Rozloha České republiky je sice poměrně malá, jde ale o území s velkou geomorfologickou členitostí, geologickou různorodostí a jemnou mozaikou různých biotopů, klimaticky tvořící přechod mezi oceánickým a kontinentálním podnebím. Přihlédneme-li ještě k zeměpisné poloze na křižovatce přirozených migračních proudů různých květenných prvků, navíc v různých časových obdobích, nepřekvapí nás poměrně značné bohatství naší květeny – více než 3 500 druhů vyšších rostlin. Podle očekávání je nejběžnější středoevropský geoelement (nebo též geografický element, sdružující rostlinné druhy s podobnými areály), zastoupeny jsou ale i další, např. jihosibiřský, ponticko-panonský, submediteránní, arktoalpínský nebo subatlantský (o některých z nich uvedeme více). Již z názvů těchto prvků můžeme většinou odvodit, kde hledat k nim příslušející rostlinné druhy – např. subatlantské druhy se nejvíce vyskytují v západních Čechách, arktoalpínské v nejvyšších polohách Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Přirozená hranice, projevující se i v rozšíření mnoha druhů, je mezi dvěma hlavními geologicky a horopisně vymezenými celky, Českou vysočinou a Západními Karpaty, a prochází zhruba v linii Znojmo–Ostrava. Úvodem musíme ještě zmínit v současnosti často používaný koncept fytogeografického členění naší země. Na základě převažující květeny a vegetace, odrážející geomorfologické a klimatické podmínky, se rozlišují tři základní fytogeografické oblasti – termofytikum, mezofytikum a oreofytikum, dále členěné na obvody, okresy a případně podokresy. My se však budeme podrobněji zabývat jen fytogeografickými oblastmi.
K dalšímu čtení např. monotematické botanické číslo Živy (2012, 4)
nebo Karpaty – nedoceněné centrum evropské diverzity rostlin (2019, 5)
