Znalosti a představy meziválečné a poválečné generace botaniků o cestách šíření rostlin a živočichů, vzniku reliktů a refugií vznikaly hlavně na základě odhadů, které vycházely z tehdejšího stavu poznatků o jejich rozšíření a ekologii. Občas byl zohledněn reliéf terénu nebo geologický podklad. Ostatní činitelé nebyly uvažovány vzhledem k nedostatku údajů o jejich působení nebo jejich neznalosti. Hlavní pozornost byla věnována teplomilné vegetaci panonské pánve a karpatské oblasti.
The knowledge and ideas of the generation of botany specialists from the periods between the two world wars and after the Second World War on plant and animal migration, as well as on the origins of relicts and refugia, were based mainly on estimates based on knowledge at that time regarding their distribution and ecology. Other factors were not taken into account due to limited data regarding their functions or simply because they were not known. Attention was primarily focused on thermophile vegetation in the Pannonian and Carpathian regions.
Refugia a migrační cesty xerotermních a stepních druhů ve střední Evropě. Cesty (červeně): S – sarmatská, I – ilyrská, D – dácká, Du – dunajská; brány (zeleně): M – Moravská, T – Třebovská, Č – Česká (labská); tečkovaně – hornaté oblasti. Nejsevernější refugium představovala Pramatra zasahující okrajově na jižní Slovensko (Kováčovské kopce, Cerová vrchovina). Migrace z jihu se vyhýbají Uherské nížině, jak předpokládal již K. Domin a později rozvedl J. Dostál (Věda přírodní 1933 a 1943). Orig. V. Ložek / © Foto V. Ložek
