Ego. Paměti, deníky, korespondence. Svazek 27

Korespondence českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (1838–1915), dochovaná v nemalém množství v jeho osobním fondu, uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence vedená s českými historiky, která zahrnuje dopisy jak Kalouskových kolegů z univerzity a fakulty (starší i mladší generace) a jeho žáků, postupně se etablujících na poli historické vědy, tak historiků regionálních, archivářů z různých typů archivů, včetně tehdy privátních a ne vždy snadno přístupných, středoškolských profesorů, muzejních a knihovních nebo i vlastivědných pracovníků či zapálených amatérů. Druhý svazek edice obsahuje korespondenci celkem s šedesáti osobami, týkající se nejrůznějších záležitostí. V editovaných dopisech se odráží všestranná Kalouskova činnost, v prvé řadě působení na filozofické fakultě, zejména agenda související se zkouškami a ustavováním různých komisí. Mezi nejzajímavější, ale i nejrozsáhlejší soubory patří korespondence s Kalouskovými žáky, zvláště pokud přibližuje jejich zkušenosti ze zahraničních pobytů (J. Bidlo, V. Kybal, J. V. Šimák, Č. Zíbrt), často však obsahuje i různé rady od jejich učitele, vztahující se k jejich dalšímu působení, a prozrazuje nejen Kalouskův zájem o jejich činnost, ale mnohdy i velmi vřelý vztah. Řada dopisů úzce souvisí také s Kalouskovým působením v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění. Kalouskova korespondence kromě toho odráží i spory o pravost Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a reflektuje vydávání různých odborných periodik, některé polemiky (např. o pravost Kristiánovy legendy) nebo význam tehdejšího Musea Království českého.