Lux: „Bez mezigeneračních transferů v rodině je pro mileniály získání vlastního bydlení stále obtížnější“

Mileniálové, tedy mladí lidé narození v letech 1985–2000, své stávající bydlení často vnímají jako přechodné, hodně z nich však touží po rodinném domě, čímž se příliš neliší od svých rodičů, popisuje v rozhovoru Martin Lux některé ze zjištění z výzkumného projektu Dráhy bydlení mileniálů: Rostoucí napětí mezi normalizací vlastnického bydlení a zhoršující se finanční dostupností bydlení v ČR, který pod jeho vedením probíhá v Sociologickém ústavu AV ČR třetím rokem. „Dosažení tohoto cíle ovšem mnoho z nich vidí jako obtížné. A pak je tu skupina starších dospělých od sedmadvaceti výš a třicátníků: ti už se své představy snaží naplnit a reálně narážejí na problém dostupnosti vlastnického bydlení a nerovnosti přístupu k bydlení. Mluví o nich a zmiňují, že by měl být stát v tomto směru aktivnější,“ doplňuje.

Podle Luxe mladší ročníky již tolik nevnímají bydlení jako „hrad“, ve kterém člověk prožije celý život, přesto po vlastním bydlení veskrze touží. „Druhý hlavní rozdíl je, že na rozdíl od generace rodičů chtějí žít více ve větších městech nebo jejich zázemí, ale to může být dáno tím, že jsme se ptali právě mladých lidí z velkých měst. My jsme trochu očekávali, že už jim tolik nebude vadit dlouhodobě bydlet v nájmu – ale ten pořád pro ně představuje zpravidla jen zastávku na cestě k vlastnímu bydlení. A většině se ho také nakonec podaří dosáhnout díky tradičně silné mezigenerační výpomoci rodičů v naší zemi,“ vysvětluje a zároveň upozorňuje na skutečnost, že neplatí obecný předpoklad, že jsme zemí tzv. mamahotelů: „Předpokládali jsme, že se finanční dostupnost bydlení výrazně zhoršila, v posledních letech šly ceny nájmů prudce nahoru. Ale ekonomický boom, který se promítl ve mzdách jejich rodičů i jich samotných, nejspíše přispěl k tomu, že se více mladých lidí osamostatnilo a dokázalo uhradit i tak vysoké nájemné. Rodiče na tom byli lépe a mohli je podpořit na studiích nebo v začátcích. Podstatné je nicméně i to, že se rozšířila nabídka soukromých nájemních bytů.“

Důležitá je také mezigenerační výpomoc. Řada lidí totiž na vlastní bydlení dosáhne právě díky mezigeneračním transferům v rodině. „Bez nich je to stále obtížnější. Pro ty, kteří k transferům přístup nemají nebo pokud jim z různých důvodů rodiče transfer neposkytnou, třeba že se uvnitř rodiny rozhádají, se stává vlastní bydlení čím dál nedostižnější. Transfery mají mnoho pozitivního, ale zároveň přiživují normu vlastnit své bydlení, a ta zvyšuje nebezpečí prudkých růstů a poklesů cen bytů, takzvaných cenových bublin. A to není dobré ani pro stabilitu finančního sektoru,“ objasňuje Lux systémová úskalí, které se schovává za rodinnou výpomocí s bydlením.

Jedním z dalších problémů, na který Lux dlouhodobě upozorňuje, je potom jedna z nejnižších daní z nemovitosti v rámci zemí OECD. „Jde o to postihnout ty, kdo používají byty ke krátkodobým pronájmům jako Airbnb – nebo vlastní byty, kde není nikdo trvale hlášen. Takové byty by měly být zdaněny velmi vysokou sazbou. Normální vlastníci by platili jako dnes, jen by tak jako v jiných zemích platilo, že čím dražší nemovitost vlastním, tím větší platím daň. A senioři by naopak měli slevu nebo daň neplatili vůbec. Jenže u nás je všechno nastavené plošně a nejsme schopní zastavit spekulativní nákupy, které jsou špatné pro trh, dostupnost bydlení i nerovnosti,“ popisuje. 

Bezútěšnou situaci na trhu z bydlením podle Luxe nevyřeší zrychlení výstavby. „Situaci nevyřeší stavba tisícovky nových bytů, které stejně skoupí investoři, a pro ty, kdo v nich chtějí bydlet, jich už tolik nezbude; s cenami to nic moc neudělá. Nejdůležitější je zaměřit se na poptávkovou stranu trhu,“  poukazuje. Závěrem potom upozorňuje na dvě hlavní hrozby současného vývoje: Nebezpečí vzniku cenových bublin na trhu bydlení a právě navýšení sociálních nerovností. „Chtěli bychom naším projektem přispět k lepšímu odůvodnění reformy v oblasti daně z nemovitosti, která podle mě musí nutně přijít, protože rozpočty jsou zadlužené a určité daně se budou muset časem zvýšit. Loni u nás ceny nemovitostí rekordně narostly o více než 11 procent, přestože stoupala nezaměstnanost a klesaly příjmy i nájmy – třeba v Praze po kolapsu Airbnb. Není to zdravé a je to tak trochu i nový fenomén, ekonomický paradox. Přispěl k tomu stát zrušením daně z převodu nemovitosti a ČNB nízkými úrokovými sazbami,“ uzavírá Lux.

Celý rozhovor je k dispozici online (placený přístup). Zmíněným výzkumem se ve svém článku zabýval také server Náš region (Martin Lux a Petr Sunega) či Radio Wave Českého rozhlasu (Petr Kubala). Martina Luxe citují také Seznam Zprávy v souvislosti s růstem cen bydlení.