ŽIVA

Soumrak obojživelníků / Twilight of the Amphibians

Obrazové přílohy

• Druhy vyhynulé v přírodě, avšak přežívající ex situ v úzkostlivě střežených záchranných chovech se možná už nikdy nepodaří vrátit do jejich domoviny. Atelopus panamský (Atelopus zeteki) byl v přírodě naposledy viděn r. 2006, kdy ho na lokalitě El Valle de Antón v Panamě filmoval tým britské stanice BBC pro seriál Life in Cold Blood Davida Attenborougha. Brzy poté v přírodě vyhynul vlivem chytridiomykózy, stal se národním symbolem Panamy a vysloužil si státní svátek National Golden Frog Day. Mezinárodní záchranný chov je realizován ve více než 50 institucích v Severní Americe a Panamě, probíhá intenzivní výzkum imunizace proti chytridiomykóze a experimentální repatriace do přírody. Foto B. Gratwicke
  
• Klinickým příznakem chytridiomykózy je u mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) typické zvředovatění pokožky. Na imunohistochemicky barveném řezu pokožkou je vlevo eroze vyplněná okrouhlými tmavými sporangii Batrachochytrium salamandrivorans a zbytky odumřelé tkáně, vpravo zdravý epitel. Foto F. Pasmans
  
• Klinickým příznakem chytridiomykózy je u mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) typické zvředovatění pokožky. Okrouhlé vřídky jsou dobře patrné ve žlutých skvrnách. Foto F. Pasmans
  
• In memoriam. Australské tlamorodky rodu Rheobatrachus byly unikátní larválním vývojem v žaludcích samic, což se podařilo vyfotografovat pouze jednou u tlamorodky zázračné (R. silus), naposledy pozorované v r. 1981. Ikonické obrázky samičky s mládětem v ústech obletěly svět. Všichni známí zástupci rodu vyhynuli kvůli šíření chytridiomykózy. Foto M. J. Tyler (1937–2020)
  
• Žáby vyhynulé nebo pravděpodobně vyhynulé vlivem chytridiomykózy zahrnují přes 90 druhů hlavně z temperátní až tropické východní Austrálie a ze Střední Ameriky. Paropucha ostronosá (Taudactylus acutirostris) bývala v podrostu deštných lesů Queenslandu všudypřítomná. V letech 1994–97 bylo zaslechnuto volání tří posledních samečků, poté zavládlo ticho. Foto M. Cohen
  
• Vakorosnička rohatá (Gastrotheca cornuta) z Kostariky až Ekvádoru, na většině míst nyní nezvěstná. Chytridiomykóza nejdříve těžce zasáhla terestrické a podrostové druhy žijící u potoků, následně způsobila katastrofické populační propady (více než 90%) a regionální extinkce i u druhů stromových, které vodní stanoviště nenavštěvují ani v době rozmnožování. Foto B. Gratwicke
  
• Rosnička Rabbova (Ecnomiohyla rabborum), endemit horských mlžných lesů oblasti El Valle de Antón v Panamě. Objevena r. 2005, vědecky popsána 2008, brzy nato nezvěstná a klasifikována jako kriticky ohrožená. Snahy o záchranný chov selhaly, poslední jedinec v zajetí uhynul v r. 2016. Foto B. Gratwicke
  
• Čeleď vodnicovití (Telmatobiidae) představuje evoluční radiaci vázanou na andské centrum biodiverzity a endemismu. Od 90. let 20. století je dokumentováno mizení těchto unikátních žab vlivem chytridiomykózy. Z 63 popsaných druhů rodu Telmatobius prodělává nejméně 38 prokazatelný úbytek (60 %), 17 druhů je považováno za recentně vyhynulé (27 %), populace dalších pěti dosud přežívajících druhů se propadly o více než 90 %, u 17 klesají méně výrazně, u ostatních spíše chybějí data. Vodnice Mendelsonova (T. mendelsoni) z jižního Peru vyhynula dříve, než byla detailně poznána její biologie. Foto A. Catenazzi
  
• Ropuchu zlatou (Incilius periglenes) r. 1964 objevil a r. 1966 vědecky popsal slovutný herpetolog Jay Savage jako endemit malé oblasti mlžných lesů v Kostarice (rezervace Monteverde). Během 17 let od objevení čítala každoročně se rozmnožující populace kolem 1 500 dospělců. V r. 1988 bylo pozorováno jen 11 jedinců, r. 1989 poslední osamělý samec. Poté nebyl druh ani přes intenzivní pátrání zaznamenán a stal se vlajkovým druhem globálního vymírání obojživelníků. Foto C. H. Smith
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku A. glyphus – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku barevná forma A. varius – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku barevná forma A. varius – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku A. zeteki – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku A. certus – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Neotropický rod Atelopus – na snímku A. limosus – zahrnuje většinou úzce endemické druhy ropuch vázané na povodí horských potoků a byl z definice horkým kandidátem extinkcí vlivem chytridiomykózy. A skutečně, z 99 popsaných druhů rodu byl u 52 zdokumentován populační pokles, 30 druhů je považováno za vyhynulé v přírodě (některé přežívají jen ex situ v záchranných chovech) a velikost populací dalších 21 druhů se zmenšila o více než 90 %. Foto B. Gratwicke
  
• Interiér přísně střežené stanice ve výzkumném centru Smithsonian Institute Gamboa v Panamě a její zakladatel Roberto Ibañez. Zde jsou umístěny záchranné chovy žab postižených vymíráním vlivem chytridiomykózy. Foto B. Gratwicke
  

Souborové přílohy

• soumrak-obojzivelniku.pdf – Seznam použité a doporučené literatury k článku

© 2022 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.