Podzimní sociologické komentáře

Socioložka Marcela Linková poskytla svůj komentář pro magazín Reportér. V článku Neberte holkám dinosaury (placený přístup) se věnuje rozdělování dětských hraček na chlapecké a dívčí. „Přestože se může zdát, že svět je rozdělen na mužský a ženský, nejde o nic přirozeného,“ konstatuje Linková a připomíná, že preference barev a určitých hraček u dětí není výsledkem nějaké přirozené volby. „Nejdůležitější vlastností našich mozků je neuroplasticita, což znamená, že jejich strukturní a funkční organizace se celý život proměňuje na základě životních zkušeností. Podněty, se kterými se mozek setkává, pak proměňují to, jak funguje, jak je propojen,“ vysvětluje. „To, s jakými hračkami si děti hrají, má značný vliv na to, jaké dovednosti se u nich rozvíjejí. Silně genderově stereotypní výchova a hračky tak budou potlačovat či naopak rozvíjet určité dovednosti a emocionální prožívání,“ popisuje Linková situaci, která může bránit rozvoji dovedností a schopností. Tím podle ní přicházíme o talenty.

Nedávné citelné zdražování energií komentovala pro iDnes.cz sociální antropoložka Lucie Trlifajová. „Předpokládám, že primární efekt toho, že pro některé domácnosti bude obtížné zaplatit náklady na energie, bude ohrožení dluhy, šetření na základních potřebách, již nyní roste využívání potravinových bank, a posléze asi také dluhy na bydlení a půjčky na něj,“ upozorňuje. „Zvlášť silně je ohrožena desetina zaměstnanců, co jsou v exekuci nebo insolvenci, a jejich rodiny, protože tito lidé mají již nyní extrémně nízké legální příjmy a velmi omezenou možnost je navýšit,“ popisuje Trlifajová.

Socioložka náboženství Andrea Beláňová poskytla rozhovor nizozemskému webu European Research Institute for Chaplains in Healthcare. Spolu s výzkumníkem Ondřejem Doskočilem se zde věnuje výzkumu kaplanství ve zdravotnickém systému v počátcích koronavirové pandemie v Česku. „Dozvěděli jsme se, že pandemie odhalila skutečné vztahy mezi kaplany a jejich nemocnicemi: posílila ty dobré (např. kaplan se stal členem týmu) a někdy zhoršila ty nepříliš dobré (kaplan byl ještě více upozaděn). Také jsme zjistili, že kaplani byli nápomocní při návštěvách pacientů, kteří měli povolené návštěvy během pandemie. Mnozí kaplani však měli pocit, že jejich kapacity nemocnice mohly využít lépe,“ popisuje Beláňová. Rozhovor je dostupný online v anglickém jazyce.

Paulína Tabery, socioložka vedoucí Centrum pro výzkum veřejného mínění, se účastnila debaty v Českém rozhlase Dvojka spolu s politoložkou Vladimírou Dvořákovou, filosofem Václavem Bělohradským a biskupem Václavem Malým. Hosté hovořili na téma 10 let bez Václava Havla. Tabery například rekapituluje, jak se vyvíjela důvěra (či obliba) veřejnosti v osobu prvního polistopadového prezidenta. „Na sklonku devadesátých let nastal určitý zlom. V roce 19999 se obliba nebo důvěra a nedůvěra vyrovnaly. Důvěra poté začala postupně zase stoupat a v roce 2003, kdy končil úřad, tak už zhruba 60 % lidí znovu prezidentovi důvěřovalo. Takže to mělo vývoj, který pozorujeme u všech politiků.“ Dále pokračuje v exkurzu do specifik zkoumání důvěry: „Dnes, když zkoumáme důvěru politiků, tak ti nejdůvěryhodnější mají to, čemu říkáme vysoká důvěra, což by ale znamenalo v devadesátých letech v podstatě absolutní nedůvěru. To znamená, že když jsme dnes kolem 40-45 %, předtím to bylo 75-80 % důvěry. To znamená, že došlo k obrovskému posunu.“ V rozhovoru Tabery také například zmiňuje, co lidé očekávají od hlavy státu a jaké hodnoty by prezident měl podle veřejnosti zastávat, rozvíjí také úvahu o tom, proč do prezidentského úřadu stále hledáme v první řadě osobnosti.

Socioekonom Martin Lux reagoval na téma krize bydlení pro týdeník Respekt (placený přístup). „Opatření [pro řešení bytové krize], která by fungovala, jsou většinou nepopulární. A do těch se našemu vyspělému světu obvykle nechce,“ vysvětuje. Podle něj jde v současnosti o cenovou bublinu, která časem tak jako tak splaskne. „Klíčem je zchladit investiční poptávku, která ceny uměle zvedá,“ tvrdí Lux. Receptem také může být znovuzavedení daně z převodu nemovitostí v dřívější logice - daň platil prodávající z inkasovaných peněz, a optimálně podle takového vzorce, který by znevýhodňoval krátkodobé spekulace.

Socioložka Radka Hanzlová mluvila v Českém rozhlasu Plus (záznam v 7:54 hod.; pořad Ranní Plus) o stravovacích návycích Čechů. Hanzlová v rozhovoru shrnuje výzkum, jehož výsledky před časem publikovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění na svém webu ve formě tiskové zprávy.

Slávka Ferenčuhová, socioložka vedoucí nově vznikající Centrum pro studium sociální změny a materiálního prostředí (CESCAME), představovala pro Český rozhlas České Budějovice výzkum života na sílištích (záznam ve 14:42 hod.). Jedním z jeho cílů je například zjistit, jak vnímají obyvatelé sídlišť kvalitu života, a pochopit, jak vypadá každodenní život na sídlišti. „Témata, kterých se rozhovory dotýkají, počínají otázkou, jak se přistěhovali na sídliště, jak dlouho tam bydlí, jak se k místu bydlení vztahují. Rozhovor se odvíjí dialogicky, protože ne každý člověk, který bydlí na sídlišti, má stejný příběh,“ vysvětluje například Ferenčuhová. Kombinací více různých metod mají badatelky a badatelé získat komplexní obraz o současnosti českých sídlišť.

Sociální geograf Tomáš Kostelecký pro ČT 24 komentoval (čas 15:09) postoje Čechů a Češek k vakcínám a povinné vakcinaci. „Důvodů je hodně. Kromě zmíněných [nedůvěra v očkování; vakcíny byly vyvinuty příliš rychle] je to strach z vedlejších účinků, nebo potenciálních dlouhodobých vedlejších účinků, o kterých se domnívají, že by mohly nastat, a v podstatě se dá říct, že částečně vychází nedůvěra v očkování - nebo důvod pro neočkování - z nedůvěry v instituce jako takové. Lidé, kteří nevěří vládě a expertům, nevěří ani v očkování. Potom je to samozřejmě strach. Řada lidí se bojí víc očkování než covidu, to je potom vede k tomu, aby očkování odmítali. Naopak důvody pro očkování jsou zřejmé. Většina lidí, kteří mají nějaký důvod se očkovat, tak to dělají proto, že věří, že jim to pomůže a zůstanou zdraví nebo nebudou mít těžký průběh nemoci, kdyby covid potom dostali,“ popisuje Kostelecký. Zavedení povinného očkování podle něj vnáší do situace novou dimenzi, a sice že někteří lidé mohou být proti povinnému očkování z principu, i když se třeba nechali očkovat dobrovolně. Jiní neočkovaní ale mohou zároveň povinné očkování podstoupit, aby nepřišli o možnost pracovat v profesi, pro kterou by tato povinnost platila.