TEREZA ROHÁČOVÁ

Ve dnech 27.−29. dubna 2021 se uskutečnil devatenáctý ročník Studentské literárněvědné konference (dále SLK), na níž se společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR organizačně podílela katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Letošní ročník SLK byl mimořádný hned v několika směrech. Z důvodu nepříznivé epidemické situace se konference poprvé ve své historii konala online, čímž byla sice ochuzena o přátelskou konferenční atmosféru, zároveň na ní především díky této skutečnosti vystoupilo rekordních padesát jedna studentů z šesti evropských zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Bulharsko, Chorvatsko, Itálie) — tradiční dvoudenní jednání tak muselo být rozšířeno o jeden konferenční den. Specifikem byla také netradiční tematická otevřenost, v jejímž důsledku mohla zaznít řada podnětných referátů z různých oblastí literární vědy i z rozličných národních literatur.

První den jednání byl vyhrazen pro studenty bakalářského a magisterského stupně. Tematicky výrazně převažovaly referáty zaměřené na českou literaturu 20. století, větší zastoupení měly i příspěvky věnované fantastické literatuře. Výjimku v této časové a tematické orientaci tvořil první konferenční blok, jenž se soustředil na českou literaturu 19. století a německy psanou literaturu první poloviny 20. století. Právě v tomto bloku vystoupila Markéta Kamenská (FF UP v Olomouci) s příspěvkem nazvaným „Lilli Recht — zapomenutý poklad olomoucké nové věcnosti?“, která se za svůj vycizelovaný přednes, dlouholetý zájem o německy píšící autorku a detailní analýzu veškerého dochovaného materiálu zcela zaslouženě stala laureátkou Ceny Vladimíra Macury ve studentské kategorii. Druhé místo porota udělila Marii Zetové (FHS UK, Praha), jejíž výstup byl věnovaný srovnávací interpretaci vybraných próz Egona Hostovského z období 30. a 40. let 20. století. Autorka se snažila charakterizovat Hostovského poetiku spjatou s tematikou paměti a vzpomínáním. Na třetím místě se umístil Luka Baricević (FF UNIZG, Záhřeb), který se snažil postihnout funkci grotesknosti a absurdity ve Směšných láskách Milana Kundery, přičemž vycházel z teorie Georga R. Tamarina a Michaila Bachtina.

Z důvodu rekordního počtu přihlášených studentů, již vystoupili s nebývale kvalitními a podnětnými příspěvky, se porota rozhodla udělit i rekordní počet ocenění včetně dvou čestných uznání v obou kategoriích (studentské a postgraduální). Čestné uznání ve studentské kategorii získal Jakub Cepník (FF UK, Praha) za referát mapující vztah jedince a společnosti v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce Jiřího Weila a Adam Hošek (FF UP v Olomouc), který reflektoval utváření sémiosféry undergroundu na příkladu románu Invalidní sourozenci Egona Bondyho. Studenti doktorandských programů své referáty přednesli druhý a třetí den jednání. V doktorandských blocích převažovala orientace na literaturu 20. století, velké zastoupení měly i referáty věnované hispánské literatuře.

Laureátem Ceny Vladimíra Macury se v postgraduální kategorii stal Pavel Kopečný (FF MU, Brno), který se soustředil na charakteristiku typu literární postavy označované jako zbytečný člověk, jež je typická zejména pro ruskou literaturu 19. století. Kopečný na rozboru vybraných děl ruské literatury vymezil základní poznávací znaky sledovaného typu postavy a vytvořil tak kategorizaci, která by v budoucnu měla náležitě pomoci jeho identifikaci nejen v ruské literatuře, ale rovněž v ostatních světových literaturách; zároveň by měla pomoci předejít častému omylu, kdy jsou k tomuto typu řazeny literární postavy, které vykazují pouze omezené množství potřebných rysů. Narativní kategorii prostoru ve vybraných kapitolách Mrštíkova románu Santa Lucia sledovala Helena Dvořáková, která za pečlivou analýzu textu obdržela druhé místo. Třetí místo za velmi vyrovnané výstupy porota udělila dvěma účastníkům — Anně Martinovské (FF UK, Praha) za referát kriticky přehodnocující podobu „naivního realismu“ konstruovanou Rolandem Barthesem v díle S/Z a Viktoru Suchému (FF UK, Bratislava), který se soustředil na podoby básnického pojmenovávání zátiší v české a slovenské lyrické poezii 20. století, především pak v díle Štefana Strážaye, Lýdie Vadkerti-Gavorníkové, Miroslava Holuba a Ivana Wernische.

Čestná uznání v doktorandské kategorii získali Pavlína Tassanyiová (FF UK, Praha) a Jakub Hankiewicz (FF UK, Praha). Pavlína Tassanayiová se v příspěvku zaměřila na mechanismy útlaku a společenského vyloučení, které bývají uplatňovány vůči postavě robota ve science fiction literatuře; Jakub Hankiewicz se soustředil na popis několika principů zachycujících možnosti, jak může v české poezii fungovat každodenní předmět, konkrétně analyzoval básně Jaroslava Vrchlického, Karla Hlaváčka, Jiřího Wolkra a Vítězslava Nezvala.

Druhý konferenční den byl zakončen přednáškou „Divergence a konvergence v ruském formalismu a digitálních duchovědách“ Petra Steinera z Pensylvánské univerzity, jež byla věnována srovnání přístupu k literární historii Franka Morettiho a ruského formalismu a vzbudila živou debatu nejen o utváření literárních dějin.

Dvacátý ročník SLK se bude konat v dubnu 2022 a určitě by stálo za zvážení, zdali i v dalších letech neponechat otevřený koncept a nestanovovat konkrétní téma konference, které by jednotlivé příspěvky zastřešovalo. Tato volba, jak organizátoři předem předpokládali, totiž motivovala množství studentů k prezentaci výsledků vlastního výzkumu bez nutnosti přizpůsobovat je určitému tematickému vymezení. Uskuteční-li se příští ročník klasickou prezenční formou, určitě by nebylo plané diskutovat o možnosti alespoň částečného zachování online podoby konference, která by usnadnila přístup zahraničním studentům.

Referáty všech oceněných studentů budou publikovány v podzimním čísle časopisu Bohemica Olomucensia (2021/3), které vedle zmíněných příspěvků bude obsahovat ještě další čtyři pozoruhodné texty přednesené v doktorandské kategorii. Konkrétně se jedná o příspěvky„Autor, čtenář, vypravěč — prostupnost hranic v textech Michala Ajvaze“ Zuzany Jurajdové (FF UP v Olomouci), „Poezie prázdna a ticha ve sbírce Černí poslové Césara Valleja“ Lindy Urbancové (FF UK, Praha), „Vyrůstání za normalizace v tragikomickém a nostalgickém vyprávění“ Martina Špačka (FF UP v Olomouci) a „Hravý Dominik Tatarka. Ludické motívy v Prútených kreslách“ Milana Kolesíka (FF UKF, Nitra).

Vychází v České literatuře 3/2021.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek