Hamburský básník a myslitel Barthold Heinrich Brockes napsal asi nejrozsáhlejší básnické dílo německé literatury, devítisvazkový soubor Pozemské potěšení v Bohu (1721–1748), v němž vytvořil jeden z klíčových mostů mezi německým barokem a osvícenstvím a mezi koncepty osvícenského filozoficko-náboženského myšlení a krásnou literaturou. Představuje duchovní a společenský pohyb v Hamburgu, který díky infiltraci západoevropských trendů tvořil „avantgardu“ osvícenské modernizace německé kultury. Po Bouři a vzdoru však Brockesovo dílo upadlo v zapomnění a trpí dodnes přehlížením či interpretačními zkresleními. Předložená kniha ho vykládá na pozadí německých a speciálně hamburských duchovních dějin 18. století a ukazuje jeho moderní rysy, jež Brockesovi v jeho době vynesly mimořádnou popularitu.

Významný starověký lékař a filosof Galén z Pergama (129–asi 216) se v tomto živém, populárně laděném spisu zamýšlí nad tím, jak se člověk může vyléčit z nezvládnutých afektů, které mu kazí život, a zbavit se chyb, které mu zatemňují úsudek. Na příkladech z vlastního života i z života svých přátel ukazuje, s jakými potížemi se setkává člověk podléhající návalům vzteku, trápení nebo obavám ze ztráty, a nabízí konkrétní postupy, které mu pomohou najít ztracenou sebeúctu. V druhé části se pak zabývá chybami úsudku, ať už jde o ochotu věřit nepodloženým tvrzením, nebo naopak pochybnost o tom, co je evidentně pravdivé, a doporučuje zvláště filosofům studium aplikované geometrie, jejíž výsledky lze (na rozdíl od většiny jejich nauk) ověřit v praxi. Úvod a překlad řeckého textu M. Havrda.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce/Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa.

Aktuální ročník Kontradikcí reaguje na stávající akademickou debatu a otázky spojené s přehodnocováním a znovupromýšlením historie disentu. Kontradikce se hlásí k novému zkoumání politického myšlení, které se objevilo ve východní a střední Evropě před radikálními změnami v roce 1989. Autorky a autoři Kontradikcí vycházejí z předpokladu, že i uvnitř disentu vznikala řada socialistických politických koncepcí a že marxistický disent není pojem, který by představoval contradictio in adjecto. V rámci takového tázání jim jde zejména o politické myšlení, o obsahy kritik, programů a vizí a o jejich filosofickou relevanci.

The Price of Slavery analyzes Marx’s critique of capitalist slavery and its implications for the Caribbean thought of Toussaint Louverture, Henry Christophe, C. L. R. James, Aimé Césaire, Jacques Stephen Alexis, and Suzanne Césaire. Nick Nesbitt assesses the limitations of the literature on capitalism and slavery since Eric Williams in light of Marx’s key concept of the social forms of labor, wealth, and value. To do so, Nesbitt systematically reconstructs for the first time Marx’s analysis of capitalist slavery across the three volumes of Capital. The book then follows the legacy of Caribbean critique in its reflections on the social forms of labor, servitude, and freedom, as they culminate in the vehement call for the revolutionary transformation of an unjust colonial order into one of universal justice and equality.

Setrvávání v ambiguitě stojí v základu naší zkušenosti s uměleckými díly. Dvojznačnost je zakleta v žánru i v obsahu, v pohybu mezi filozofickým zkoumáním a uměleckou expresí, v napětí mezi estetickými postoji zaměřenými na krásno a postoji etickými a politickými. V jednotlivých kapitolách věnovaných dílům Adrieny Šimotové, atonální hudbě nebo současnému politickému videoartu se Bierhanzl odpichuje především od nosných motivů z esteticko-filozofických úvah E. Levinase, R. Barthese a M. Foucaulta a ukazuje umělecké dílo jako odraz vládnoucích poměrů i jako vytváření nové, ryze estetické skutečnosti neredukovatelné na historická a sociální určení.

Eutanazie představuje mimořádně aktuální téma současné odborné diskuse. Existuje celá řadu argumentů pro či proti morální přípustnosti tohoto opatření na konci života, chybí jim však konceptuální jednota. Tato monografie přistupuje k problematice usmrcování pacientů ze soucitu zcela odlišně. Jednotící linii spojující hlavní argumentační strategie identifikuje v teoriích dobrého života a jejich vztahu k etickým teoriím a jejich normativním závěrům. Publikace zve čtenáře na vzrušující výpravu do různých končin současné filosofické reflexe a ukazuje, že složité problémy moderní doby je třeba řešit v širší perspektivě. Na čtenáře to samozřejmě klade vyšší nároky, pokud se však nenechají odradit, získají komplexní představu o teoriích welfare, etických teoriích, povaze smrti a její špatnosti, osobní identitě a jemných distinkcích užívaných v aplikované etice. Poskytne jim to celistvý obrázek o současném stavu diskuse a pojmové nástroje k vlastnímu promýšlení problému morální přípustnosti eutanazie.