Čeští vědci provádějí polární ekologický výzkum. Hlavní motivací výzkumu je účast na řešení globálních problémů naší Země v souvislosti s antropogenně podmíněným globálním oteplováním. Český polární výzkum se provádí v Antarktidě, na ostrově Jamese Rosse (stanice Johanna Gregora Mendela) a v Arktidě na Špicberkách (stanice Josefa Svobody). Na polární české vědecké aktivity navazuje kulturně-vědecký festival, jehož cílem je spolupráce mezi českými a zahraničními vědci a umělci.
K dalšímu čtení v Živě
Český polární výzkum a Arktický festival – Dny arktické a české vědy a kultury (2021, 1)
Svalbard – mezinárodní centrum výzkumu Arktidy (2003, 6)
Český botanický výzkum na Svalbardu (2012, 4)
90 let Josefa Svobody a jeho zřetelná stopa v kanadské Arktidě (2019, 4)
Přehled článků týkajících se nejnovějších polárních výzkumů čekých vědců je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Více také na webové stránce Národního centra výzkumu polárních oblastí https://www.sci.muni.cz/NCVPO/
Použitá a citovaná literatura
BOX, Jason E., et al. Key indicators of Arctic climate change: 1971–2017. Environmental Research Letters, 2019, 14.4: 045010.
BERNER, Jim; HEAL, O. W. Arctic Climate Impact Assessment-Scientific Report. Cambridge University Press, 2005.
ELSTER, Josef; PROŠEK, Pavel; KOMÁREK, Jiří. Česká věda a polární výzkum. Akademický bulletin AV ČR, 1997, 6–7.
GRANBERG, Maria E.; ASK, Amalie; GABRIELSEN, Geir W. Local contamination in Svalbard. Overview and suggestions for remediation actions. Norsk Polarinstitutt.[S. l.], 2017.
HANSSEN-BAUER, I., et al. Climate in Svalbard 2100. A knowledge base for climate adaptation, 2019.
IPCC, 2013: www.archive.ipcc.ch
LYČKA, Zdeněk; ELSTER, Josef. Punk's not dead, even at the Czech Arctic Scientific Station in Svalbard. Oceanologia, 2020, 62.4: 622-627.
REJMÁNEK, Marcel. Globální oteplování, změny krajin a ztráty biodiverzity. Živa, 2020, 68. 5: 210–214.
SCHOOLMEESTER, T., et al. Global linkages—A graphic look at the changing Arctic. Nairobi and Arendal: UN Environment and GRIDArendal, 2019. www.grida.no
STOCKER, Thomas F., et al. Climate Change 2013: The physical science basis. contribution of working group I to the fifth assessment report of IPCC the intergovernmental panel on climate change. 2014.
WATSON, Robert T.; ZINYOWERA, Marufu C.; MOSS, Richard H. Climate change 1995. Impacts, adaptations and mitigation of climate change: scientific-technical analyses. 1996. Contribution of working group II to the second assessment report of the Intergovernmental Panel on Climate, ark: /13960/t3zt0673n.
Czech scientists are engaged in polar ecological research. The main motivation behind this research is to participate in solving the global problems of the Earth in connection with anthropogenically conditioned global warming. Czech polar research is carried out in the Antarctic – at Johann Gregor Mendel Station on James Ross Island, and in the Arctic – at Josef Svoboda Station in Svalbard. Czech polar scientific activities are followed by a cultural-scientific event, the aim of which is cooperation between Czech and foreign scientists and artists.
-
Centrální část ostrova Špicberk (souostroví Svalbard), Billefjorden, zátoka Petunia, předpolí ledovce Hørbye. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Nárůst teploty napříč arktickou oblastí. Blíže v textu. Podle: T. Schoolmeester a kol. (2019; www.grida.no)
-
Ekoton – nestabilní přílivová oblast s jemným ledovcovým sedimentem v zátoce Petunia. Zde se v závislosti na přílivu a odlivu střídá mořský a terestrický ekosystém. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Kumulativní bilance ledovců na Svalbardu podle modelů v letech 2000–2020 (WE – vodní ekvivalent, množství vody vznikající táním). Podle: I. Hanssen-Bauer a kol. (ed., 2019)
-
Matematický model podle scénářů IPCC – nárůst teploty na Svalbardu mezi lety 1960/70 až 2080/2100. Podle: I. Hanssen-Bauer a kol. (ed., 2019)
-
Matematický model podle scénářů IPCC – nárůst srážek na Svalbardu mezi lety 1960/70 až 2080/2100. Podle: I. Hanssen-Bauer a kol. (ed., 2019)
-
Matematický model podle scénářů IPCC – nárůst průtoků řek na Svalbardu mezi lety 1960/70 až 2080/2100. Podle: I. Hanssen-Bauer a kol. (ed., 2019)
-
Letecký snímek Svalbardu z března 2018. Krajina je pokryta sněhem, mořské pobřeží bez zimního zámrzu. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Výstavba terénní stanice Nostoc ve vysoké Arktidě. Zátoka Petunia. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Kopečková tundra – kopečky (tufury) aktivně vytváří vegetace v podmáčené tundře. Jde o nejproduktivnější společenstvo vysoké Arktidy. Zátoka Petunia. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
V údolí Bjørndalen jsme studovali schopnost přežívání vláknité řasy Tribonema minus v zimním období. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Manipulační experiment s otevřenými komorami, který modifikuje teplotní a vlhkostní poměry v kopečkové tundře. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Ze souostroví Svalbard bylo popsáno 12 druhů taxonomicky velmi komplikované skupiny rodu chudina (Draba spp.). Některé druhy jsou ekologicky výrazně plastické a vyskytují se v nově odledněných územích. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Lomikámen trsnatý (Saxifraga cespitosa). Lomikamenovité (Saxifragaceae) jsou čeledí dvouděložných rostlin, která má velmi bohatou diverzitu a četnost v arkticko-alpínském prostředí. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Vrba polární (Salix polaris) – běžný druh ve vysoké Arktidě včetně Svalbardu. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Tuleň vousatý (Erignathus barbatus) žije osaměle, nejčastěji v místech, kde se pohybují volné ledové kry a kde je hloubka 100 až 200 m. Loví převážně bentické živočichy z měkkého dna, přičemž využívá svých specifických dlouhých vousů. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
-
Ve svažitém terénu předpolí ledovců v oblastech, kde není povrch půdy ještě zpevněn vegetací, dochází k bahenním či kamenným sesuvům půdy neboli soliflukci. Po povrchu permafrostu protéká tavná voda ledovců a vytlačuje na povrch jemný, již uložený ledovcový sediment. Tento bahnotok vytváří geomorfologicky velmi zajímavé tvary a přírodní kresby. Foto z archivu Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích