V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JIŘÍ PELÁN
Michael Špirit je dnes v oboru textologie nesporně autoritou číslo jedna. Má za sebou desítky prvotřídních edic (přesně 67), zpravidla bohatě komentovaných, některých mimořádně náročných. Není však pouze vynikající muž praxe, ale klade si průběžně nad svým oborem otázky obecnějšího charakteru. Lze jen přivítat, že se rozhodl ze svých zkušeností vydat počet a že tak učinil právě v dvojí rovině: jednak ve své knize nabízí programové úvahy, jednak formou exkurzů ilustruje komplexnost problémů, s nimiž se textolog vyrovnává, a prověřuje nosnost zásad, jež jsou doporučovány.
PETR MAŠEK
Francouzsko-česko-rakouská trojice autorů sestavila rozsáhlý slovník tiskařů, prodejců knih, knihvazačů, tiskařů mědirytů i litografií, nakladatelů, ojediněle i provozovatelů čtenářských kabinetů v letech 1749–1848 v tehdejším Království českém. Práce vznikla za pomoci několika domácích i zahraničních grantů a je součástí rozsáhlého projektu „Topographie des Buchwesens in der Habsburger Monarchie“.
VERONIKA KOŠNAROVÁ
Miroslav Olšovský (1970) v literatuře rozhodně není žádným nováčkem. V minulosti vydal básnické sbírky Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011), Kniha záznamů a prázdnot (2017), Tahiti v hlavě (2019) a na pomezí básně a prózy stojící knihu Líčení (2012); edičně připravil výbor z díla představitele moskevského undergroundu padesátých let 20. století Igora Cholina (Nikdo z vás nezná Cholina [2012]) a ještě dříve spolu s Jakubem Šedivým a Tomášem Vůjtkem překladovou antologii literární a filozofické tvorby pětice ruských autorů patřících ke skupině Činari (Ten, který vyšel z domu… [2003]). Soubor esejů Anarchie a evidence, vydaný v Literární řadě nakladatelství Academia v koedici se Slovanským ústavem, kde M. Olšovský pracuje, je nicméně jeho debutem v rámci odborné literatury.
JIŘÍ POLÁČEK
Spisovatelská jubilea bývají často podnětem k pořádání literárních konferencí, což platí též o výročích bratří Čapků. Ve spojitosti s jubilei Karla Čapka se v roce 1988 konala konference v Dobříši, o dva roky později ve Varšavě a v roce 2000 v Praze. V lednu 1990 byla čapkovská konference uspořádána v Hradci Králové, kde Čapek v letech 1901–1905 navštěvoval gymnázium. Dnes patří mezi čestné občany tohoto města, které uctilo 130. výročí jeho narození — spolu s 75. výročím smrti Josefa Čapka — konferencí nazvanou Hradec Králové Čapkům. Konala se v sídle Krajského úřadu Královéhradeckého kraje 9. září 2020.
KAREL KOMÁREK
Teprve z ediční zprávy na s. 470 a stručně ještě z textu na obálce se čtenář dozví, co kniha obsahuje (titul to nenaznačí, podtitul chybí a za titulním listem hned začíná interpretační studie editorů): dosud netištěné kulturní a náboženské úvahy, které Čep napsal pro Rádio Svobodná Evropa, a výběr z těch, které publikoval v exilových časopisech Nový život, Perspektivy, Proměny a Svědectví. Jde o texty z let 1953–1966, které autor nezařadil do knižních souborů vydaných v exilu; třináct z nich vyšlo v pátém a šestém svazku Čepových spisů, které připravili Bedřich Fučík a Mojmír Trávníček (Samomluvy a rozhovory [1997], Poutník na zemi [1998]).