Respektovaný vědecký mezinárodní časopis Review of Palaeobotany and Palynology věnoval celé speciální číslo (vol. 294) výsledkům výzkumu mezinárodního týmu českých a čínských paleobotaniků a palynologů na lokalitě Wuda ve Vnitřním Mongolsku v Číně. Mezinárodní tým spolupracoval na šesti výkopech (2011-2018) tropického pralesa starého 298 miliónů let. Dva členové Laboratoře paleobiologie a paleoekologie, Jiří Bek a Jana Votočková-Frojdová jsou spoluautory devíti článků v tomto speciálním čísle popisujícím mj. významné nálezy permských plavuní, přesliček a kapradin tak, jak byly pohřbeny sopečným popelem po velké vulkanické erupci obdobně jako tomu bylo v legendárních římských Pompejích.

Nedávno vyšlý článek v časopise Geomorphology, na kterém se podílel pracovník našeho ústavu Michal Filippi, prezentuje nově rozpoznaný způsob zvětrávání pískovcových výchozů. Principem tohoto zvětrávání je odpojení menších částí horniny podle litologických a jiných rozhraní, což umožní dilataci materiálu a tedy poškození ochranných skalních biokrust, což má za následek vstup erozních činitelů do odpojených částí a tedy jejich zrychlený rozpad.

Česká akademie zemědělských věd 4.3.2021 udělila Anně Žigové bronzovou medaili za mimořádný přínos k rozvoji  vědy a výzkumu v agrárním sektoru. Více informací je zde. Gratulujeme.

Trilobiti jsou nejznámějšími obyvateli prvohorních moří. Tito členovci měli tvrdou vnější kostru, která byla zpevněna uhličitanem vápenatým krátce po vylíhnutí z vajíčka, a díky tomu se nám jejich vývojová stádia často zachovávají jako zkameněliny. Ve své nové práci popsali Lukáš Laibl společně s kolegy z Freie Universität Berlin vývoj trilobita Fritzolenellus lapworthi z kambrických hornin Newfoundlandu, od miniaturních „drobečků“ menších než jeden milimetr až po téměř dvaceticentimetrové dospělce. Mláďata fritzolenella mají velký hlavový štít a výrazné trny po celém těle. Díky detailnímu porovnání mláďat tohoto druhu s mladými jedinci dalších kambrických trilobitů autoři dokázali, že znaky pozorované u fritzolenella mají původní morfologii zděděnou od společného předka skupiny, a mohou tak mohou sloužit jako srovnávací skupina při studiu ontogeneze ostatních trilobitů. Více informací zde.