ŽIVA

Věda je stále krásná / Science is Still Beautiful

Obrazové přílohy

• Krása rostlinné vzduchotechniky. Na obrázku příčný řez řapíkem marsilky (Marsilea) pod fluorescenčním mikroskopem. Marsilka je mokřadní rostlina, a tak se musí umět vypořádat s nedostatkem vzduchu v zaplavených částech. Vyřešila to soustavou velkých mezibuněčných prostor – intercelulár – jakýchsi „trubek“, kterými může vzduch volně proudit vnitřkem rostliny tam, kde je třeba. Preparát nebyl barven – jde o přirozenou autofluorescenci rostlinných pletiv. Foto J. Martínek
  
• Microraptor. Opeřený dinosaurus z čínské provincie Liaoning. Měl pera nejen na předních končetinách, ale i na zadních. Podařilo se sice nalézt jeho kostry a otisky per, o způsobu života nebo zbarvení dosud ale nic bližšího nevíme. Zatím si můžeme jen představovat, jak asi čínští čtyřkřídlí draci z Liaoningu vypadali. Cílem této popularizační ilustrace je ukázat divákovi, jak fascinující mohl pravěký svět být. Orig. I. Vyhnánková
  
• Topografie krku. Krční oblast je jednou z anatomicky nejzajímavějších částí lidského těla. Kresba tužkou zachycuje pohled, který se naskytne po odstranění zdvihače hlavy a podjazylkových svalů. Znázorňuje polohu jednotlivých krčních struktur a jejich topografické vztahy. Orig. B. Košudová, 1. lékařská fakulta UK v Praze; 2. místo v kategorii Vědecká ilustrace
  
• Světelný tunel. Odraz světelného zdroje ve světelném tunelu tvořeném zrcadly. Zdrojem byly LED diody, které se daly v tunelu přemísťovat a vznikaly tak rozmanité obrazce. Snímek byl pořízen na interaktivní výstavě Labyrint světla (Ekotechnické muzeum v Praze, květen – červenec 2009), exponát Světelný hranol s jezdci, autor O. Smeykal. Foto P. Bohatý
  
• Polyelektrolyt. Na obr. je znázorněno elektrické pole v roztoku polymeru ve slané vodě pomocí siločar a dvou ploch s konstantním potenciálem. Orig. F. Uhlík, PřF UK v Praze; 2. místo v kategorii Virtuální příroda
  
• Síla přitažlivosti aneb protiklady se přitahují. Vizualizace elektrostatických potenciálů přibližujících se enzymů cytochromu P450 1A2 (vpravo) a cytochromu b5 (vlevo). Negativně a pozitivně nabité oblasti proteinů jsou znázorněny červeným, resp. modrým povrchem. Bíle jsou zbarveny oblasti s elektroneutrálním charakterem. Siločáry ukazují tvar zakřivení elektrostatického pole mezi opačně nabitými částmi proteinů. Přibližování proteinů bylo simulováno metodou molekulové dynamiky. Orig. P. Jeřábek
  
• Pohled do ústní dutiny oblovky. Pomocí zoubkované raduly jsou plži schopni potravu strouhat na jemné částice. Zde vidíme několik zoubků patřící oblovce žravé (Achatina fulica). Jednotlivé fotografie byly pořízeny pomocí světelného mikroskopu (zvětšení 100×), poté složeny a barevně upraveny v počítačovém programu. Foto M. Pecharová
  
• Z hlubinných stájí. Typické dračí tělo, ohebný ocas, plavba ve svislé poloze a zvláštní způsoby při námluvách a rozmnožování řadí mořské koníčky k jedněm z nejpozoruhodnějších skupin ryb světových moří a oceánů. Zleva: k. tygroocasý (Hippocampus comes), H. zosterae, třetí zleva nahoře H. denise, dole k. zakrslý (H. bargibanti), vpravo koníček obecný (H. hippocampus). Kresba tužkou. Orig. J. Nepožitek
  
• Střevlíček Anchomenus. I když je A. dorsalis pouze 7 mm velký brouk z čeledi střevlíkovití (Carabidae), přesto patří mezi důležité predátory mšic. Ilustrace tužkou pro bakalářskou práci, počítačově dobarveno. Orig. J. Růžičková; 3. místo v Objevitelské kategorii
  
