Velká kotlina byla dlouhodobě označována jako jedna z nejbohatších nebo dokonce jako druhově nejbohatší botanická lokalita České republiky. Ukázalo se, že to pro cévnaté rostliny neplatí. Přesto Velká kotlina zůstává nadále významnou botanickou lokalitou nejen pro diverzitu vegetace, ale především pro výskyt endemických a jinde v republice se nevyskytujících druhů. Významný je také společný výskyt různých geoelementů a druhů s velmi odlišnými stanovištními nároky. Rostou zde druhy vysokohorské a boreální spolu s prvky nížinnými a teplomilnými, řada druhů cévnatých rostlin tu dosahuje v rámci ČR svých výškových maxim. Vyskytují se zde vedle sebe rostliny vápnomilné i vápnostřezné. Přestože jde o tak významnou botanickou lokalitu, jež je chráněna jako součást národní přírodní rezervace Praděd, některé vzácné druhy rostlin zde již vyhynuly a další jsou aktuálně ohroženy.
Seznam použité a doporučené literatury najdete v pdf souboru ke stažení níže pod obrazovou galerií.
The Velká kotlina cirque in the Hrubý Jeseník Mts. has long been referred to as one of the richest or even the richest botanical site in the Czech Republic. It turned out that this does not apply to vascular plants. Nevertheless, it remains an important botanical site, not only for diversity of vegetation but also for the presence of endemic and other species that occur nowhere else in the Czech Republic. The common occurrence of various geoelements and species with very different habitat requirements is highly significant. There are alpine and boreal species here together with lowland and thermophilous elements, a number of vascular plants here reach their maximum height within the Czech Republic. There are also both limestone and lime-cutting plants here. Although it is such an important botanical site protected as part of the National Nature Reserve Praděd, some rare plant species have already become extinct and others are at risk.
-
Jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) je ve Velké kotlině jedním ze dvou stenoendemitů (taxonů omezených na velmi malé území, v tomto případě pouze jedinou lokalitu na světě). Od r. 1834, kdy byl objeven, je znám stále ze stejného místa. Foto L. Bureš
-
Druhý zdejší stenoendemit – hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus). Roste na několika místech na skalách v menších i větších trsech, ojediněle se vyskytuje v květnatých nivách. Foto L. Bureš
-
Zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) je endemit Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Ve Velké kotlině ho najdeme téměř na všech skalách. Foto L. Bureš
-
Hvězdnice alpská (Aster alpinus) tu roste jen v několika málo trsech na třech místech vápnitých skal Vitáskovy rokle. Foto L. Bureš
-
Jednoletý poloparazit světlík lékařský pestrý (Euphrasia officinalis subsp. picta) v kotlině obývá květnaté krátkostébelné nivy v minulosti ovlivněné pastvou dobytka. Foto L. Bureš
-
Devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum) se v rámci ČR vyskytuje pouze ve Velké a Malé kotlině. Foto L. Bureš
-
Skalní vápnomilný jestřábník huňatý (Hieracium villosum) ve Velké kotlině spolehlivě indikuje vápnité fylity, vápnité metatufy i křemen-karbonátové žíly. Foto L. Bureš
-
Kvetoucí trs lipnice alpské (Poa alpina) na osypech v horní části Vitáskovy rokle. Foto L. Bureš
-
Největší současná rarita Velké kotliny – bohatě kvetoucí jestřábník Grabowského (Hieracium grabowskianum), nalezený zde po „pouhých“ 128 letech. Foto J. Kocián (20. července 2013)
-
Bizarní kapradina vratička měsíční (Botrychium lunaria) je ve Velké kotlině vázaná výhradně na krátkostébelné květnaté nivy, které byly kdysi vypásány. Foto L. Bureš
-
Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) – nejhojnější orchidej kotliny, rostoucí především na suchopýrkových prameništích a potočních slatinách. Foto L. Bureš
-
Vemeníček zelený (Coeloglosum viride) zde roste nejčastěji v květnatých nivách, na hlubokých humózních půdách. Foto L. Bureš
-
V české květeně nemá modrá barva květů hořce jarního (Gentiana verna) konkurenci. Foto L. Bureš
-
Kříženec lípy velkolisté a srdčité (Tilia ×europaea), vytvářející na několika místech Firbasovy stráně polykormony vzdorující častým lavinám, dosahuje v kotlině výškového maxima. Současně jde o nový taxon pro Velkou kotlinu (2017). Foto L. Bureš
-
Teplomilné ostřici horské (Carex montana) se tu daří dobře, pouze nekvete tak často jako např. v Českém krasu. Foto L. Bureš
-
Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) patří k nejvýznamnějším zdejším teplomilným druhům. Roste na mělké půdě na skalách. Foto L. Bureš
-
Křivatec nejmenší (Gagea minima) se možná do kotliny dostal až v poslední době. Nikdy odtud nebyl uváděn, našel ho poprvé Jindřich Chlapek v r. 2005. Nyní ho známe z několika míst středního stupně karu. Foto L. Bureš
-
Každoročně je určitá část populace endemického jitrocele černavého sudetského okousána kamzíky, některý rok tak, že žádný nevykvete a neodplodí. Foto L. Bureš
-
Na lokalitě endemického jitrocele chutná kamzíkům někdy více jitrocel, jindy vzácná lipnice alpská. Foto L. Bureš
-
Mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) se ve Velké kotlině v Jeseníkách vyskytuje především na vápnitých skalách, ale roste i na bývalých pastvinách na hluboké půdě, stejně jako na holé štěrkové suti. Foto L. Bureš