This book provides a series of studies concerning unique medieval texts that can be defined as 'books of knowledge', such as medieval chronicles, bestiaries, or catechetic handbooks. Thus far, scholarship of intellectual history has focused on concepts of knowledge to describe a specific community, or to delimit intellectuals in society. However, the specific textual tool for the transmission of knowledge has been missing. Besides oral tradition, books and other written texts were the only sources of knowledge, and they were thus invaluable in efforts to receive or transfer knowledge. That is one reason why texts that proclaim to introduce a specific field of expertise or promise to present a summary of wisdom were so popular. These texts discussed cosmology, theology, philosophy, the natural sciences, history, and other fields. They often did so in an accessible way to maintain the potential to also attract a non-specialised public. The basic form was usually a narrative, chronologically or thematically structured, and clearly ordered to appeal to readers. Books of this kind could be disseminated in dozens or even hundreds of copies, and were often available (by translation or adaptation) in various languages, including the vernacular.

In exploring these widely-disseminated and highly popular texts that offered a precise segment of knowledge that could be accessed by readers outside the intellectual and social elite, this volume intends to introduce books of knowledge as a new category within the study of medieval literacy.

Ce livre exhume la mémoire de quatre aventuriers dont les voyages se sont déroulés entre les années 1390 et 1450 : Ogier d'Anglure, Nompar de Caumont, Guillebert de Lannoy et Bertrandon de la Broquière. Pourquoi réunir ces quatre aventuriers dans un même livre ? Ensemble, ils embrassent les différentes formes du voyage nobiliaire et ils commencent à écrire eux-mêmes le récit de leurs voyages et posent les jalons d'un genre littéraire émergent.

Studium dochovaných rukopisů je klíčovým prostředkem k zodpovězení otázek spojených se středověkou písemnou kulturou a vzdělaností. Autoři knihy zkoumají problematiku šíření znalostí v předmoderní společnosti na příkladu čtyř mimořádně úspěšných středověkých děl, která sledují ze všech perspektiv, jež dochovaný materiál umožňuje. Zvolili si spisy, které spojuje zřetelná snaha o přenesení různě definovaného vědění napříč vzdělanou společností. Osudy vybraných středověkých bestsellerů popisují od jejich vzniku přes rukopisné šíření v českých zemích až po rozličné formy užívání a recepce v dalších textech. Svým výzkumem autoři nabízejí materiál k rekonstrukci intelektuálních sítí v daném geografickém prostoru a k poznání funkce konkrétních děl v různých sociálních prostředích. Kniha tak přispívá k vytvoření komplexního obrazu čtenářské a rukopisné kultury v jejích pozdně středověkých proměnách.

František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora, jehož cílem bylo postihnout veškeré aspekty života vzorového města založeného v roce 1420. Výsledkem autorova bádání byl vznik více než desítky studií, jež zásadním způsobem ozřejmily nejen počátky táborské republiky, ale i dějiny husitské revoluce. Souborné vydání těchto textů však neobohacuje pouze naše poznání geneze české reformace, husitské revoluce a táborských dějin, ale zároveň je i průhledem do autorovy badatelské dílny, pro niž je příznačná precizní znalost pramenů, jejich originální interpretace, stejně jako úcta k bádání mnoha generací starších historiků, bez jejichž přispění by nebylo možné soudobé historické poznání.

Das Königreich Böhmen im ausgehenden Mittelalter war ein Land im Umbruch, wofür in prägender Weise die hussitische Revolution (1419–1436) steht. In fünf Themengruppen beleuchtet der international bekannte und renommierte tschechische Mediävist František Šmahel in den hier vereinigten 25 Aufsätzen aus den vergangenen vier Jahrzehnten, die die Forschung maßgeblich beeinflussten und die teilweise überarbeitet und im Anmerkungsapparat aktualisiert wurden, die mannigfaltigen Aspekte, die Europas Mitte in Bewegung gerieten ließen. Die inhaltliche Spanne der Themen reicht von der politischen Stellung der böhmischen Länder über die sich wandelnden Macht- und Sozialstrukturen, die Rolle Tábors im Hussitismus, das purgatorium sompniatum in der hussitischen Topographie des Jenseits bis hin zur zentralen Rolle der Vier Prager Artikel sowie Fragen der visuellen Agitation im Untersuchungszeitraum.

Společným tématem příspěvků českých a polských historiků je recepce marxismu v 50. a 60. letech 20. století v českém a polském medievistickém bádání. Důraz je kladen jak na otázky ideologie, tak na problémy recepce marxismu jako interpretačního přístupu. Vedle toho autoři na konkrétních příkladech ukazují, jakým způsobem se medievisté vyrovnávali s marxismem jako metodologií sociálních věd v bádání historickém, archeologickém i uměnovědném. Komparativně zaměřené příspěvky se snaží vysvětlit, v čem se recepce marxismu v Československu a Polsku lišily, stejně jako ukázat, jak marxismus postupně ztrácel stranickou závaznost na úkor metodologického pluralismu.

Sborník referátů přednesených na konferenci v Žatci roku 2013 je reakcí na soudobou mezinárodní diskusi o pojmu „stát". Ten byl vytlačen ve prospěch modelu středověkého regna (Herrschaft), nicméně ne zcela uspokojivě. Texty se soustředí na formy raně středověké vlády, podoby centrálních lokalit, o něž se tato vláda opírala, i na prohlubující se strukturaci společnosti, díky níž se regnum zrodilo a jejímž odrazem na druhé straně společnost byla.

