Další díl seriálu představuje druh hořečku, který preferuje vysýchavé louky a pastviny. Tím se odlišuje od ostatních našich hořečků, které dovedou osídlit širokou škálu biotopů – od suchých širokolistých trávníků přes mezické a vlhké biotopy po podhorské a horské krátkostébelné smilkové louky. Hlavní roli v přežívání populací hořečků hraje přítomnost mezer (tzv. gapů) ve vegetaci. V těchto malých prostorech volné půdy hořečky velmi dobře vzchází a přežívají. Vznik mezernaté vegetace lze podpořit pravidelnou sečí či pastvou spojenou s narušením drnu. Zkušenosti ze 13 lokalit hořečku mnohotvarého českého ukazují, že zavedením vhodného pravidelného obhospodařování lze populace hořečků na lokalitě posílit.

Pod náhledy obrázků ke stažení pdf soubor s doplňující tab. 2

Použitá literatura:
BRABEC J. (2010): Hořeček drsný Sturmův – vymírající svědek pastvy vlhkých luk. – In: BRABEC J. [ed.], Přírodní fenomény a zajímavosti západních Čech, Mezi lesy, Prostiboř ve spolupráci s Muzeem Cheb, p. o. Karlovarského kraje, pp. 49–66.
BRABEC J. (2012): Optimising management at Gentianella praecox subsp. bohemica sites. – In: JONGEPIEROVÁ I., PEŠOUT P., JONGEPIER J. W. & PRACH K. [eds], Ekological restoration in the Czech Republic, AOPK ČR, Praha, p. 56 –58.
BRABEC J., BUCHAROVÁ A. & ŠTEFÁNEK M. (2011): Vliv obhospodařování na životní cyklus hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica). – Příroda 31: 85–109.
FISCHER M. (1996): Experimental population biology of the rare Gentianella germanica. – PhD. dissertation, University of Basel, Basel.
FISCHER M. & MATTHIES D. (1997): Mating structure, inbreeding depression and outbreeding depression in the rare plant Gentianella germanica (Gentianaceae). − American Journal of Botany 82: 1685–1692.
FISCHER M. A., ADLER W. & OSWALD K. (2005): Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Ed. 2. – Land Oberösterreich, Biologiezentrum der OÖ Landesmuseen, Linz, p. 1392.
GREIMLER J., HERMANOWSKI B. & JANG C. G. (2004): A re-evaluation of morphological characters in European Gentianella section Gentianella (Gentianaceae). Plant Systematics and Evolution, 248 (1–4): 143–169.
GREIMLER J., PARK J. -M. & SCHNEEWEISS, H. (2011): Gentianella (Gentianaceae): A model taxon for evolution in the Alps. Taxon, 60: 427–435.
KIRSCHNER J. & KIRSCHNEROVÁ L. (2000): Gentianella Moench – hořeček. – In: Slavík B. [ed.] Květena ČR 6 – Academia, Praha, p. 82-98.
KIRSCHNEROVÁ L. & KIRSCHNER J. (1997): Hořeček drsný Sturmův, ještě nevymřelý taxon české květeny. – Zprávy České botanické společnosti 32: 1-13.
MELICHAR V., KRÁSA P. & TÁJEK P (2012): Zvláště chráněné rostliny Karlovarského kraje. – Karlovarský kraj ve spolupráci s AOPK ČR, Karlovy Vary, 108 p.
SCHÖNFELDER P. & BRESINSKY A. (1990): Verbreitungsatlas der Farn- und Blütenpflanzen Bayerns. – Eugen Ulmer Verlag, Sttuttgart.
SKALICKÝ V. (1969): Die Sammelart Gentianella germanica (Willd.) E. F. Warburg s. l. im Böhmischen Massiv. – Preslia 41: 140–147.
STADLER K., KOCH M., BERNHARDT K. G. & GREIMLER J. (2010): Spatial arrangement and genetic structure in Gentianella aspera in a regional, local, and temporal context. – Plant Systematics and Evolution 286: 7-19.
STORCH D. (2000): Přežívání populací v ostrůvkovitém prostředí. Co jsou metapopulace a jak fungují. – Vesmír 79: 143-145. [Přístupné z http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/5459.]
ŠRÁMEK J. (2001): Zemědělství na Chebsku (1945-1989). – Chebské muzeum, Cheb, 70 p.

The presented species prefers intermittently wet meadows and pastures, and thus differs from other gentians that are able to colonize a wide range of habitats (broad-leaved dry grasslands, mesic and wet habitats, submontane and montane Nardus grasslands). The presence of gaps in the vegetation is the major prerequisite for plant establishment and survival. Regular mowing or grazing accompanied by disruption of turf can support the crea­tion of open sward. Our experimental data from 13 sites show that regular management can restore the gentians populations.