V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
PETR A. BÍLEK
Výzkum éry českého stalinismu, datované obvykle roky 1948 až 1956, ale označované někdy i vágněji, avšak zároveň se smyslem pro fakt, že rokem 1956 některé rysy této éry nemizí, jako „padesátá léta“, nabral v posledních letech pozoruhodné tempo. K zakladatelským pracím Karla Kaplana v oblasti dějin politických a Vladimíra Macury v oblasti dějin kulturních, jež byly publikovány už v průběhu devadesátých let, přibyly v uplynulém dvacetiletí desítky monografií, analyzujících oblasti, jež zůstaly na okraji či zcela mimo záběr pramenně-pamětnického přístupu Kaplanova i Macurova zacílení na generované významy jednotlivých děl i širších seskupení, v nichž se díla a jejich významy vrství. Důvodem takovéhoto zájmu o éru českého stalinismu je jistě jak specifický charakter svérázného materiálu, který se prostě v jiných kulturách či v jiných obdobích nevyskytuje, tak i nadnárodní dopad výkladových poznatků, jež umožňují komparaci s jinými zeměmi socialistického bloku, ale koneckonců i s dobovým děním a vývojem v západních zemích, o němž si už dnes lze načíst mnohem víc, než co měli k dispozici průkopníci bádání o padesátých letech v raně postkomunistickém období.
Číst dál: Měšťák, kulak, kněz a Američan: emblémy světa, který škodí
Další pokračování nesmrtelného sporu o dataci Kristiánovy legendy
VENDULA REJZLOVÁ
26. a 27. května 2021 proběhla hybridní formou mezinárodní konference Svatá Ludmila — Ženy v christianizaci střední Evropy, částečně ve Vlasteneckém sále Karolina, částečně pomocí platformy Zoom. Dlouho chystaná událost vznikla spoluprací Katolické teologické a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s Archeologickým ústavem AV ČR, Leibnitzovým institutem pro historii a kulturu východní Evropy v Lipsku (Leibniz-Institut für Geschichte und Kultur des östlichen Europa, dále jako GWZO) a spolkem Svatá Ludmila 1100 let při příležitosti jubilejního výročí umučení první české světice. Příspěvky zazněly v anglickém, německém a českém jazyce a byly simultánně tlumočeny (ne vždy zdařile). Volba příspěvků pokryla takřka celou svatoludmilskou problematiku v českém i evropském kontextu a propojila archeologické, historické, filologické, literárněhistorické, teologické i genderové aspekty. Většina přednášejících se ovšem nemohla vyhnout nejrozsáhlejšímu a zároveň literárnímu prameni — legendě tzv. Kristiána.
Číst dál: Zpráva o konferenci Svatá Ludmila — Ženy v christianizaci střední Evropy
IVO ŘÍHA
Poctivý, tj. po „technické stránce“ precizně vyhotovený (jak je ostatně v České knižnici zvykem), jen v některých ohledech možná trochu rozpačitý či diskutabilní, takový je výbor z básní a próz Vítězslava Hálka, sestavený editorem Michalem Charyparem a opatřený „Komentářem“ Michala Fránka. A také navýsost potřebný a užitečný. Vždyť poslední hálkovský počin podobného charakteru (ovšem zahrnující pouze autorovu prózu) a podobné editorské intence je stár více než tři desetiletí: šlo o svazek s názvem Kresby křídou i tuší, připravený péčí Mojmíra Otruby a Ziny Trochové, vydaný roku 1988 Československým spisovatelem ve Velké řadě Slunovratu.
TEREZA ROHÁČOVÁ
Ve dnech 27.−29. dubna 2021 se uskutečnil devatenáctý ročník Studentské literárněvědné konference (dále SLK), na níž se společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR organizačně podílela katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
JOANNA DERDOWSKA
Kniha polského bohemisty Piotra Gierowského Superhero Josef Švejk je autorem anoncována s příznačnou skromností, kterou jsme měli příležitost zaznamenat už při uvedení jeho předchozí publikace Praski strukturalizm: przekroje, miejsca, tożsamości (Kraków 2018), kterou tehdy prezentoval jakožto marginálie prací nad dřívějšími Strukturami historie (Kraków 2013). Zdá se, že se Gierowskému práce doslova řetězí v rukou. I svou novou publikaci definuje jako okrajový příspěvek vzniklý původně jako glosa k jinému projektu, soustavně ji pojmenovává deminutivem knížečka a sám se s patřičnou zdvořilostí a úctou staví do pozice vděčného žáka svého přednedávnem zesnulého mistra, průvodce a spolupracovníka, profesora Jacka Balucha, jemuž je kniha také věnována.