Z Velké kotliny v Hrubém Jeseníku bylo podle posledních zjištění uváděno celkem 705 druhů, poddruhů a kříženců cévnatých rostlin. Z tohoto celkového počtu taxonů je v současnosti ověřeno a nově nalezeno celkem 390. Tím se Velká kotlina řadí na přední místo v počtu taxonů přírodních lokalit. Příčin této druhové diverzity je povícero, jednou z nich je geodiverzita horninového podkladu, resp. poměrně častý výskyt vápnitých hornin a vodou transportovaného vápníku. O tom se dříve nevědělo a přítomnost mnoha kalcifilních druhů se vysvětlovala všelijak, především pro nedostatečnou znalost geologických poměrů této lokality. Dnes víme, že se tu kromě převládajících fylitů vyskytují i vápnité metatufy a důležitým zdrojem vápníku jsou křemen-karbonátové žíly. Důležitou roli hraje rovněž transport vyplavovaného Ca, resp. Ca(HCO3)2. Proto ve Velké kotlině rostou kalcifilní druhy rostlin, místy dokonce společně s acidofilními.
K dalšímu čtení v Živě: seriál L. Bureše a kol.: Fenomén Velká kotlina (Živa 2008, 1–4, 6 a 2019, 1)
1. Charakter, historie poznávání a vývoj, 2. Geologické a půdní poměry, 3. Voda, sníh a laviny, 4. Lišejníky a mechorosty, 5. Cévnaté rostliny, 6. Členovci, 7. Minulost, současnost a budoucnost
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
According to the latest findings, a total of 705 species, subspecies and hybrids of vascular plants have been reported from the Velká kotlina cirque in the Hrubý Jeseník Mts. Out of this total number of taxa, 390 are currently verified and newly found. This makes the Velká kotlina cirque one of the leaders in the number of taxa of natural habitats. Among the many causes of this species diversity, this paper focuses on geodiversity of the rock base, relatively frequent occurrence of calcareous rock and calcium transported by water. This was previously unknown, and the presence of many calcifile species has been explained in many ways, mainly due to the lack of knowledge of the geological conditions of the sites. Today we know that in addition to the predominant phyllites there are calcareous calcatufa, and also quartz-calcite dykes as other source of calcium. An important role is played by transport of washed out Ca, respectively Ca(HCO3)2. Hence calcifile plant species grow in the Velká kotlina cirque, sometimes even together with acidophilic ones.
-
Jedním z asi nejznámějších vápnomilných druhů je lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), který dokonce na okrajích svých listů bílý uhličitan vápenatý vylučuje. Ve Velké kotlině tento druh spolehlivě indikuje výskyt vápnitých hornin i křemen-karbonátové žíly jako právě zde na Roemerových výchozech. Foto L. Bureš
-
Jedna z nejkrásnějších jesenických rostlin – kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides) také patří k vápnomilným druhům. Vyskytuje se na vlhkých skalách na vápnitých fylitech a metatufech. Zde na vápnitých metatufech Roemerových výchozů. Foto L. Bureš
-
Huseník sudetský (Arabis sudetica) je ve Velké kotlině nejhojnější na Podpěrově skále a Suzově stěně, kde do fylitů častěji pronikly křemen-karbonátové žíly. Foto L. Bureš
-
Rozchodnici růžovou (Rhodiola rosea) zde najdeme jen ve Vitáskově rokli, a to na vápnitých fylitech nebo v dosahu křemen-karbonátových žil. Foto L. Bureš
-
Ve Velké kotlině už notně vzácná hvězdnice alpská (Aster alpinus) roste ve Vitáskově rokli na vápnitých fylitech nebo v dosahu křemen-karbonátových žil. Foto L. Bureš
-
Se sleziníkem zeleným (Asplenium viride) se setkáme výhradně na vápnitých skalách, ve Vitáskově rokli na vápnitých fylitech, na Roemerových výchozech i na vápnitých metatufech. Foto L. Bureš
-
Když roste vápnomilná rostlina vedle vápnostřezné, lze to vysvětlit a pochopit. Ale aby vápnomilným devaterníkem velkokvětým (Helianthemum grandiflorum) prorůstala vysloveně acidofilní borůvka (Vaccinium myrtillus), to už je trochu moc. Wilschowitzovy výchozy. Foto L. Bureš
-
Křemen z alpské žíly se zcela vyvětralým vápencem, jehož velké krystaly jsou v křemeni věrně obtištěny. Vzorek z rozlévajících se potoků na Kurkové stráni. Foto L. Bureš
-
Zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) na tvrdém vápnitém metatufu Petříkovy skalky. Foto L. Bureš
-
Mechanicky velmi odolný vápnitý metatuf z lavinového žlebu na Firbasově stráni. Foto L. Bureš
-
Makrofotografie lomu agregátu krystalického vápence křemen-karbonátové žíly. Po okrajích okrový až hnědý povrch zvětralého vápence, uprostřed kouřově bílý lom křemene a nad ním mléčně bílý až narůžovělý krystalický vápenec. Foto L. Bureš
-
V těsné blízkosti křemen-karbonátové žíly na Podpěrově skále rostou pospolu vápnostřezné rostliny – vřes obecný (Calluna vulgaris, vpravo nahoře) a vápnomilné druhy hlaváč lesklý (Scabiosa lucida, velké vejčité listy) a mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus, drobné tmavozelené vejčité listy ve spodním patru). Foto L. Bureš
-
Hořec jarní (Gentiana verna) je vázán především na vlhké biotopy, sycené většinou mírně vápnitou vodou. Grabowského žleb. Foto L. Bureš
-
Již na jaře bezvodé skalnaté koryto Lískového potoka v místech, kde v něm nejsou vápnité horniny, ale kde roste řada kalcifytů – např. mateřídouška ozdobná sudetská, huseník sudetský nebo kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis). Foto L. Bureš
-
Kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis) je ve Velké kotlině vázána na skály z vápnitých hornin. Ve vysychajícím korytě Lískového potoka jí patrně stačí vápník z tavné vody. Foto L. Bureš
-
Na Kunzově stráni v prostoru syceném laterální vodou Lískového potoka se v posledních 30 letech rozrůstá vrba hrotolistá (Salix hastata). Foto L. Bureš
-
Zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) roste na skalách Velké kotliny v Hrubém Jeseníku na více místech, dává však přednost vápnitým substrátům. Zde na vápnitém metatufu v nejspodnější části Vitáskovy rokle. Foto L. Bureš
-
Toponymická mapa Velká kotliny. Orig L. Bureš (Bureš L. a Burešová Z., 1989: Velká kotlina – státní přírodní rezervace – průvodce naučnou stezkou. – Vyd. KSSPPOP Ostrava)