Možná jste někde v české přírodě narazili na masožravou rosnatku. U masožravek sice zůstaneme, ale poputujeme do Severní Ameriky, odkud pocházejí různé druhy špirlic…

Mezi špirlice (rod Sarracenia) řadíme několik druhů masožravých rostlin, z nichž se mnohé pěstují jako pokojové rostliny. Největší areál rozšíření má špirlice nachová (Sarracenia purpurea), na níž můžeme narazit nejen ve Spojených státech, ale i v Kanadě. Většina druhů špirlic má padací pasti, které vznikly přeměnou listů. Lapání hmyzu pak probíhá vcelku „jednoduše“ – k pastem přiletí hmyz a začne se procházet po jejich okrajích. Protože je okraj pasti kluzký, nebo je naopak lemován odlamujícími se šupinkami vosků, a většina špirlic vylučuje i omamné látky (např. koniin), tak většinou hmyz svoji vycházku nedokončí bez úhony a spadne do nitra pasti. Osud hmyzí oběti je zpečetěn, protože na dně pasti se skrývá tekutina s trávicími enzymy.

Jistě se nabízí otázka, proč se rostliny vůbec rozhodly lapat hmyz? Masožravé rostliny většinou žijí na chudých stanovištích, kde se potýkají s nedostatkem dusíku a fosforu, popřípadě se uvažuje i o jiných stopových prvcích. Půda jich obsahuje jen omezené množství, takže kolem letící hmyz představuje jakýsi bonus s obsahem značného množství těchto cenných prvků. Z toho logicky plyne, že se rostlinám vyplatí „lovit“ hmyz a získávat chybějící prvky trávením jejich těl.