Kniha M. Kottelata a J. Freyhofa Handbook of European Freshwater Fishes (Cornol a Berlin 2007) je recenzována s rozsáhlým komentářem a je poukázano na její vpravdě „revoluční“ pojetí. Kniha jasně ukazuje na předtím netušenou velkou diverzitu evropských sladkovodních ryb a dokumentuje existenci téměř 550 původních a 33 nepůvodních druhů ryb, kde každý druh v knize doprovází popis, diagnostické znaky a většinou dokonalé fotografie. Význačným poselstvím knihy je také upozornění na různý stupeň ohrožení u téměř 40 % existujících druhů.
Použitá a citovaná literatura:
Blanc, M., Banarescu, P., Gaudet, J.-L.,Hureau J.-C., 1971. European inland fish. A multilingual catalogue. Fishing News, London, 22+1131+xix pp.
Balon, E.K., 1974: (Review of) European inland fish. A multilingual catalogue. Copeia 1974: 802–804
Maitland, P.S., 1976: Hamlyn guide to freshwater Fishes. Hamlyn, London
Kotlík, P., Tsigenopoulos, C., Ráb, P., Berrebi, P., 2002. Two new Barbus species from the Danube River basin, with redescription of B. petenyi (Teleostei: Cyprinidae). Folia Zoologica, 51 (3): 227–240
Šedivá, A., Janko, K., Šlechtová, V., Kotlik, P., Simonovic, P., Delic, A., Vassilev, M., 2008. Around or across the Carpathians: colonization model of the Danube basin inferred from genetic diversification of stone loach (Barbatula barbatula) populations. Molecular Ecology 17, 5: 1277–1292
Marková, S., Šanda, R., Crivelli, A., Shumka, S., Wilson, I.F., Vukic, J., Berrebi, P., Kotlik, P., 2010. Nuclear and mitochondrial DNA sequence data reveal the evolutionary history of Barbus (Cyprinidae) in the ancient lake systems of the Balkans. Molecular Phylogenetics and Evolution, 55, 2: 488–500
Bianco, P.G., Delmastro, G.B., 2011. Recenti novità tassonomiche riguardanti i pesci d’acqua dolce autoctoni in Italia e descrizione di una nuova specie di luccio. Researches on Wildlife Conservation, vol. 2 (suppl.), 2011, IGF publ. de Filippo G. (ed.) 2011. Res.Wildl.Conserv. 2 (suppl.). IGF Publ., USA
Lucentini, L., Puletti, M.E., Ricciolini, C., Gigliarelli, L., Fontaneto, D., Lanfaloni, L., Bilo, F., Natali, M., Panara, F., 2011. Molecular and Phenotypic Evidence of a New Species of Genus Esox (Esocidae, Esociformes, Actinopterygii): The Southern Pike, Esox flaviae. Plos One 6(12): e25218. doi:10.1371/journal.pone.0025218
The Handbook of European Freshwater Fishes by M. Kottelat and J. Freyhof (Cornol and Berlin 2007) is reviewed with extensive comments showing its indeed “revolutionary” concept. The book clearly demonstrates the previously unexpected great diversity of European freshwater fishes and documents the occurrence of nearly 550 autochthonous and 33 alien species (each species is described, diagnosed, in most cases accompanied by excellent photos). The significant message of the book is also the fact that almost 40 % of recorded species are under various degrees of threat.
