Jsme uznávaným centrem základního biomedicínského výzkumu v ČR i v zahraničí. Vyvíjíme nové diagnostické a léčebné metody závažných civilizačních onemocnění, jakými jsou rakovina tlustého střeva a konečníku, Alzheimerova choroba, Parkinsonova nemoc, amyotrofická laterální skleróza a další. Mimoto zkoumáme možnosti regenerace nervových buněk po poškození mozku a míchy, vyvíjíme umělé chrupavčité a kostní náhrady a sledujeme vlivy znečištěného ovzduší na lidské zdraví.

V současnosti tvoří ústav 11 samostatných vědeckých oddělení zaměřených na výzkum v oblasti buněčné neurofyziologie, regenerace nervové tkáně, neurochemie, neurofyziologie sluchu, buněčné a vývojové biologie, genetické toxikologie a epigenetiky, nanotoxikologie, epidemiologie, molekulární biologie nádorů, tkáňového inženýrství, plasticity buněčného jádra a funkčního uspořádání biomembrán.

Naše tělo a čas

Stárnutí je zcela přirozený a biologický proces. Lidské tělo je „nastaveno“ pro určitou délku života, při optimálních podmínkách se můžeme dožít poměrně vysokého věku. Na délku života má vliv velké množství faktorů, např. životní styl, kvalita prostředí, duševní zdraví, ale také ekonomické a sociální faktory.

Každý člověk má svůj chronologický a biologický věk. Chronologický je určen datem narození a lze jej přesně definovat počty let. Biologický věk je naopak velmi individuální a představuje aktuální funkční stav organismu. Růst biologického věku ve vztahu k věku chronologickému má u dospělého člověka za následek snížení vitality a rezistence organismu vůči civilizačním onemocněním, zejména rakoviny a neurodegenerativních onemocnění.

Proč vlastně stárneme? Někteří vědci považují stárnutí za jakýsi projev „opotřebení organismu“. Naše buňky jsou neustále poškozovány toxiny ze stravy, z ovzduší, ale i volnými radikály z vlastního metabolismu či emocionálním a fyzickým stresem. Rozhodující roli hraje také genetika.

Stárnutí není možné zastavit, lze se však vyvarovat některým vlivům, které jeho proces významně urychlují...