Disturbance šumavských horských lesů navzdory dřívějším obavám nastartovaly růst přeživší obnovy, zvýšily strukturální bohatost lesa a přinesly nové biotopy, do nichž se postupně navrací vzácné pralesní druhy. Intenzivní narušení lesa, vyčtená z letokruhů starých stromů, se vyskytovala i v minulosti a často synchronně po nejvýznamnějších orkánech. Disturbance také pomáhají udržet dominanci smrku. Ten se vždy vyskytoval a vyskytuje nejen ve vysokých polohách, ale i na planinách, dnech údolí a mokřinách. Bukům a jedlím se naopak daří zejména na dlouhých svazích, kde se na rozdíl od stanovišť příhodných pro smrk nehromadí mrazivý vzduch nebo voda.
www.npsumava.cz
K dalšímu čtení v Živě
Národní park Šumava – 30 let. Věru: je to důvod k oslavě! (2021, 3)
Kůrovcové vzpomínání (2021, 6)
Stromy formují šumavskou krajinu (2021, 6)
články k 50 letům CHKO Šumava v Živě 2013, 5
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Despite previous concerns, disturbances to the Šumava mountain forests have triggered the growth of surviving regeneration, increased the structural richness of the forest and created new habitats to which rare forest species are gradually returning. Intense forest disturbances, detected from the annual rings of old trees, also occurred in the past and often synchronously after the worst hurricanes. Disturbances also help maintain spruce dominance. The spruce has always occurred not only at high altitudes but also on plains, valley bottoms and wetlands. Beeches and firs, on the other hand, especially thrive on long slopes, where, unlike habitats suitable for spruce, freezing air or water do not accumulate.
-
Horský smrkový les obnovující se po narušení ukazuje na hloučkově odrůstající přirozenou obnovu a velké množství odumřelého dřeva. Foto P. Čížková
-
Podíl jednotlivých kohort zmlazení v průběhu disturbance a po ní. Graf demonstruje dominanci banky zmlazení – přirozené obnovy, která byla v porostech přítomna již před samotnou disturbancí. Podle: J. Brůna a kol. (2019)
-
Mortalita různých kohort zmlazení. Obnova přítomná v porostech před disturbancí má nejmenší mortalitu, v porovnání s obnovou uchycenou v průběhu nebo po disturbanci. Podle: J. Brůna a kol. (2019)
-
Monitorované plochy podle početnosti jedinců zmlazení. Sloupce představují počty ploch, na kterých hustota zmlazení leží uvnitř intervalů zobrazených na ose x. Body na klesající křivce ukazují, na kolika procentech ploch dosahuje hustota zmlazení alespoň spodní hranice daného intervalu. Zobrazeno je zmlazení celkem a první tři dřeviny s nejvyšším zastoupením v území ponechaném samovolnému vývoji – smrk ztepilý (Picea abies), buk lesní (Fagus sylvatica) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Intervaly hustot zmlazení jsou zvoleny subjektivně s důrazem na hustoty v řádech tisíců jedinců, kde se nachází nejvíce sledovaných míst. Vypočteno z 1 079 ploch o výměře po 500 m2. Upraveno podle: P. Čížková a kol. (2020)
-
Zobrazení horizontální struktury lesa před disturbancí (zhruba r. 1995) a po ní (2019) na přeshraniční ploše (rozměry 500 × 400 m) v oblasti Špičníku. Struktura je vyjádřena pomocí distribuce volného prostoru bez dřevin. Vzdálenost každého bodu k nejbližšímu vyskytujícímu se živému jedinci dřeviny (jakékoli výšky) ukazuje barevná stupnice do 5 m. Bílé oblasti mají tedy vzdálenost k nejbližšímu jedinci dřeviny větší než 5 m. Orig. autoři článku
-
Kamenné moře u Plešného jezera. Foto P. Čížková
-
Kornatec velký (Peltis grossa) je vzácný dřevožijný brouk z čeledi kornatcovití (Trogossitidae). V r. 2018 byl po téměř 100 letech znovuobjeven v NP Šumava. Foto P. Čížková
-
Kornatec velký (Peltis grossa) je vzácný dřevožijný brouk z čeledi kornatcovití (Trogossitidae). V r. 2018 byl po téměř 100 letech znovuobjeven v NP Šumava. Foto P. Čížková
-
Výletové otvory kornatce velkého (Peltis grossa) mají tvar piškotu se základnou zhruba 10 mm. Foto P. Čížková
-
Mapa vhodnosti stanovišť pro tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) podle struktury porostu. Čím vyšší hodnota, tím je místo vhodnější. Orig. autoři článku
-
Aktuální obraz Boubínského pralesa, chráněného od r. 1858. Ochrana přírodních lesů má na Šumavě dlouhou tradici. Jejich podoba byla vždy dynamická – hynutí stromů spojené s růstem nových generací stromů vytvářelo stále jiné scenérie. Boubínský prales III (2021), olej na plátně, 50 × 40 cm. Orig. A. Kašpar