Kromě uhlíku, vodíku a kyslíku přijímají organismy minerální živiny. Ty jsou součástí mnoha důležitých strukturních látek i molekul zajišťujících funkce organismu. Minerální živiny podléhají mnoha proměnám, na nichž se často podílejí půdní mikroorganismy. V půdách se odehrává podstatná část biogeochemických cyklů živin.
K dalšímu čtení v Živě
Živá půda 7. Prostorová, časová a funkční organizace půdy (2021, 2)
8. Interakce půdních organismů a rostlin (2021, 3)
9. Cyklus uhlíku a půdní organická hmota (2021, 4)
seriál prof. J. Ruska Živá půda (2000, 1–6)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
In addition to carbon, oxygen and hydrogen, organisms need mineral nutrients. They are incorporated into numerous structural substances and biomolecules to ensure the functioning of the organism. Mineral nutrients undergo plenty of transformations often involving soil microorganisms. A substantial proportion of biogeochemical cycles takes place in soils.
-
Změny oxidačního stavu (-3 až 5) dusíku při biologických a abiotických procesech a tvorba a spotřeba plynných dusíkatých látek. Hlavním nebo vedlejším produktem mnoha transformací dusíku jsou plyny. Mechanismy některých procesů nejsou plně známy. Upraveno podle: E. A. Davidson (1991) a R. Conrad (1996)
-
Hlavní procesy přeměn dusíku v suchozemském ekosystému. Mineralizace organických dusíkatých látek se také označuje termínem amonifikace, protože hlavním produktem mineralizačních reakcí je amonná forma dusíku. Síla čar přibližně znázorňuje velikost přenosů N. Upraveno podle: T. H. Blackburn (1983)
-
Jetel plazivý (Trifolium repens) je jednou z nejvýznamnějších jetelovin. Díky symbiotické fixaci vzdušného N2 se do porostů s jetelovinami dostává velké množství dusíku, který postupně využívají i jiné rostliny a půdní mikroorganismy. Foto M. Šimek
-
Hrách setý (Pisum sativum) mívá na kořenech desítky až stovky hlízek se symbiotickými rhizobii – bakteriemi rodu Rhizobium. Foto M. Šimek
-
Hlízky na kořeni jetele plazivého mají velikost 1–2 mm a na kořenech jedné rostliny jich mohou být stovky. Foto J. Tůma
-
Hlízky na kořeni hrachu jsou velikosti 2–4 mm. Foto J. Tůma
-
Na kořenech lupiny mnoholisté (Lupinus polyphyllus) bývají desítky hlízek a jejich shluků o velikosti až 8 mm. Foto J. Tůma
-
Olše (Alnus) hostí ve svých kořenových hlízkách symbiotické bakterie rodu Frankia. Pletiva hlízek jsou propojena s vodivými pletivy kořene a slouží k přenosu asimilátů (k bakteriím) a dusíkatých látek (pro olši). Foto M. Šimek
-
Cyklus fosforu v půdě a suchozemském ekosystému. Cyklus se dělí na biologickou a geochemickou část. Čísla v závorkách udávají průměrné množství P (kg/ha, vrstva půdy 0–10 cm) nebo přenosy P (u odnosu v biomase a u hnojení a spadů; kg/ha/rok). Upraveno podle: B. Walbridge (1991), viz M. D. Mullen (1998), a E. A. Paul a F. E. Clark (1996)
-
Cyklus síry v půdě a suchozemském ekosystému. Cyklus je poměrně složitý a zahrnuje mnoho přeměn různých forem síry včetně organických sloučenin, sulfátů, sulfidů a prvkové síry. Upraveno podle: N. C. Brady (1990) a J. J. Germida (1998)
-
Hlavní procesy přeměn síry v půdě – mineralizace organických látek je vyznačena tečkovaně. Upraveno podle: R. M. Maier a kol. (2000)
-
Cyklus vápníku a hořčíku zahrnuje především zvětrávání minerálů a dále erozi a vyplavování z půdy. V zemědělských a některých lesních půdách je významným vstupem vápnění, popřípadě hnojení průmyslovými hnojivy s obsahem vápníku. Menší význam mají atmosférické depozice. Ve srovnání s cykly dusíku nebo síry, které zahrnují množství biologických transformací, je cyklus vápníku i hořčíku jednoduchý. Orig. M. Šimek
-
Půda je nedílnou součástí naší krajiny. Aby mohla plnit požadované a očekávané funkce, musí být živá. Foto P. Znachor
