Šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) a šídlatka ostnovýtrusá (I. echinospora) jsou ponořené vodní plavuně a kriticky ohrožené druhy naší flóry. V České republice se vyskytují jen tyto dva druhy šídlatek, každý pouze v jednom jezeře na Šumavě. Posledních 15 let přitahují obě vzácné populace pozornost našich vědců, kteří zkoumají odolnost těchto živoucích fosilií (Živa 2016, 3: 110–112) kvůli silnému okyselení (acidifikaci) šumavských jezer (viz např. shrnující článek v Živě 2013, 5: 224–229 nebo 2009, 2–4). Obě populace se nemohly desítky let rozmnožovat a zcela specificky reagují na současné zotavování jezer, to však není výhradní zárukou úspěšné obnovy porostů šídlatek.
Použitá a citovaná literatura:
BRUNTON, D. F., BRITTON, D. M. Maritime quillwort, Isoëtes maritime (Isoëtaceae), in the yukon territory. Can. Field Nat. 1999, vol. 113, č. 4, s. 641–645.
MAJER, V., COSBY, B. J., KOPÁČEK, J., VESELÝ J. Modelling reversibility of Central European mountain lakes from acidification: Part I – the Bohemian Forest. Hydrol. Earth Syst. Sci. 2003, č. 7, s. 494–509.
STUMM, W., MORGAN, J. J. Aquatic chemistry. New York: J. Wiley & Sons, 1981.
VRBA, J., KOPÁČEK, J., FOTT, J., KOHOUT, L., NEDBALOVÁ, L., PRAŽÁKOVÁ, M., SOLDÁN, T., SCHAUMBURG, J. Long-term studies (1871–2000) on acidification and recovery of lakes in the Bohemian Forest (central Europe). Sci. Total Environ. 2003, č. 310, s. 73–85.
The Lake Quillwort (Isoëtes lacustris) and Spring Quillwort (I. echinospora) are submerged Lycopods and critically endangered species of Czech flora, each living in a sole lake in the Šumava Mountains (Bohemian Forest). Our 15-year scientific research has been focused on the resistance of these living fossils (Živa 2016, 3: 110–112) to the strong acidification of the lakes (e. g. Živa 2013, 5: 224–229 or 2009, 2–4). Both populations were unable to reproduce for decades and are responding in a quite specific way to the current recovery of the lakes, although this does not guarantee the successful restoration of the quillwort stands.
-
Letecký snímek Černého jezera na Šumavě, jediné lokality šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) v České republice. Foto P. Znachor
-
Dospělá šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) v Černém jezeře má v hloubce 3 m listy dlouhé nejvýše 8 cm (viz také srovnání s bukovým listím okolo). Porosty zde tvoří dospělé rostliny, jejichž kořeny nejsou poškozovány kyselou jezerní vodou s vysokými koncentracemi toxického iontového hliníku. Od r. 2004 přežilo do dospělosti pouhých 17 klíčních rostlin. Tisíce dalších, kořenujících ve svrchním sedimentu, každoročně zničí prosakující jezerní voda, která je v současnosti extrémně toxická už pouze přes zimu. Populace se vyskytuje v hloubce 1–4 m a lze ji sledovat jen s pomocí potápěčské techniky. Foto M. Čtvrtlíková
-
Porosty šídlatka jezerní v Černém jezeře tvoří dospělé rostliny, jejichž kořeny nejsou poškozovány kyselou jezerní vodou s vysokými koncentracemi toxického iontového hliníku. Od r. 2004 přežilo do dospělosti pouhých 17 klíčních rostlin. Tisíce dalších, kořenujících ve svrchním sedimentu, každoročně zničí prosakující jezerní voda, která je v současnosti extrémně toxická už pouze přes zimu. Populace se vyskytuje v hloubce 1–4 m a lze ji sledovat jen s pomocí potápěčské techniky. Foto M. Čtvrtlíková
-
Dospělé rostliny šídlatky jezerní z Černého jezera, jejichž kořeny sahají hluboko, nejsou postiženy acidifikací jezerní vody – ve svých samičích makrosporangiích na bázích listů tvoří životaschopné makrospory. Foto P. Hekera
-
Dospělé rostliny šídlatky jezerní z Černého jezera, jejichž kořeny sahají hluboko, nejsou postiženy acidifikací jezerní vody – ve svých samčích mikrosporangiích na bázích listů tvoří životaschopné mikrospory. Foto M. Čtvrtlíková
-
Samičí makrospory šídlatky jezerní. Dosud extrémně nízké pH a vysoké koncentrace toxického iontového hliníku v zimě však ničí dlouho klíčící makrogametofyty (makrogametofyt s prvním archegoniem – terčík uprostřed otevřené makrospory). Foto M. Čtvrtlíková
-
Samčí mikrospora šídlatky jezerní. Foto M. Čtvrtlíková
-
Dosud extrémně nízké pH a vysoké koncentrace toxického iontového hliníku v zimě však ničí klíční rostliny šídlatky jezerní (klíční rostlinu s prvním listem a dosud nevyvinutým prvním kořenem vyživuje zásobní pletivo gametofytu, stále chráněného křemičitou stěnou spory, a rhizoidy – vlášení na jeho povrchu), jejichž rhizoidy nebo kořeny se vyvíjejí při povrchu sedimentu v kontaktu s kontaminovanou jezerní vodou. Foto M. Čtvrtlíková
-
Věková struktura šídlatek v šumavských acidifikovaných jezerech (přesné sčítání rostlin v transektech probíhá v červnu až červenci). Populace š. ostnovýtrusé (I. echinospora) v Plešném jezeře se rychle obnovuje od r. 2006. Díky snižující se kyselosti jezerní vody a nižším koncentracím iontového hliníku přežívají klíční rostliny až do juvenilního (s více než čtyřmi listy a lineární symetrií růžice) a dospělého stadia (rostliny s radiální symetrií růžic a zpravidla více než 10 listy). Nicméně podzimní žír kachen divokých (Anas platyrhynchos) v letech 2013 a 2015 opět výrazně snížil počty dospělých rostlin tohoto druhu. Šídlatka jezerní (I. lacustris) se v Černém jezeře nerozmnožuje už více než 50 let. Originál M. Čtvrtlíková
-
Šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) v Plešném jezeře roste v hloubce 0,3–1,0 m. Rostliny v optimální hloubce 0,3–0,4 m v zimě často přicházejí o většinu listů činností ledu, který se přitiskne až ke zvodnělému sedimentu (sapropelu). Voda jezera má přirozeně velmi nízkou průhlednost a při šnorchlování je nutné se k rostlinám v úzkých transektech (širokých 0,5 m) přiblížit na méně než 30 cm. Foto M. Čtvrtlíková
-
Plešné jezero na Šumavě, jediná lokalita šídlatky ostnovýtrusé v ČR. Foto P. Znachor
Letecký snímek Černého jezera na Šumavě, jediné lokality šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) v České republice. Foto P. Znachor
