Proměny narativních způsobů v české próze I

Projekt představuje první fázi záměru vytvořit metodologickou základnu pro systematický diachronní výzkum poetiky prózy. Navržená metoda využívá aktuálních poznatků světové naratologie a propojuje je s českým modelem historické poetiky. Její inovativnost spočívá v analýze souboru parametrů vyprávění v diachronní perspektivě a vyhodnocení jejich vývojové platnosti. Cílem je načrtnout trajektorii vývoje české narativní prózy od třicátých do osmdesátých let 19. století. Vymezení období vychází z předpokladu, že v něm v důsledku soupeření reprezentačních funkcí narativu dochází k výraznému pohybu mezi explicitní reprezentací a potlačením narativní zprostředkovanosti. Diachronní uplatnění narativní systematiky je zaplněním přetrvávající mezery ve světové naratologii, a současně umožňuje dodat komplementární obraz uměleckého vývoje k aktuálním českým literárněhistorickým výzkumům.