-
Rozloha území Evropy, o jejíž sladkovodních rybách pojednává kniha M. Kottelata a J. Freyhofa Handbook of Freshwater Fishes (2007) s vyznačením geografických regionů. Upraveno podle různých zdrojů, z archivu redakce
-
Parma karpatská (Barbus carpathicus, Kotlík a kol. 2002) nesla ještě nedávno jméno B. meridionalis petenyi. Přitom bylo jasně prokázáno, že jak B. meridionalis, tak B. petenyi jsou zcela odlišnými druhy a navíc patří k různým vývojovým liniím rodu Barbus. Na snímku holotyp z řeky Ublianka, Slovensko. Foto P. Kotlík
-
Sekavec písečný (Cobitis taenia) z řeky Haaren v severním Německu. Přes opakovaná tvrzení, i v naší nejnovější populární literatuře, tento druh v České republice vůbec nežije, vyskytuje se zde pouze jeho haploidní genom v hybridních asexuálních klonálně se množících samicích v povodí Labe. Bisexuálně se množícím druhem sekavce je v ČR sekavec podunajský (C. elongatoides). Foto J. Bohlen
-
Hrouzek Belingův (Romanogobio belingi) obývá severoevropské nížiny. Po povodni v r. 2002 se rozšířil z německého úseku Labe i do Čech, ale vzhledem k tomu, že žije v hlavní proudnici řeky nad písčitým dnem, možná dříve unikal pozornosti. Ústí Pšovky do Labe, Liběchov. Foto J. Bohlen
-
Blatňák tmavý (Umbra krameri) z lokality v Maďarsku. Dnes již velmi vzácný druh povodí Dunaje a Dněstru náleží do malé čeledi blatňákovití (Umbridae). Další dva druhy rodu žijí ve východní části Severní Ameriky, z nichž jeden – blatňák menší (U. pygmaea) – byl zavlečen do severozápadní Evropy a nedávno zjištěn i v jižním Polsku. Foto J. Bohlen
-
Drobná kaprovitá ryba Pelasgus thesproticus z řeckého ostrova Korfu. Rod nově vytvořený na základě morfologických i molekulárně biologických dat pro druhy řazené dříve do rodů Phoxinellus nebo Pseudophoxinellus. Foto J. Bohlen
-
Hlaváč Bonellův (Padogobius bonelli), samec ve svatebním zbarvení. Jezero Garda, severní Itálie. Foto J. Bohlen
-
Skupina střevlí rodu Phoxinus. Jako nejrozšířenější druh v Evropě a na Sibiři se uvádí střevle potoční (P. phoxinus). Nepublikované údaje však nasvědčují, že P. „phoxinus“ zahrnuje několik hluboce odštěpených linií. Z našich rovněž dosud nepublikovaných dat vyplývá, že každé z hlavních povodí v ČR obývají geneticky odlišné střevle. Foto J. Bohdal
-
Síh Wartmannův (Coregonus wartmanni), A. Fričem označovaný jako losos Wartmannův – endemit Bodamského jezera na pomezí Rakouska, Švýcarska a Německa, kde se vyskytují i druhy síh konstancký (C. arenicolus), s. tuporypý (C. gutturosus, dnes vyhynulý), s. velkooký (C. macrophthalmus) a dva další zatím nepojmenované. Masivnost těla na kresbě odpovídá spíše s. konstanckému, ale zřetelně tmavé špičky břišních ploutví ukazují, že jde o pravého s. Wartmannova. Z článku A. Friče České ryby (Živa 1859)
-
Vranka obecná (Cottus gobio) zobrazená v témže článku A. Friče (1859). Je zachycena charakteristicky tvarovaná hřbetní ploutev, její spojení s druhou a zakončení druhé hřbetní ploutve. Zbarvení ukazuje 6 „sedel“ – tmavých skvrn na hřbetě. Z netypické pozice ryby však nelze posoudit profil hlavy, který odlišuje druhy žijící u nás nebo v blízkém zahraničí – vranku maloústou (C. microstomus), v. rýnskou (C. rhenanus) a v. britskou (C. perifretum).
-
Hlava sekavcovité ryby piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis). Tato ryba je trochu záhadou. Na některých lokalitách se vyskytují jedinci s 50 chromozomy, na jiných se 100, případně formy se 75 chromozomy. Překvapivý je rovněž výskyt forem přechodných mezi všemi třemi úrovněmi ploidie. Přitom jde vždy o samce a samice, takže jsou všechny formy zřejmě v reprodukčním kontaktu. Foto J. Ševčík
-
Mřenka mramorovaná (Barbatula cf. barbatula), řeka Tisa v Maďarsku. Podobně jako u rodu střevle je druhová diverzita mřenek řazených k B. barbatula daleko větší, jak svědčí obrovská genetická odlišnost populací obývajících dunajské povodí (Šedivá a kol. 2008). Foto J. Bohlen