Po mrazových jevech v době ledové a požárech na počátku holocénu jsou nyní lesní ekosystémy Šumavy silně formovány biogeomorfologickým působením stromů. Stromy zde každoročně pohybují až 10 tunami půdy na hektar. Jejich schopnost přetvářet krajinu je na Šumavě výjimečná, což je dáno unikátní kombinací silných narušení a současně dorůstáním velkých stromů. Klimatickou změnou se tato vazba může změnit.
K dalšímu čtení v Živě
Šumavské lesy jako studnice nových poznání (2021, 6)
Použitá a citovaná literatura
BOBEK, Přemysl, et al. Divergent fire history trajectories in Central European temperate forests revealed a pronounced influence of broadleaved trees on fire dynamics. Quaternary Science Reviews, 2019, 222: 105865.
ŠAMONIL, Pavel, et al. Biomechanical effects of trees in an old‐growth temperate forest. Earth Surface Processes and Landforms, 2018, 43.5: 1063-1072.
ŠAMONIL, Pavel, et al. Soil denudation rates in an old‐growth mountain temperate forest driven by tree uprooting dynamics, Central Europe. Land Degradation & Development, 2020, 31.2: 222-239.
PHILLIPS, Jonathan D.; ŠAMONIL, Pavel. Biogeomorphological domination of forest landscapes: An example from the Šumava Mountains, Czech Republic. Geomorphology, 2021, 383: 107698.
After frost phenomena during the Ice Age and fires at the beginning of the Holocene, the forest ecosystems of the Šumava Mts. (Bohemian Forest) have now been formed biogeomorphically by trees. Here the trees annually move up to 10 tons of soil per hectar. Due to the unique combination of strong disturbances and the growth of large trees, their ability to form the landscape is exceptional in Šumava. Climate change may change this link.
-
Tor neboli skalní pahýl rozpukaný rozmrzáváním a zamrzáváním. Les na Velké Mokrůvce (1 370 m n. m.). Foto P. Šamonil
-
Holocenní vegetační vývoj na Šumavě a doklady požárové aktivity. Průměrné křivky zastoupení hlavních dřevin jsou odvozeny ze záznamu 15 lokalit zpracovaných analýzou fosilních pylových zrn (databáze PALYCZ). Změny regionální požárové aktivity v minulosti (červená křivka) jsou založeny na stanovení depozice mikroskopických uhlíků na tehdejší povrch rašelinišť a jezer. Taxonomická determinace uhlíků v půdě a jejich radiokarbonové datování umožňuje zjistit druh dřeviny, která hořela. Orig. P. Bobek
-
Lesy na Poledníku (1 315 m n. m.) v r. 2016 po disturbanci vichřicí a gradaci lýkožrouta smrkového (Ips typographus). Foto P. Šamonil
-
Vývraty smrku v Boubínském pralese způsobené orkánem Herwart v r. 2017. Foto P. Šamonil
-
Průřez horskou smrčinou na Šumavě. Na hluboko zvětralé hornině se nachází mělká půda mechanicky formovaná působením stromů. Vývraty stromů, kořenové kupy, rozkládající se kořenové systémy vyplňované okolní půdou i rozpadající se kmeny zvyšují drsnost povrchu a blokují povrchový odtok vody. Orig. P. Mores
-
Změna povrchového odtoku na podpovrchový v místě vývratové deprese. Boubínský prales. Foto P. Šamonil
-
Objem půdy spojený s vyvrácením stromů a jejich zlomením na 10 lokalitách temperátních lesů. Vrcholy lomené linie reprezentují skóre v konkrétní periodě výzkumu, kříž vyjadřuje těžiště pro celou lokalitu za celé sledované období. Samostatně je ukázán dopad orkánu Herwart v Boubínském pralese (BB) v r. 2017 a Kyrill v Žofínském pralese (ZF) v r. 2007. Šedá linka vyjadřuje vyrovnaný poměr zlomů versus vývratů 1 : 1. Půda se nejvíce přesouvala při orkánech v Žofínském a Boubínském pralese. Z dlouhodobého hlediska je Boubín lokalitou s největším dopadem vývratové dynamiky. V Yosemitech byl naopak v důsledku požáru nejvýraznější intaktní rozklad kořenových systémů. RN – Ranšpurk (oblast soutoku Moravy a Dyje); RZ – Razula (Javorníky), SL – Salajka (Beskydy), ZH – Žákova hora (Žďárské vrchy); v USA pak SCBI – Smithsonian Conservation Biology Institute (Virginie), UFDP – Utah, WFDP – Wind River (Washington), YFDP – Yosemitský národní park (Kalifornie). Osy jsou v logaritmickém měřítku. Orig. P. Šamonil
-
Výjimečné rozměry stromů na jedné ze studovaných lokalit – Wind River, Washington, USA. Foto P. Šamonil