha.
Strohbach, M., Audorff, V., & Beierkuhnlein, C. (2009). Drivers of plant species composition in siliceous spring ecosystems: groundwater chemistry, catchment traits or spatial factors? Journal of Limnology 68: 375-384.
Táborská M. (2012). Biogeografické a ekologické determinanty složení společenstev mechorostů ostrovních biotopů v Hrubém Jeseníku Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno.
Soil moisture has a strong influence on the biodiversity of forest vegetation. Extreme situations such as flooding or drought can significantly change biodiversity. In addition to these natural factors, the human impact has led to long-term desiccation on the landscape scale. Forest wetlands were drained to promote management production. Only recently can efforts to restore forest wetlands be observed.
-
Jeden z postupně vysychajících lesních mokřadů v písčitém prostředí teplomilných doubrav na lokalitě Dúbrava na jižní Moravě. Foto R. Hédl
-
Lesní mokřady mohou být cennými přírodními archivy. Profil organogenním sedimentem (humolitem) v lese Dúbrava u Hodonína má při mocnosti pouze 1 m stáří téměř 11 tisíc let a zachycuje průběh celého holocénu. Foto R. Hédl
-
Mapa s vyznačením kanálů z 19. stol. v Dúbravě. Modré linie uvnitř lesa znázorňují poměrně mladé kanály budované většinou během 19. stol. kvůli odvodnění lesních mokřadů (hvězdičky). Některé byly spojeny s rybníky, jako např. dlouhý kanál při západním okraji lesa. Červené linie jsou příkopy s valy staršího původu a neznámého účelu, z nichž však příkop ve východní části se později také používal k odvodňování. Orig. P. Szabó
-
Lesní prameniště – centra lokální biodiverzity v prostředí horských lesů. Foto R. Hédl
-
Po zimě půda zásobená vodou poskytuje vhodné podmínky pro rozvoj jarního aspektu bylinné vegetace dubohabřin. Foto R. Hédl
-
Podhorský vodní tok Vidnávka v Žulovské pahorkatině. Foto R. Hédl
-
Vodní toky v horských polohách na sebe vážou značnou část lesní biodiverzity. Foto R. Hédl
-
Dlouhodobé trendy v zamokření (a) a úživnosti prostředí (b) v Dúbravě. Rekonstrukce na základě ekologických požadavků druhů zachovaných jako fosilní zbytky. Ty byly separovány ze tří humolitových profilů a určeny A. Gálovou (2013). K. Šumberová pak podle svých terénních zkušeností odhadla ekologické požadavky pro každý druh a uspořádala je na stupnici od 1 do 4, kde hodnoty pozitivně korelují s hladinou podzemní vody a množstvím živin v prostředí. Grafy zobrazují průměrné hodnoty pro vzorky, proloženy jsou lineární trendy odděleně pro každý profil. Výsledek ukazuje postupné vysoušení a nárůst úživnosti v posledních 700 letech. Orig. R. Hédl
-
Průběh půdní vlhkosti na třech plochách v lesní vegetaci NPR Děvín, Pálava. Vlhkost byla měřena po 15 minutách trvale instalovanými mikroklimatickými čidly na principu vodivosti. Vlhčí půda lépe vede elektrický proud a čidlo zaznamená vyšší relativní hodnoty (nevyjadřují konkrétní hodnoty půdní vlhkosti). Na grafu lze dobře rozeznat srážkové události, které jsou zvláště od května do září následovány dlouhými obdobími beze srážek, kdy půdní vlhkost postupně dosahuje minimálních hodnot. Červená křivka představuje prosvětlené lesní stanoviště, fialová a modrá zapojené lesy. Orig. R. Hédl
-
Vliv půdní vlhkosti na invazi netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) na Děvíně. Srovnání doby kolem r. 1950, kdy ještě nebyla zaznamenána, a kolem r. 2000, kdy už byla poměrně běžná. Průměrné Ellenbergovy indikační hodnoty pro vlhkost spočítány podle druhů rostoucích na plochách s opakovanými vegetačními snímky v obou obdobích, oranžově plochy bez netýkavky, modře ty, které ve sledované době invadovala. Vyšší nároky na vlhkost půdy (vyšší hodnoty na ose x) patrně omezily její šíření na sezonně vysychavých půdách Děvína. Orig. R. Hédl