Začátkem tohoto století proběhly daleko od Evropy a bez naší velké pozornosti dvě epidemie koronavirů (SARS-CoV-1 a MERS-CoV), které byly velmi brzy potlačeny. Ještě menší zájem vzbudila panzootie (globální epidemie zvířat) prasečího reprodukčního a respiračního syndromu (PRRS) v 90. letech 20. století. Toto vážné respirační onemocnění prasat vyvolal arterivirus příbuzný koronavirům a z téhož řádu Nidovirales. Inhibicí vrozené imunity – protivirového interferonu alfa – překonal virus PRRS obranu dýchacích cest a pronikl do plic (Trebichavský a Valíček 1998; interferony jsou řazeny do tří tříd, z nichž třídy I a III mají výrazný antivirový účinek). Podobnou strategii má i recentní pandemický koronavirus SARS-CoV-2, který inhibuje produkci interferonu lambda, nezbytného pro ochranu sliznic dýchacího a trávicího traktu, a u těžkého covidu-19 inhibuje rovněž interferon alfa. Oba viry tedy cílí na vrozenou imunitu na hranici organismu s vnějším prostředím.
Použitá a citovaná literatura
TREBICHAVSKY, I.; VALICEK, L. Immunoreactivity of interleukin-8 and absence of interferon-alpha in porcine bronchoalveolar lavage cells infected with PRRS virus. Veterinarni Medicina-UZPI (Czech Republic), 1998, 43: 7-10.
