V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JAN LINKA
Roku 1709 vydal jezuita Daniel Ignatius Nitsch (1651–1709) kromě sbírky kázání nazvané Berla královská také anonymně Hodinky zlaté Bohmila (viz Knihopis 3 081; Jan Kvapil, Jan Linka: Daniel Ignatius Nitsch a svatý František Xaverský v objetí Boží lásky; in Petronilla Cemus [ed.]: Bohemia jesuitica 1556–2006, Praha 2010, s. 841–853; celý text hodinek je vydán in Barokní jezuitské Klatovy 8, 2015, s. 39–77). Posledně jmenovaným tiskem Nitsch motivicky navazuje na meditační hymnus Co Bůh? Člověk? a k tomuto úvodu do ignaciánských meditací zpracovanému Fridrichem Brideliem přidává po půl století českou adaptaci anonymních latinských hodinek Diurnum parvum Divini Amoris, jakési básnické verze závěru Duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly. Nitsch ve své době experimentální protopolymetrickou výstavbou textu hymnu hodinek mohl ovlivnit další vývoj české prozódie, neboť některé jeho rytmické experimenty nacházejí echo u Miloty Zdirada Poláka a jeho Vznešenosti přírody.
Číst dál: Nálezová zpráva o dalším otištění významného textu vrcholného baroka
TOMÁŠ HORVÁTH
V roku 1881 vydal mladý dvadsaťtriročný učiteľ Karel Josef Pleskač román Život na Měsíci so žánrovým podtitulom Fantastický obraz. Román následne zhruba na storočie upadol do zabudnutia. Zrejme ako prvý o ňom zasvätene písal Ondřej Neff v knižke Tři eseje o české scifi (1985). Vďaka novému edičnímu spracovaniu máme teraz príležitosť zoznámiť sa „z prvej ruky“ s textom samotným.
VERONIKA FAKTOROVÁ
Cestopis patří k žánrům, jejichž historie je velmi dlouhá a rozmanitá. V průběhu věků se v něm rozvíjely rozličné způsoby narace i stylizace cestovatele, jeho klíčové motivy generovaly různé významy. Snad nejprudčeji se podoba žánru měnila v 19. století, kdy cestopis intenzivně reagoval na aktuální umělecké diskurzy i na mnohé podněty vykračující za hranice literatury. Zprvu v něm byl nalezen vhodný prostředník přírodovědných výzkumů a bádání, později snadno absorboval metody nově se etablujících vědeckých disciplín, jakými byly antropologie či etnografie, přejímal však i podněty z masivně se rozvíjejících oblastí publicistiky a propojoval se s novými výtvarnými médii, především s litografií a fotografií. Jeho expanzi umocnil rozvoj masového turismu. Není proto divu, že psát o cestopisu 19. století, který postupně dosáhl postavení jednoho z nejproduktivnějších a současně i nejdifúznějších literárních žánrů, s sebou nese nutnost omezit bezbřehý materiál i dobře si ujasnit úhel pohledu.
Číst dál: Imagologická studia cestopisu — podnět pro literární historii žánru
KATEŘINA SMYČKOVÁ
Knihu, která svým názvem slibuje vhled do rukopisné kultury raného novověku, jsem otevírala s velkým očekáváním. Očekávání se však velmi rychle změnilo v mírné zklamání, silnější pochybnosti a v hluboké rozčarování. Publikace, která vyšla v nakladatelství Academia jako druhý svazek edice Knižní kultura, je souborem studií, z nichž mnohé jsou velmi zajímavé a hodnotné; o „paralelní existenci“, tedy o„rukopisech a tiscích v českých zemích raného novověku“, se však dozvíme jen velmi málo. Už anotace na zadní straně knihy upřesňuje, že se autoři věnují pouze „počátečnímu období knihtisku“ — tedy rozhodně ne celému ranému novověku, téměř veškeré jejich bádání končí v první polovině 16. století. Zvolené časové období je bezpochyby nadmíru zajímavé, nabízí možnosti sledovat, jak se rukopisy a tisky vůči sobě vymezovaly, jak koexistovaly a doplňovaly se právě v tomto počátečním, neustáleném období mediální revoluce.
Číst dál: Objevování Ameriky aneb rukopisy a tisky v raném novověku
MARIANA PROUZOVÁ
Jaká konceptuální krajina nám vyvstává před očima, soustředíme-li pozornost k mediální povaze literatury? Jaké nové průhledy se odkrývají v dějinách literární teorie a filozofie umění, pátráme-li po náznacích reflexe mediality v dobách, kdy bylo výrazu médium užíváno poskrovnu a mnohdy ve značně odlišném významu, než v jakém jej obvykle v souvislosti se sdělovacími prostředky a (novými) technologiemi chápeme nyní? A odemykají se v rámci stále mohutnějšího současného akademického zájmu o fenomén mediality, jehož výstupy nesměřují ani tak k jednotné definici, jako spíše k rozrůznění jeho fazet a nuancování významu, i jisté podstatné, dosud povětšinou opomíjené dimenze literárního díla?