Jednání Čechů s basilejským koncilem lze označit za vrcholný okamžik husitské revoluce. V knize se těší pozornosti počáteční fáze této mimořádné dějinné události. Autor navazuje na řadu starších pokusů popisujících slyšení husitů v Basileji a nastoupení cesty k uzavření kompaktát, jde ale do větší hloubky i šíře a rozsáhlým rukopisným studiem odhaluje řadu nových detailů, vazeb a souvislostí. V centru jeho pozornosti stojí kauza (teologie) přijímání laiků z eucharistického kalicha, která v Basileji rychle opanovala diskusi a byla hybatelem dění. A je to právě sledování symbiózy středověkého učeneckého idealismu a politického pragmatismu, co mu otevírá cestu k přesvědčivým odpovědím na rozhodující otázky – kolik bylo zápasících stran, čeho chtěly dosáhnout a jaké postupy i teorie uplatnily k prosazení svých záměrů a obhajobě svých přesvědčení.

The Hussites, as the Bohemian reformists have come to be called, became one of the most vocal and influential reform movements of the late Middle Ages, with significance for the reformations of the sixteenth century and later. They represented an interchange between "town and gown" that was largely unprecedented in medieval Europe. Scholarship on the Hussites has a long and distinguished tradition, and current studies must continually contend with a historiography that is implicated in the nationalism, confessionalism, and politics of the nineteenth and twentieth centuries. This volume gives students and scholars a clear sense of the historiography and current trends in Hussite studies, as well as concise statements on major emphases in Hussite theology, ecclesiology, philosophy, and religious practice.

Dějiny husitství vzbudily pozornost kronikáře Ondřeje z Řezna nejen kvůli sousedství jeho bavorského působiště s kacířskými Čechami, ale především proto, že husitství považoval za nejvážnější výzvu, které křesťanstvo v jeho době čelilo. Ondřejova Husitská kronika psaná v letech 1421‒1429 se stala dokumentem marné snahy husitství zničit. Od smrti českého krále Václava IV. a prvních nepokojů v roce 1419 přes vyhlášení křížové výpravy do Čech až po neúspěšné tažení ke Stříbru a Tachovu v roce 1427 zachycuje kronikář jeden neúspěch protihusitských sil za druhým. Aby ukonejšil city poražených křižáků, sepsal Ondřej svůj Dialog o českém kacířství. Jedná se o fiktivní rozhovor, v němž Rozum poučuje tápajícího Ducha, proč Bůh dopouští takové trápení svých věrných od kacířů. Cíl Husitské kroniky byl naproti tomu především dokumentární. Mezi písemnosti vložené v plném znění do kroniky patří listiny a korespondence, ale i vojenský řád, zprávy z bojiště, astrologická proroctví nebo katolický pamflet proti králi Zikmundovi. Díky bohatství a rozmanitosti zachycených aspektů zprostředkují spisy Ondřeje z Řezna plastický obraz o husitských válkách z katolického pohledu. Jeho Husitskou kroniku, která vychází poprvé v úplnosti a v českém překladu, tak můžeme vidět i jako protějšek stejnojmenného díla husitského mistra Vavřince z Březové.

Svébytnou interpretací základních křesťanských norem se husité odlišili od zbytku západního křesťanstva. Ačkoli Evropa reagovala na české kacířství z drtivé většiny odmítavě, historikům se husitství jeví jako součást širokého proudu reformních snah na přelomu středověku a novověku. Tucet badatelů z řad historiků, jazykovědců, teologů, historiků umění a muzikologů si položilo otázku, jak změny ve strukturách církve a společnosti v husitském období ovlivnily kulturní praxi, myšlení a rozumění světu. Název knihy vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k revizi systému hodnot a novým společenským konfiguracím byla snaha husitů o náboženskou reformu zároveň pokusem o přeskupení čili re-formaci kulturních obsahů a důrazů.

Jan Hus was a late medieval Czech university master and popular preacher who was condemned at the Council of Constance and burned at the stake as a heretic in 1415. Thanks to his contemporary influence and his posthumous fame in the Hussite movement and beyond, Hus has become one of the best known figures of the Czech past and one of the most prominent reformers of medieval Europe as a whole. This definitive biography now available in English opposes the view of Hus that saw his importance primarily as a martyr, subsequently invoked by a variety of religious, national, and political groups eager to appropriate his legacy. Looking for Hus's significance in his own time, this treatment tells a story of a late medieval intellectual who—through his dedicated pursuit of what he understood as his mission—generated conflict and eventually brought execution upon himself. By investigating the life and death of Jan Hus, one learns not only about the man, but about the church, state, and society in late medieval Europe. The story told in this book is original in structure and purpose. Each chapter takes a major event in Hus's life as a starting point for a broader discussion of crucial problems connected to his career and the controversies he generated. How did these specific events contribute to Hus's own convictions? By suggesting parallels to and departures from other late medieval figures and events in Europe, the book liberates Hus from a narrow and nationalist Czech historiography and places him squarely in a broader European context, showing a significance that transcended Czech borders. From a number of different vantage points, it raises a central question critical to understanding the later Middle Ages: why was a sincere ecclesiastical reformer condemned by a church council committed to reform itself?

Soubor studií je věnován problematice sociálních aspektů života středověkého města. Čeští a polští medievisté se v nich zamýšlejí nad fenomény předměstí, emigrace, sociální integrace, konfliktů mezi měšťany navzájem i mezi měšťany a jejich vrchností, konfesních poměrů ve městech, kariér nastupujících městských elit či dopadů zavádění účetních systémů do městského i rodinného podnikatelského hospodaření.