• Běhulík páskovaný (Rhinoptilus cinctus) je pestře zbarvený bahňák obývající suché otevřené biotopy subsaharské Afriky. Nápadné jsou jeho dlouhé nohy, které dobře slouží k rychlému běhu. Dvě skvrnitá vejce snáší do vyhrabaného důlku v zemi, kde jsou téměř neviditelná. Kresba s pomocí grafického tabletu. Orig. M. Nacházelová
  
• Ptáci v černobílé. Ukázka ze série ilustrací vyškrabaných do černé tabulky (scratchboard). Datel kardinálský (Dendropicos fuscescens) při vylizování mravenců z jejich úkrytu v trnech akácie (Acacia drepanolobium), s níž žijí v symbióze. Orig. M. Nacházelová; 3. místo v kategorii Vědecká ilustrace
  
• Hadice na mořské houbě. Hadice (Ophiuroidea) jsou mořští živočichové patřící mezi ostnokožce (Echinodermata). Živí se detritem. Dorůstají nejčastěji velikosti kolem 3 cm, avšak existují i druhy mnohem větší (až 60 cm). Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Mají kosmopolitní rozšíření ve všech mořích světa až do hloubek 6 km. Některé druhy tolerují i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice se vyznačují značnou schopností regenerace. Tělo hadice (bez ramen) na obrázku měří ve skutečnosti asi 0,5 cm. Moře v okolí ostrova Sulawesi (Celebes), Indonésie, 28. června 2009. Foto M. Balzarová; 1. místo v Objevitelské kategorii
  
• Neuvěřitelné rostliny. Jeden ze série snímků ze skenovacího elektronového mikroskopu na příkladu semen rostlin ukazuje nevyčerpatelnou rozmanitost mikrosvěta. Počítačově obarveno. Foto V. Sýkora, 1. LF UK v Praze; 2. místo v kategorii Mikrofotografie
  
• Argas persicus. Asi 3 mm velký klíšťák zhoubný patří ke krevsajícím parazitům napadajícím ptáky, zejména domácí drůbež. Od klíšťat se klíšťáci nápadně liší přítomností štítu, který kryje celé tělo včetně ústního ústrojí. Přenáší původce ptačí boreliózy. Skenovací elektronový mikroskop, zvětšeno 40×, počítačově kolorováno. Foto J. Bulantová, PřF UK v Praze; 1. místo v kategorii Mikrofotografie
  
• Ztraceny v labyrintu. Výtrusy rzi Phragmidium. Tato rez je parazitická houba žijící běžně např. na listech ostružiníku. Několikabuněčné zimní výtrusy rzi definitivně uzavřené v labyrintu vzduchových chodbiček, které neočekávaně vznikly při vysychání pozorovacího média (polyvinylalkohol) během přípravy preparátu. Světelný mikroskop, zvětšeno 100×, Nomarského kontrast. Foto A. Kubátová, PřF UK v Praze; absolutní vítěz 4. ročníku soutěže
  
• Půvab algoritmů aneb vítejte ve světě fraktálů. Fraktál můžeme definovat jako nekonečně členitý soběpodobný útvar s neceločíselným rozměrem a nekonečným obvodem. Fraktály nacházejí využití zejména v matematice při studiu komplexních funkcí, pravděpodobnosti či např. v geometrii. Objekty s fraktální strukturou však nacházíme také v živé i neživé přírodě. Např. difúze jedné kapaliny do druhé (Brownův pohyb) nebo tvary blesků. Matematicky definovaný fraktál vytvořený v počítačovém programu. Foto V. Sýkora, 1. LF UK v Praze; 3. místo v kategorii Virtuální příroda
  
• Ze souboru MicroMirror. Zlaté kapradí – tečkovka zlatá (Phlebodium aureum) – pochází sice z Jižní Ameriky, ale u nás tento pojem známe spíše ze svatojánských legend. Nejednomu biologovi by se líbilo rozumět řeči zvířat a rostlin nebo umět být neviditelný. Splnila by taková přání i tečkovka? Ať výsledek dopadne jakkoli, tečkovka i tak dělá svému jménu čest, jen na ni pohleďte pod fluorescenčním mikroskopem. Mikrofotografie složené ze snímků s různou rovinou ostrosti a upravené v počítači. Foto J. Pilátová, PřF UK v Praze; 3. místo v kategorii Mikrofotografie
  

© 2022 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.